Úterý, den před zahájením MS – spadla nejmladší účastnice tehdy nezahájeného šampionátu Natálie Dejmková. Jury nastavila nízký nájezd, Natálka nabrala malou rychlost a nedostala se nad buben výš, než aby patkami drhla o sníh. Upadla a ač nezraněna, do pátečního závodu nenastoupí. A jury se nepoučila. Středa, den zahájení MS – spadla druhá nejmladší česká skokanka. Jury totiž znovu začala z nízkého nájezdu. Druhý den tréninků a hned druhá Češka platící za jejich chyby. „Nájezd byl vážně malej, nechápu, proč to neudělali tak, že by posouvali nájezd odshora dolů, ale proč naopak začali úplně opačně,“ nevěřícně kroutila „poškozená“ Lucie Míková hlavou den po pádu.
Čtrnáctiletá reprezentantka pak byla zdravotníky převezena do nemocnice. „Udělali mi rentgen, píchli injekci do kolene,“ popisovala dění bezprostředně po nešťastném styku s libereckým bubnem. Pád patrně odskákaly vazy a kromě stopky na MS se před Luckou rýsuje i stopka do konce sezony. Ačkoliv Češky pravděpodobně na závěr CoC do Japonska neodjedou, zranění se může nemile otisknout do tréninku. „Ale už se to koleno lepší,“ raduje se Míková ve svém neštěstí.
Závodit nemůže, fandit ale bude
Přijít o domácí světový šampionát, navíc ona jako skokanka z libereckého klubu… „Jasně, že to mrzí, když je to doma,“ říká Lucka, opírající se o berle, nafasované v nemocnici. Podpírala se pažemi o ně, země se zraněnou nohou dotýkala jen lehce. Stála pod můstkem a veselo ji z pohledu na trénující kolegyně zrovna dvakrát nebylo. Ale bere to s nadhledem. „Stát se může cokoliv,“ povídá smířená se svým osudem a radši se snaží podpořit aspoň jako fanynka své zbylé české kamarádky. „Měla jsem být doma, ale zůstala jsem s holkama na hotelu a půjdu se podívat i na závod.“
Zůstat pospolu, jako tým, takovou strategii vnesl do ženské reprezentace trenér Jaroslav Sakala, který skokanky převzal před půl rokem. A jeho touha po budování týmového ducha je nejspíš účinně převáděna do praxe. „Nový trenér stoprocentně zabral, dostáváme se teď častěji do třicítky a hlavně je v týmu jiná atmosféra,“ myslí si Lucka. Ačkoliv konkurence nebývala v závodech Kontinentálního poháru vždycky natolik silná a sbírat body tedy bylo snazší, bodované pozice zase ještě víc pozvednou dobrou náladu.
K tomu je Sakala mladý, víc chápe problémy mladých. „Nechci nijak shazovat práci pana Mikeska, našeho bývalého trenéra, ale byl spíše teoretik. Saky k nám má blíž, víc nás chápe, navíc byl úspěšným skokanem, takže nám může pomoct s technikou a skokem samotným, ale taky s psychikou,“ vypráví Míková. A psychika tvoří ve skoku velkou část výkonu. Teď jen spravit to pošramocené zdraví…
Foto: Lucie Míková (zdroj: skijumping.pl)
