Rok a půl po největší lyžařské akci pořádané v České republice máme: dluhy, Kateřinu Neumannovou v nemilosti, zrekonstruovaný Ještěd a zbudovaný Vesec – a vzpomínky. Někdo silnější, někdo už lehce vybledlé. Liberecká Grand Prix 2010 je však příliš neobnovila. Vždyť ze skokanských medailistů jich chybělo 11 ze 17. A ani ta šestka, která pod Ještěd přijela, se moc nevytáhla.
Letní závod v Liberci vynechala kompletní pódiová trojka ze středního můstku Loitzl, Schlierenzauer, Ammann. Taktéž stříbrný a bronzový z velkého můstku Martin Schmitt a Anders Jacobsen. Jediný Andreas Küttel, štístko zpod Ještědu, zavítal na „můstek zaslíbený“.
Jenže: kdeže návrat ve stylu šampióna skokanské váhy! Místo obhajoby prvenství byl Švýcar rád za 15. místo. „Letos nejsem v dobré formě,“ vysvětloval Küttel. (Břitký komentátor by dodal, že v té nebyl ani během mistrovství.) „Ale tady jsem nepředvedl špatné skoky.
Jo, tenhle můstek já mám rád a on má rád mě,“ usmíval se. Letní statistika to potvrzuje: 48., 49., 15. (Liberec) a 42. místo v letošních závodech GP. Možná by se dal ještědský HS 134 přejmenovat na „můstek Andrease Küttela“, když mu tak přeje. Ale na světě už Andreas-Küttel-Schanze stojí, tak proč přidávat další exemplář k můstku v Einsiedelnu?
Foto: Ex-mistr Ammann, mistr Küttel. (autor: MiV)
Možná by si to zasloužil Thomas Morgenstern – za věrnost. Letos pod Ještědem znovu prohlašoval, jak je to jeden z jeho nejoblíbenějších můstků, jak na něm vyhrál svůj první závod ve Světovém poháru, jak získal týmové zlato na MS, jak v Liberci prožil okamžiky, na které nikdy nezapomene… Očka mu svítila, když se vracel do minulosti – a to jen před momentem přišel o šanci vážněji zabojovat o liberecké prvenství i v Grand Prix, člověk by čekal zakaboněného Rakušana.
Nic se nezměnilo ani po nehezkém pádu na středním můstku během MS? Koukatelné nebylo Morgensternovo rozhořčení ani na fotkách, natož naživo; tehdy stěží zadržoval slzy se vztekem. Opravdu se nic nezměnilo? „Ne, nic,“ okamžitě vychrlí Thomas. A po chvíli, co si poposune skočky na svém rameni, ještě dodá: „Byl to přece střední můstek.“
Je však jméno, které by libereckému můstku slušelo nejvíce. Můstek Mildy Bělonožníka. Bývalý skokan na lyžích, trenér a světově uznávaný expert Miloslav Bělonožník byl hlavním iniciátorem stavby skokanského areálu pod ještědským vrcholkem. Bez jeho vize by se nekonala ani Grand Prix, ani mistrovství světa.
Pan Bělonožník zemřel v jedenadevadesáti letech letos v zimě, památka na něj však přetrvá nadále. Nejen v odkazu ještědských můstků, ale také v podobě pamětní desky, kterou na budově u dojezdu odkryl syn pana Bělonožníka. Své čepice před ní smeklo mnoho přihlížejících, včetně dojatého šéfa českého skoku Leoše Škody. O životě a činech pana Bělonožníka si můžete přečíst v dříve publikovaném příspěvku Miloslav Bělonožník – život a srdce plné skákání.
Na Grand Prix Liberec 2010
■ přijeli:
Ulrike Grässler – v závodě skončila až patnáctá a do zpěvu jí nebylo,
Anette Sagen – v tréninku se zranila, po zbytek finále CoC žen kulhala pod můstkem a do zpěvu jí taktéž nebylo,
Thomas Morgenstern – pokaženým druhým kolem (jak příhodné) přišel o bednu,
norský stříbrný tým – Anders Bardal plus Tom Hilde s Johanem Remenem Evensenem, kteří jako jediní z libereckých medailistů útočili na pódium i v GP.
■ chyběli:
Lindsey Van,
Wolfgang Loitzl,
Simon Ammann,
Gregor Schlierenzauer,
Martin Schmitt,
Anders Jacobsen,
Martin Koch (je zraněný),
Daiki Ito,
Takanobu Okabe,
Noriaki Kasai,
Shohhei Tochimoto.
Hlavní foto: liberecký areál (foto: HaT)
