Měření délek skoků

Už při sjezdu si uvědomuje, že rychlost je větší než včera, také odraz mu vyjde mohutněji, nese se vyrovnaně vzduchem, a dokonce vnímá zástupy diváků. Přeletí čáru označující 120 metrů, zakrouží rukama, dostane se tak ještě o kus dál a přistane. Všichni čekají na výsledek. Tam, kam dopadl, kráčí obřadně hlavní měřič, vousatý Anwander, a píchá tyč do sněhu. Pak se do ticha ozve tlampač: „Sto čtyřicet dva metry! Nový světový rekord.“

Tak popisoval ve své době Ota Pavel Motejlkův světový rekord. Od té doby se změnilo mnohé. Dnes na velkých závodech neuvidíte nikoho pochodovat s tyčí po stráni. Neuvidíte ani zástup rozhodčích podél dopadové stráně, kteří zvedali tabulky s čísly. V současné době se délka měří pomocí videa.

To se ke slovu dostávalo s rozvojem techniky. 80. léta nabídla ostré obrazy i při rychlých pohybech, což byl jeden z předpokladů přesného měření. První pokus uskutečnili v Oberstdorfu 1989/90 Gerhard Hochmuth a Hans Ostler. Dosud neprověřená novinka měla sloužit během závodu Intersportturné v případě protestů. Nevýhodou videorekordéru byla rychlost, s jakou bylo možno určit vzdálenost.

Později přišla spásná myšlenka Matthiase Kindera. Ten navrhl, aby se udělal rastr přesně podle značek, které by se nalézaly přímo na svahu. Jeho nápad umožnil rychlý rozvoj měření podle videa, které bylo poprvé vyzkoušeno během závodů v Oberwiesenthalu. Jednalo se o celkem nevýznamný závod, ale s novinkou byli všichni spokojeni, a tak bylo rozhodnuto o jejím nasazení pro závody SP v sezóně 1990/91. Už v Oberstdorfu se však muselo přistoupit ke kompromisu. Rozhodčím se nelíbilo, že najedou nebudou potřeba a budou na svahu jen pro případ poruchy videa. Kompromis zněl – při shodě a odchylce menší než +/- 0,5m platí manuální měření, jinak se použije videa. Nechtěně tak došlo k souboji obou systému měření. Video vyšlo vítězně. I když s některými chybami na kráse. Při letech v Kulmu měla být použita jediná kamera snímajíc ze předu a ze strany. Kvůli povaze stráně však nemohla být použita.

D sezóny 1991/92 bylo video použito ve všech závode SP, i na olympijských hrách. V rozmezí 65% kritického bodu až ke kritickému bodu. Výsledek byl výborný, žádná technická chyba a navíc pochvaly od závodníků i trenérů. Problémy přišli v okamžiku, když skokan výrazně přeletěl kritický bod.

Nyní měření obstarává firma WIGE ve spolupráci s IAT – Leipzig Sport Science Institute. Jak jejich systém funguje? Let skokana je zaznamenáván čtyřmi na sobě nezávislými kamerami. Fáze přistáni je nahrávána jedinou kamerou.Obraz z ní je použit k určení přistání. Kamera je speciálně kalibrována, přičemž využívá skutečných čar, které jsou vyznačeny na svahu po každých pěti resp. deseti metrech. S pomocí softwaru, který interpoluje pásma s přesností na půlmetry (jak požaduje FIS), může zkušená obsluha určit délku skoku během 4-6 sekund. FIS požaduje, aby příslušná obsluha měla platné oprávnění k měření délek Všechny sekvence dopadu jsou archivovány.

Podél svahu jsou rozmístěny čtyři nezávislé kamery, které mají za úkol pokrýt 65 – 105% vzdálenosti K. Podle rozhledových poměrů jednotlivých můstků je požadována vodorovná vzdálenost 30 – 40 metrů. Kamery jsou na sloupech vysokých 7 – 10 metrů.

Firma obstarává mimo jiné také televizní grafiku – virtuální čáry během závodů. Uplatňuje se i v jiných sportovních odvětvích.

K článku byly použity materiály firmy WIGE
Knihy Ota Pavel – Výstup na Eiger, Robert Kauer, Raymund Stolze, Klaus Taglauer – 50+1 Jahre Internationale Vierschanzen- Tournee