.jpg)
Před více než 100 lety zde v podstatě vznikl skok na lyžích. V roce 2011 zde pak postavili skokanský můstek podle návrhu kanceláře JDS Architects, který se také zapisuje do historie. Stává se ikonou a mění tak vnímaní disciplíny. Ve vesnici Holmenkollen, která je asi 20 minut vzdálena od centra norského hlavního města, se konají soutěže ve skocích již od roku 1892. Dnes se sem dostanete metrem takřka přímo pod můstek a zbývá vám dojít pouze pár metrů pěšky.
Samotná věž samozřejmě prodělala během uplynulých let mnoho změn, ale současná stavba se začala rodit až v roce 2005. Lyžařská federace v tomto roce oznámila, že tehdejší můstek nesplňuje požadavky pro pořádání Světového šampionátu v roce 2011. Následně se podařilo přesvědčit komisi chránící kulturní dědictví Norska k povolení demolice tehdejší stavby a v roce 2007 vypsalo město Oslo mezinárodní architektonickou soutěž na podobu můstku nového. Mezi celkem 104 účastníky zvítězila dánská kancelář JDS Architects a v roce 2011 byl můstek slavnostně otevřen.
Návrh je postaven na dvou základních myšlenkách respektive otázkách. „Jak vytvořit ikonu reprezentující jak samotný skok tak Oslo?“ a „Jak vytvořit můstek pro lidi?“
Vznikla věž čnící 58 m do výšky bez jediné podpory. Křivka obložená nerezovou ocelí se vine od doskočiště až na vrchol jako jedna hmota a v sobě ukrývá vše potřebné. Jsou v ní zakomponovány místa pro rozhodčí, trenéry i novináře. Součástí stavby jsou tribuny pro diváky a veškeré technologické prostory. Dokonce tehdy již stojící muzeum je použito jako jakási pata celé stavby. Myšleno je samozřejmě na sportovce samotné, jelikož veškeré potřebné zázemí je rovněž skryto do objemu kovové křivky, která je zároveň chrání před poryvy větru svou konstrukcí. Na samotném vrcholu je pak pozorovací plošina, architekti sami ji nazývají veřejným náměstím, ze které můžete pozorovat celé Oslo i rozsáhlý okolní region.
„Skokanský můstek je ve své podstatě stavbou ryze funkční, až technologickou. Jeho funkcí je umožnit sportovci rozjet se z výšky a odrazit se ke skoku. Nic více! V Holmenkollenu se ale tvůrci, architekti studia JDS Architects, pokusili vtělit do návrhu více a proměnit tak konstrukci v opravdovou stavbu. Kde se jinde člověk pohybuje pouze po povrchu, jede po něm dolů, aby nabral co největší rychlost, tak zde vstupuje dovnitř a to s co největší intenzitou. Ať už se jedná o sportovce, kteří zde mají veškeré myšlené zázemí, nebo o diváky, kteří se ve spodní části usadí k pozorování a povzbuzování a na horní část mohou výtahem vyjet, aby s pozorovací plošiny pozorovali široké okolí můstku.
Tím se dostáváme k druhému významnému tématu, které můstek zpracovává. A tím je viditelnost. Ta je zpracovávána ve všech možných směrech. Nejen že stavbu vidíte i ze samotného středu města a vnímáte jak nad ním ční do výšky. Tento vjem je v noci ještě podpořen světelným efektem, který září z vrcholu věže a můstek opticky protahuje do vzduchu až do chvíle, kdy intenzita světla oslábne natolik, že splyne s černou oblohou. Když pak přes den dorazíte na místo, do původní vesničky Holmenkollen, objeví se před vámi dynamická křivka, které kontrastem své lehkosti a velikosti uvízne na dlouho ve vaší mysli. Nejde však jen o vidění můstku samotného, pojem viditelnosti je užit i v opačném smyslu, tedy jak vidíme z můstku. Již zmíněná horní plošina poskytuje majestátní rozhled a propojuje místo s Oslem i v opačném směru.
Povedlo se tedy splnit základní otázky? Povedlo se vytvořit ikonu a zároveň stavbu pro lidi? Odpovědět musí samotní obyvatelé Osla nebo jeho návštěvníci. Já jím před krátkou dobou byl a mohu jistě říci, že ano. A nepochybuji o tom, že stejný názor by měli i místní!“
.jpg)
Můstek tvoří křivku linoucí se podél svahu. Na subtilních podporách je umístěna kovová konstrukce opláštěná nerezovou ocelí. Ta je perforována a přes nezpochybnitelnou velikost tak stavba působí lehce a dynamicky.
.jpg)
Nahoře, ve výšce 58 m nad zemí je křivka vodorovně seříznuta a vznikla tak plošina s výhledem na moře, město i přilehlé okolí. Šikmým výtahem sem může vyjet úplně kdokoliv.
Tvar stavby kopíruje ideální křivku skoku (obr. 1). Do věže je vložen šikmý výtah sloužící jak sportovcům tak veřejnosti (obr. 2). Ve spodní části jsou do konstrukce zakomponovány místa pro rozhodčí a trenéry (obr. 3). Pahorek, ve kterém je umístěno museum, se stal nosnou podporou pro celou konstrukci (obr. 4). Vše je posunuto co nejblíže svahu (obr. 5). Na vrcholu je umístěna pozorovací plošina, „veřejné náměstí“ (obr. 6). Můstek je v podstatě nosníkem, který je na jedné straně podepírán, na druhé straně tažen k zemi (obr. 7). Z obou stran je konstrukce opláštění dimenzována tak, aby zároveň tvořila ochranu proti větru v letovém koridoru (obr. 8).
Autorem fotografií je Iwan Baan a JDS Architects
Tomáš Čech
