Ženskou vítězkou úvodního českého podniku se dle očekávání stala Klára Ulrichová. Frenštátská závodnice triumfovala v závodě O pohár starosty Rožnova pod Radhoštěm již posedmé. Její jedinou soupeřkou byla ve společné kategorii žen a juniorek Barbora Štěpánková, jež po prvním kole nečekaně vévodila. Atak Ulrichové ve finále však nakonec znamenal obhajobu primátu pro dvojnásobnou olympioničku, byť o pouhých 4,5 bodu. Na výkonu se mohly podepsat i starosti spojené s blížící se státní závěrečnou zkouškou, jak nám mimo jiné prozradila po závodě samotná vítězka.
Vítězství v Rožnově už se pro tebe stala tradicí. Jak závod hodnotíš?
Tradice je to hezká, je to vždycky první závod, takže mě těší, že jsem sezonu hezky nastartovala. Ale ke svým výkonům bývám hodně kritická, a dneska to nebylo úplně podle mých představ.
Kromě tradice jde pro tebe i o závod nedaleko od domova, je to pro tebe v něčem speciální?
Ráda se takhle vracím domů. Ale přiznám se, že úplně nejradši závodím samozřejmě doma ve Frenštátě.
Když už jsi zmínila Frenštát – letos se tam po třech letech vrací letní mistrovství republiky, bude to pro tebe takový malý letní vrchol?
Jo, musím říct, že na Frenštát se strašně těším. Neskákala jsem tam od ženské Grand Prix, což bylo naposledy před pěti lety.
Ani jeden skok?
Loni jsem si tam zatrénovala, takže pár skoků ano, ale ten můstek je strašně specifický a já ho mám hrozně ráda.
Specifický je i můstek v Rožnově, na tak malých můstcích se už ve tvé kategorii ani závody neskáčou. V čem je pro tebe nejnáročnější přechod na menší rozměry?
Máš pravdu, v Česku jsou vlastně skoro všechny můstky profilově starší a atypické. Je pak pro nás těžší se na ně zpátky adaptovat, když trénujeme na těch modernějších profilech. Profil je celý prudší a celkově ty můstky nejsou konstruované na to, aby moc podporovaly letovou fázi. Člověk spíš vyletí a pak už jenom padá. Takže j je to jiné, ale ve své podstatě musí člověk udělat totéž, ať je na jakémkoliv můstku.
Tentokrát byl závod možná těsnější, než se čekalo, Barča Štěpánková ti hodně šlapala na paty. Těší tě, že i při absenci Anežky Indráčkové a konci kariéry Veroniky Jenčové máš v týmu konkurenci?
Jo, určitě musím před Barčou smeknout klobouk. Po prvním kole mě hodně dostala pod tlak, skok se jí moc povedl. Celkově za poslední rok udělala velký krok vzhůru a jsem ráda, že se ke mně a Anežce dotahuje. Doufejme, že do budoucna budeme „svěťáky“ objíždět ve větším počtu.
Ty jsi poslední roky závody objížděla poctivě, už od letní Grand Prix. Plánuješ v ní od srpna startovat i letos?
Určitě. Teďka mám za sebou teprve první skokanské soustředění a plánujeme určitě jet jak Courchevel, tak Wisłu. Mezitím budeme trénovat a trénovat, ať je ta zima prostě co nejlepší.
Na závěr zimy jsi zmiňovala, že máš i školní povinnosti. Povedlo se je zdárně zakončit, aby ses mohla plně soustředit na skoky?
V pondělí mě čekají státnice, tak doufejme, že to dopadne. Přiznám se, že dneska už jsem byla možná i trošičku hlavou ve škole. Ale na to se nemůžu vymlouvat, po pondělku už budu myšlenkami čistě v tom skokanském módu.
Náhledové foto: Klára Ulrichová po finálovém skoku (autor: Jan Štěrba)
