ROZHOVOR. Obloha azuro, den přesně na sluneční brýle a šortky. A krom toho na obloze svítilo pod můstkem Wilka Krokiew v Zakopanem i jedno české sluníčko – rozesmátý Roman Koudelka byl během pátečních tréninků ve skvělé náladě. Sobotní ráno už tak slunečně nevyhlíží, pod Tatrami se zatahuje. Ale to nic nemění na Koudelových ambicích: udělat dva výborné skoky, třeba jako v pátečním tréninku. Kdy interview otevřela „hodina matematiky“. Lépe řečeno: číselná řada 5. – 32. – 3. – 7. „Připomíná ti to něco?“ ptám se. Roman přitaká: „No“. Tak začni –
– povídej. Ve 4Nations skvělé výsledky až na ten jediný. Co v Pragelatu nevyšlo? Navíc na můstku, na kterém jsi byl loni druhý?
Nevím. V podstatě jsem se necítil dobře, bylo mi trochu špatně. Asi jsem něco špatného snědl. A byl jsem celkově zesláblý, nebylo to dobrý.
Za dva dny se to ale zlepšilo…
V Courchevelu to byl pravý opak. Tam jsem tréninky strašně odskákal, navíc jsme měli adrenalin, létali jsme letadlem. Kuba i půlminuty řídil, takže adrenalin byl velkej.
Takže už ti na můstku žádný adrenalin ani nepřišel?
No, v podstatě ne. (smích) Zkušební kolo navíc vyšlo, tak byla potom pohoda, závod vyšel a já jen nevěděl, co se děje. (smích). Vůbec jsem to nečekal, že to tak vyjde.
Teď na zakopanském tréninku jsi skočil 126,5m, druhý pokus o pět metrů kratší. Sedly ti ty pokusy? Dá se říct, že ses s můstkem zase sžil?
S můstkem jsem se sžil od prvního skoku, což byl výborný skok i na těch metrech. Druhý skok už nebyl takový, ale vím, co tam mám dělat a jsem uvolněný.
Nešlo si nevšimnout, že sis nechal narůst na bradě strniště. Nabízí se teda otázka, jestli si chce připadat víc dospěle…
(smích). Ne, já jsem se asi týden neholil a kluci tehdy řekli, že to musím nechat ještě deset dní do Svěťáku, tak jsem to nechal do Hinterzartenu, vypadalo to už strašně a někdo bouchnul dveřmi, ať už prý to spadne dolů. Pak už jsem se oholil a nenechávám to nějak záměrně. Spíš se mi nechce holit.
Není to tedy známka toho, že bys už dospěl z „juniora“v „muže“?
Myslím si, že do muže mám celkem daleko. (smích)
Na ruce se ti klimbá helma v klasických barvách. Ale kde je konec té oranžové? A jak vůbec dopadla celá ta „kauza“. Na začátku se říkalo „necháme to na leden“, pak se říkávalo „necháme to po mistrovství“ a nakonec to vyšumělo a nikdo nic neví.
Helmu mám doma. A ta kauza skončila tím, že jsme dostali plochu. To bylo pro nás pozitivní. A jestli ještě někdy oranžová helma bude, to nevím, ale jak říkám, pro nás bylo důležité mít tu plochu, což se povedlo a za což jsem rád.
Oranžovou helmu teda nenosíš, teď ale máte nové oranžovo-červené reprezentační oblečení. Jak se líbí?
My tomu říkáme španělský bundy. Prostě jsme dostali věci a nikdo neřeší, jestli jsou v národních barvách. Na můstku se stejně musíme koncentrovat na skok.
„Španělské bundy“ – tak fandíš třeba španělskému fotbalu, ne?
To moc ne. Ale máme ještě jednu bundu, žlutou, jakou nosil Emil Zátopek. A tu když si vezme David Jiroutků na sebe, tak mu říkáme Emile.
Připravujeme další zajímavosti ze Zakopaneho.
Foto: Roman Koudelka (autor: MiV)
