MS v letech na lyžích ve Vikersundu 2012

Mistrovství světa v letech na lyžích ve Vikersundu je již minulostí, ale naši redakci oslovil pan Martin Dytrych, aby se s vámi čtenáři podělil o zážitky přímo z centra dění. Pod největším můstkem světa to vřelo, ale zavládlo také zklamání. Pojďme se podívat, jaké to je, dostat se k doskočišti Vikersundbakkenu.

Možnost bydlet zadarmo v Oslu u mého kamaráda a šance vidět naživo světový rekord mě přivedla k myšlence navštívit letošní MS. Proto jsme ještě z Prahy sehnali akreditace a vyrazili na sobotní a nedělní závod. Rád bych vám v tomto článku přiblížil atmosféru, zážitky a předal nějaké tipy a poznatky, kdybyste se do Vikersundu v budoucnu chystali.

Sobotní závod
Cesta z Osla trvá cca hodinu až hodinu a půl podle provozu, každopádně velmi nás zarazila cena jízdného, cesta autobusem tam a zpět nás vyšla ve dvou na téměř 1000 Kč. Výhodou naopak je, že vás z centra Osla doveze autobus přímo pod můstek. Při příchodu míjíte cedule o zákazu pronášení alkoholu, což je v kontrastu se stovkami opilých norských fanoušků poměrně vtipné. Každopádně když se security nelíbíte, prohlíží vám batohy a kapsy a alkohol zabavuje. Samotné občerstvení pod můstkem nás celkem zklamalo, zejména proto, že na několik desítek tisíc lidí byly připraveny jen čtyři stánky, což bylo zejména v sobotu, kdy byl areál vyprodán, naprosto nedostatečné. Když už jste se ke stánku dostali, tak nabídka nebyla špatná, zejména gulášová polévka se sobím masem nás přímo nadchla. Přesto všem doporučuji vzít si sebou nějaké jídlo a pití.

Co se týče atmosféry, tak ta byla zejména v první kole úžasná, přispělo k tomu i to, že u vstupu byly rozdávány norské vlaječky, takže při skocích norských závodníků vlálo nad hlavami fanoušků tisíce vlajek. Norové jsou velmi přející a fandí každému, na druhou stranu i oni byli velmi roztrpčeni z toho, že Fannemel skočil nejdál a je s poměrně velkou ztrátou až čtvrtý. Toto bylo hlavním tématem debat před druhý kolem. O samotném průběhu závodu psát nebudu, jelikož zde měl svůj samostatný článek. Doplním jen, že přes úspěch Runeho Velty bylo znát zklamání zejména ze skoku Bardala. Zajímavostí je, že vedle nás stál celou dobu Johan Remen Evensen, který se na závodech velmi bavil a i v areálu měl stovky fanoušků.

Nedělní závod družstev
Primárně musím říct, že jsem byl velmi zklamán z návštěvy, jelikož dorazila tak polovina fanoušků ze soboty, což na jednu stranu umožnilo lepší přístup k občerstvení a na toalety, na stranu druhou se to odrazilo na atmosféře pod můstkem. Tu ještě více zkazil výbuch domácích závodníků, kdy nálada velmi povadla. Velmi zajímavým momentem bylo, když při snížení nájezdu bylo rozhodnutí jury vypískáno celým areálem. Jinak bylo však zklamání opravdu značné a část fanoušků opouštěla areál už po šestém skoku norského týmu. Jen pro zajímavost na závodech se objevila pouze jediná česká vlajka a dokonce i polských fanoušků nebylo mnoho, maximálně pár stovek.

Všem doporučuji do Norska vyrazit, jelikož je to opravdu ojedinělý zážitek. Příjemnou tečkou výletu byla společná cesta letadlem do Prahy s českým národním týmem.

AUTOREM ČLÁNKU I VŠECH FOTOGRAFIÍ JE MARTIN DYTRYCH

Panu Dytrychovi děkujeme, že se s námi všemi podělil o své zážitky a také za jeho tipy pro fanoušky, kteří by chtěli v budoucnu na vlastní kůži zažít atmosféru závodů pod vikersundským obrem.