Roman Koudelka: „Mám na to být ještě mnohem výš“

Český fanoušek se na úvod října dočkal. Roman Koudelka v Hinzenbachu vyskákal toužebně vyhlížené body v závodě, kde nechyběla drtivá většina světové špičky. Se svými dojmy se s námi podělil bezprostředně po skončení závodu.

Co pro tebe znamenají dnešní body?

Pro mě hodně znamená hlavně první kolo. Ve druhém kole už jsem popravdě chtěl trochu zariskovat. Odraz byl na střední můstek hodně dopředu, na velkém by to asi bylo ještě v pohodě, ale tady už to bylo moc. Ale po včerejšku jsem celkově nadšený. Jsem rád, že jsem se z toho dokázal oklepat. Vím, že tohle jsou moje relativně průměrné skoky a že kdyby se povedly víc, mám na to být ještě mnohem výš.

Říkal jsi, že můstek v Hinzenbachu je zrádný, ty jsi ho ale zjevně zvládl dobře?

My jsme tu trénovali už ve čtvrtek a skákal jsem velmi obstojně, měl jsem z toho dobrý pocit. Ale to, co se stalo včera (nepostup z kvalifikace do sobotního závodu, pozn. red.), už nechci, aby se opakovalo. Nedokázal jsem se koncentrovat, všechno bylo špatně. V mém věku už bych si s tímhle měl poradit. Musím říct, že takhle stydno mi už dlouho nebylo, večer jsem z toho až nemohl usnout. Strašně jsem se těšil na závod, abych to mohl změnit.

Ani vítr tam nepomohl, s normálním skokem by to tedy přesto na postup stačilo?

Stoprocentně, stačilo porazit devět lidí. Nechci to nějak zlehčovat, ale stačilo skočit o metr, metr a půl dál a byl jsem tam. V závodě by už pak bylo všechno nanovo. Jsem rád, jak to dneska dopadlo a jsem se sebou nakonec určitě spokojen.

Předváděl jsi tu vyrovnané výkony na hraně bodů, pomohl tomu i fakt, že se skákalo na středním můstku?

Musím říct, že si snad už o něco víc věřím na tom velkém. V Klingenthalu jsem měl pocit lepší, ale tak to mají všichni, každému to jde někde lépe a někde hůře. Myslím, že třicítku bych ale měl atakovat vždycky. Úroveň špatná není, je ale potřeba si uvědomit, že tu chybí Geiger a Norové, takže by to ještě mohlo být trochu jiné. Na druhou stranu ale vím, co všechno máme za sebou. Opravdu jsme makali a někdy to snad bylo až za hranou.

Šířily se hlasy, že sis v posledních letech skoky už tolik neužíval, zlomilo se to letos?

Jo, mě skoky baví. Strašně rád pracuju na svých chybách a chci se posouvat dá. Trenéři vědí, že jsem typ, který všechno odmaká na 100 % a v tom jsme si strašně sedli. Začalo mě strašně bavit i to, že mi hodně naslouchají. Samozřejmě jim nediktuju, co bychom měli dělat, ale spíš si navzájem řekneme pocity a shodneme se na nějaké cestě, kterou se pak vydáme.

Je to tedy teď více o kooperaci mezi skokany a trenéry než dřív?

Stoprocentně. Takovouhle komunikaci jsem zažil s Davidem Jiroutkem a Richie Schallertem. Richie vždycky říkal, že on je jen pasažér, že on mě sice může navést, ale pilot jsem já a já musím vědět, co dělat. Kluci jsou v tomhle hodně podobní a všichni máme společný cíl – pozvednout český skok.

I v loňské sezoně byla vlaštovka v podobě bodu z Turné čtyř můstků, na což jsi už potom nenavázal. Co by mělo být hlavním zdrojem víry, že toto nebude jen další vlaštovkou?

Protože práce má systém. Gaj i Jure to mají opravdu promyšlené a je vidět, že jdeme krok za krokem. V protahování vidíme, že se to pomalu posouvá výš a výš, což je pro mě velká naděje. Oproti loňsku, kde jsem tady k postupu měl daleko, už vidíme posun teď.

Roman Koudelka je tedy pomalu zpět?

Takhle bych to určitě rád nazval (smích). Ale je potřeba zůstat nohama na zemi a pořád pracovat. Pak výsledky vždycky přijdou, ale je potřeba být i trošku trpělivý, což mi hodněkrát dělá problémy.

Co na trpělivost pomáhá?

Většinou si promluvit s manželkou, protože ona má na všechno velký nadhled a neřeší každou „blbost“ jako já. To mi hodně pomáhá, stejně jako trávení času s dětmi, a když pak jedu na trénink a vidím Gaje s Jurem, jak jsou plní energie, tak to mě nabije ještě víc.

Podpora od svazu tedy teď funguje dobře?

Jo, tohle zatím funguje určitě dobře, nevím, že by nastal nějaký problém. Všichni od Úseku skoků po Svaz lyžařů vědí, že nejsem typ člověka, který by na něco kašlal a snaží se maximálně vyjít vstříc. Ne vždy to samozřejmě jde, protože náš budget určitě není bezedný, ale snaží se mi pomáhat, jak to jenom jde.

Co tě teď čeká dál?

Závodní přestávka. Teď budu týden trénovat v Liberci, pak budu mít týden individuální a pak se rozhodne, kam se pojede. Pokud půjde všechno podle plánu, tak zimu začnu v Lillehammeru, kde bude první závod na malém můstku, který mám rád. Velký můstek sice není můj kamarád, ale vyhrál jsem tam. Takže je to o výzvách, které mám ale rád, což je důležité.

Roman Koudelka na závěr přidal ještě vzkaz pro české fanoušky: „Už jsem to říkal několikrát, hlavně nad námi nelamte hůl a pořád nám fanděte. Bez víry v lepší zítřky to nejde a když si to budeme všichni přát, tak se to splní!“ Děkujeme za rozhovor a věříme také!

Foto: Roman Koudelka (autor: Jan Štěrba)