Morgenstern: „Na sobotu už nechci myslet“

Padal jemný déšť a na zemi mírně namrzal na rozšlapaném sněhu. Liduprázdné tribuny opustili poslední platící diváci, marně mžourající skrz neprodyšnou bariéru mlžného oparu. Ani závodníci nedokázali úterní trénink plně využít a mnohdy s hlavou skloněnou chvátali do své stavební buňky, ukrýt se před vlhkem i pokusy, které se za minimální viditelnosti často zvrhly ve směšnou délku. V areálu se ale našel někdo, kdo na nic z toho nedbal, který si i přesto užíval svou znovunabytou náladu. Thomas Morgenstern se oklepal a je zpět, samý úsměv, připraven urvat medaili na oblíbeném můstku.

Těžké tři dny. Zbytek smolné soboty, beznaděj v neděli, pondělí, regenerující pošramocenou duši. Morgenstern má za sebou nehezké chvilky, plné otázek proč?. „Byly to pro mě vážně těžké tři dny,“ říká Thomas. Zklamání z pádu, který se mu přihodil v rozhodující chvíli a při kterém přišel o cenný kov ze středního můstku, navíc umocňovaly ještě oslavy zbytku rakouského týmu. Aby tíhy na Rakušanovu hlavu nebylo málo, Thomas sdílí pokoj v jabloneckém hotelu Břízky s mistrem světa Wolfgangem Loitzla.

Foto: Po pádu nebylo Morgensternovi hej (autor: MiV)

Pomohl Buddha. V boji s vlastní myslí a bleskové obnovení ztracené rovnováhy se ale během těch „zlých“ dnů podařilo obnovit takřka dokonale. Na pomoc přispěchal návrat do tréninkového režimu, relaxační složky i pobyt s veselými týmovými kolegy. A také maličká soška Buddhy, stará přes sto let a dovezená přímo z Tibetu. Talisman, který nosí dokonce na můstek, svému milému věnovala dlouholetá přítelkyně Kristina. Zdá se, že přítomnost Buddhy i Kristiny na libereckém šampionátu také zabrala.

Když není zbytí, vtipkuj. Prokletí sobotního pádu se tedy zdárně zlomilo. „Na sobotu už nechci myslet, je to za mnou,“ ujišťuje Morgenstern. Na důkaz svých slov ještě vtipkuje na svůj účet – už se zřejmě nakazil českou náturou a bere si naše chování „když je nejhůř, dělej si z toho srandu“ za vzor. „Prostě už v dalším závodě musím předvést dobré druhé kolo a hlavně si ohlídat telemark,“ usmívá se hezky zeširoka.

Foto: Thomasovi nejbližší – rodiče a přítelkyně Kristina (autor: MiV)

Liberec stále „druhým domovem“. Karambol v závodě nenarušil ani láskyplný vztah Morgensterna k libereckým můstkům. „Velký můstek je můj nejoblíbenější můstek, vyhrál jsem tu svůj úplně první a minulý rok i můj zatím poslední závod Světového poháru,“ neomrzelo se mu vyprávět a slovo „nejoblíbenější“ zdůrazňovat. Tedy až na ten z Villachu, domácí můstek je domácí můstek.

Připraven k boji. „Vždycky jsem si říkal, že by tu v Liberci mělo být mistrovství světa,“ pokračoval Thomas dál. „A když jsem se před lety dozvěděl, že se zde bude pořádat to letošní MS, byl jsem vážně nadšený a šťastný.“ Čert vem nepovedenou mistrovskou premiéru. Thomas Morgenstern je už zase usměvavý a šťastný jak v den, kdy se o MS v Liberci dozvěděl. A také plně připraven bojovat o nejvyšší příčky na velkém můstku.

Hlavní foto: Thomas Morgenstern (autor: Michaela Vondrášková)