Jméno Marty Křepelkové bylo před letošní Univerziádou pro mnohé fanoušky skoků na lyžích neznámé. Pětadvacetiletá česká skokanka však v krátkém čase udělala velké pokroky a nyní se při zranění Zdenky Pešatové posunula na pozici české dvojky. O tom svědčí i zisk tří cenných kovů z Kazachstánu. Po jejím návratu z Asie jsme Martě Křepelkové položili několik otázek, na něž v následujícím článku naleznete odpovědi.
[b]Marta Křepelková[/b] se ke skokům na lyžích dostala poměrně pozdě: [i]„Ke skokům jsem se dostala poměrně složitě v 19 letech. Psala jsem tehdy do Liberce, tam mě ale kvůli věku nevzali. Nakonec jsem mohla začít skákat v Harrachově a vlastně díky lidem z Harrachova jsem pak mohla i začít pravidelně trénovat a dostat se na mezinárodní závody. Bez jejich velké podpory bych pravděpodobně vůbec neskákala,“[/i] popisuje Křepelková netradiční začátek své skokanské kariéry.
Svou skokanskou přípravu si zpestřila i pobytem v Norsku: „[i]Byla jsem tam studijně, ale vybrala jsem si to i podle toho, že mají můstky ve stejném městě jako univerzitu. Sice mě provázely zdravotní problémy, ale když to šlo, chodila jsem skákat a poznala norské tréninky,“[/i] pochvaluje si Křepelková.
Jak zvládá skloubit náročného oboru na ČVUT se skákáním na lyžích? [i]„Když jsem šla studovat Kybernetiku, ještě jsem netušila, že budu mít takového „časožravého“ koníčka. Skoky jsem vždycky brala jako zábavu a dělala jsem je ve volném čase. Bylo to hodně obtížné, velké množství projektů a úkolů mi často zejména ze začátku studia znemožnilo trénovat na několik měsíců. Skoky jsem měla až za odměnu po škole. Skoky mám opravdu hodně ráda, proto jsem se vždycky snažila najít nějakou časovou skulinku, abych se mohla proletět. Ten pocit je prostě nádherný. Jezdila jsem s Harrachovem na soustředění, kde jsem přes den skákala a o poledních pauzách a po nocích se učila. Bylo to náročné, ale nějak jsem to zvládla. Navíc jsem jezdila zásadně o víkendech, takže jsem ve škole nechyběla. I když jsem se teď začala ve skocích zlepšovat, stále je pro mě škola na prvním místě a považuji se za amatéra, ne vrcholového sportovce.“[/i]
S Univerziádou byla pětadvacetiletá studentka pochopitelně navýsost spokojena: [i]„V Kazachstánu bylo naprosto fantasticky. Byla tam nádherná atmosféra a vše měli úžasně připravené. Jsem hrozně ráda, že jsem tam mohla jet. Nejprve se mi můj sen dostat se na Univerziádu zdál nereálný, ale nakonec jsem se tam opravdu dostala a jako bonus získala tři medaile. Před univerziádou se mi ještě podařilo získat stříbro na MČR, ale medaile z individuálního závodu na Univerziádě má pro mě asi největší cenu,“[/i] přibližuje Křepelková.
A jaké jsou její další skokanské plány? [i]„Nyní mě čeká Mistrovství světa a pak na doporučení doktorů budu léčit nohy. Již rok a půl mě trápí problémy, jejichž příčina se snad díky dobrým doktorům na Univerziádě podařila odhalit. Poslední skoky na univerziádě jsem absolvovala s ukrutnou bolestí a měla jsem problém vůbec bezpečně dojet dojezd. Doufám, že se dám do kupy a budu moct zase skákat, protože vím, že po půl roce neskákání budu mít pěkný absťák a budou mi skoky hodně chybět. Je to taková pěkná droga!“[/i]
Martě Křepelkové mockrát děkujeme za rozhovor a přejeme jí mnoho štěstí na sportovní, studijní i životní cestě.
[i][b]Foto: Marta Křepelková [/b](autor: Agnieszka Pajak)[/i]
