Nejzkušenějším členem českého reprezentačního týmu je Lukáš Hlava. Letošní zima ale pro skokana narozeného v Turnově neprobíhá tak, jak by si sám přál. Po nadějném úvodu už je úspěchem pouhý postup do závodu a sám Hlava přiznává, že z nastálé situace příliš neví kudy kam. Po páteční kvalifikaci nám poskytnul rozhovor.
[b]Na zimu jste se po návratu Davida Jiroutka na post trenéra těšil, jaké jsou vaše pocity z ní teď?[/b]
Pocity mám smíšený, asi tak jako na můstku a na imitacích. Některé skoky vyjdou dobře, některé nevyjdou a nevím, kde je taková ta největší chyba. Po silové stránce je to dobré, ale pocity se ve mně pořád tak nějak míchají. Jednou přijedu s tím, že sedím vysoko, pak se snažím níž a nedokážu ty pocity dostat pod kontrolu, což je pro mě teďka to nejhorší, že to prostě nemám pod kontrolou.
[b]Hodně vašich skoků je dost rozházených skoků za hranou, čím to?[/b]
Určitě to vychází z nájezdového posazení a z toho, jak vyjdu z hrany. Protože když skok vyjde dobře, tak není potřeba do toho skoku zasahovat a už si jen skokan drží lyže. To se mi ale v tuhle chvíli nedaří, dělám tam různé korekce a to pak samozřejmě stojí nějaké metry.
[b]Může být i chyba v materiálu, nebo jde vyloženě o techniku?[/b]
Ne, o materiálu se vůbec bavit nemusíme, ten je OK. Jak říkám, chyba je prostě ve mně. Mě samotného to štve, kolikrát večer z toho nemůžu ani pořádně spát a jsem z toho unavený. Pořád na to myslím a je to už ubíjející.
[b]Je možné, že vám nesedí letošní nabitý závodní rytmus?[/b]
Určitě by bylo lepší se někde stáhnout a v klidu potrénovat. Já jsem tuhle možnost měl, když jsem byl párkrát v Seefeldu, ale tam to pro mě nebylo takové to pravé ořechové. Nejlepší pocit z tréninku jsem měl v Planici před Kontinentálním pohárem, kde jsme udělali tři tréninky na velkém můstku. Tam jsem si skoky docela užíval a zase jsem z toho měl radost. Pak jsem se ale vrátil znova do SP a zase to jde někam jinam. Hrozně mě to štve a na jednu stranu i ubíjí. David [i](Jiroutek, trenér českého týmu, pozn. red.)[/i] pro mě chce to nejlepší, já se snažím, co mohu, ale když se dostanu přes tu mezní hranici, tak je to pak už asi i horší.
[b]Páteční program ve Willingenu byl vzhledem ke konání kvalifikace po závodě hodně netradiční, zažil jste už něco takového?[/b]
Troufám si říct, že jsem to nezažil. Je to malinko neobvyklé, ale zažil jsem už horší závody, co se týče délky. Tady to docela odsýpá, mezi skoky si dám deset minut nohy nahoru, pak se jdu proběhnout a můžu si jet takový ten svůj rytmus. Navíc jsme kvůli přefrézování stopy přišli o jeden trénink, takže to ani nebylo nějak dlouhé.
[b]Jak se díváte na současnou situaci v Harrachově?[/b]
Já to radši za každou cenu nesleduju, ale co slyším třeba od Jakuba Jandy, tak pozitivní je, jestli na rekonstrukci mamutího můstku skutečně peníze jsou. Potom je ale potřeba vyřešit situaci s pozemky a jejich majiteli a každopádně je potřeba začít něco dělat. Ty můstky nám opravdu chybí a byla by obrovská škoda nechat to všechno lehnout. Je potřeba do toho zainvestovat a pro kluky pro nás to přinese jen samá pozitiva. A i pro Harrachov je to obrovská vizitka, mamutí můstky jsou unikát.
[b]Blíží se mistrovství světa, je už známa nominace?[/b]
To zatím vůbec netuším. Skáču teď a tady, a to co bude za týden, tak bude až za týden.
[b]MS se koná na můstcích v Innsbrucku a Seefeldu, který vám sedí víc? [/b]
Teď to nedokážu říct. Pro mě je důležitý udělat dobrý skok a pak je mi můstek úplně jedno, výsledek se odvíjí od kvality skoku.
[i][b]Foto: Lukáš Hlava [/b](autor: Jan Štěrba)[/i]
