Norská reprezentantka Eirin Maria Kvandal platí za jednu z hlavních adeptek na cenné kovy na nadcházejících Zimních olympijských hrách 2026 v Miláně a Cortině. Minulou sezonu ve Světovém poháru dokázala ve dvou závodech vyhrát, celkem devětkrát se objevila na pódiu a nakonec v celkovém pořadí obsadila čtvrté místo. Kromě toho na domácím šampionátu v Trondheimu získala hned tři medaile – kromě bronzu z individuálu na velkém můstku také dvě zlaté medaile z týmových závodů. 23letá skokanka, která se v minulosti potýkala s několika vážnějšími zdravotními problémy, momentálně opět pauzíruje kvůli lehčímu zranění pánve, přesto má na tuto sezonu velké plány a cíle. O nich, ale také o dalších tématech, jsme se s ní pobavili v následujícím rozhovoru.
Eirin, minulá sezona byla z hlediska umístění ve Světovém poháru tvoje nejúspěšnější. Jak bys ji zpětně zhodnotila? S jakými cíli jsi do ní vstupovala?
Celkově vzato jsem s minulou sezonou opravdu spokojená. Myslím, že moje skoky byly konzistentní a moje lety se hodně zlepšily. Nejvíce jsem se zaměřovala na domácí mistrovství světa, tam byly moje největší cíle.
To čtvrté místo mohlo být i lepší nebýt několika vynechaných závodů. Klidně bys mohla bojovat i o křišťálový globus. V čem to je, že v sezoně často vynecháváš závody, je tam obava z „přesílení“?
To vynechávání závodů má více významů. Minulý rok bylo hlavním cílem, jak jsem zmínila, mistrovství světa, takže všechna rozhodnutí, která jsme učinili, se vztahovala k co nejlepším výkonům na šampionátu. Pro mě to znamenalo spíše se zaměřovat na trénink a dopřání tělu a kolenu dostatku odpočinku, než se účastnit všech závodů SP.
Uvidíme tě skákat na menších můstcích jako Ljubno nebo Hinzenbach? Halvor Egner Granerud si po zranění They Minyan Bjørseth v Ljubnu na sociální síti X na tyto můstky postěžoval, že moc nemají smysl.
Tady musím odpovědět nejasně: možná. Mám ráda velké můstky, dokonce bych řekla, že čím větší, tím lepší. Pořád trošku bojuji s kolenem při vysoké zátěži. Dopady jsou obvykle těžší na menších můstcích, takže někdy preferuji tyto závodní víkendy vynechat, zůstat doma a trénovat. Také si myslím, že tyto můstky, jako Hinzenbach a Ljubno, s sebou nesou vyšší riziko zranění, protože je zde lehčí skočit dál, a to někdy i nechtěně, nebo i „omylem“.
Eirin Maria Kvandal v sezoně 24/25 ve Willingenu. Tento závod byl jedním ze dvou, jež v minulé sezoně ovládla. (autor: Jan Štěrba)
„Na své výkony na mistrovství jsem hrdá.“ — Eirin Maria Kvandal o úspěších na domácím MS v Trondheimu
Kromě čtvrtého místa v SP jsi také získala hned tři medaile na domácím MS v Trondheimu. Jaké byly zde tvoje cíle a jaké byly pocity po těchto vítězstvích?
Před mistrovstvím jsem byla dost nervózní, protože na něj jsem se nejvíc zaměřovala. Můj cíl bylo získat zlato v individuálním závodě, a i když se to nakonec nepovedlo, jsem na svou bronzovou medaili a celkově na své výkony hrdá. Samozřejmě, že ze zlatých medailí z týmových závodů mám velkou radost. Nakonec, to byl hlavní cíl našeho týmu, na kterém jsme společně tvrdě pracovali.
Bohužel MS přineslo také ten nešťastný skandál s kombinézami, který se norským ženám vyhnul. Ovlivňovalo vás to pak ve zbytku sezony, nebo jste se od toho dokázali oprostit? Případně, co vám k tomu dopomohlo?
Ten skandál zakončil to mistrovství dost brutálně a zasáhl celý tým. Naši trenéři a vůbec celý tým se nás od toho snažil uchránit, ale nebylo to lehké. Svým způsobem pomohl i fakt, že hned po té následoval víkend s leteckými závody, dalo nám to možnost se soustředit na něco jiného.
Jakého úspěchu si zatím nejvíc ceníš a proč?
Hmm, tak to je těžké. Řekla bych buďto bronz z individuálu nebo ty zlaté medaile z týmových závodů z domácího MS v Trondheimu. Obojí pro mě moc znamená, z různých důvodů. Individuální medaile byla můj celoživotní sen, ale vyhrát s celým týmem je vždy velmi speciální.
V sezoně jsme u tvých skoků často viděli tzv. coach challenge. Jaký je hlavní cíl a smysl těchto výzev? Je tam u tebe obava ze zranění, nebo cílíte hlavně na bodové kompenzace? U fanoušků tyto výzvy totiž často vzbuzují negativní reakce.
Trenérské výzvy byly téměř vždy o bezpečnosti. Vím, že někteří fanoušci to považují za špatné, nebo dokonce zbabělé, ale za těmi výzvami si stojím. Vrátit se po těžkém zranění byla velmi těžká bitva a cítit se při delších letech jistě mi vzalo více času, než bych očekávala. V závodech samotných je to ještě těžší, možná kvůli tlaku. Proto jsem se rozhodla, že to chci brát pomalu a považuji za velké štěstí, že mám trenéry, kteří nedávají na první místo výsledky, ale moji bezpečnost. Podle mě je lepší být spíš trpělivější, než riskovat obnovení zranění a doufám, že lidé vidí, že se v tomto ohledu postupně zlepšuji. Už tento rok jsme si „dovolili“ vyšší nájezdové rychlosti než minulý rok. Ráda bych se dostala do stavu, kdy předvádím solidní telemarky a vím, že se tam postupem času dostanu.
Nejlepší trojka Raw Air Turné 24/25 – uprostřed vítězná Nika Prevc, vpravo třetí Anna Odine Strøm. Eirin Maria Kvandal obsadila v norském turné druhou příčku. (autor: Kinga Stanaszek)
„Cítila jsem se jako pokusný králík.“ — Eirin Maria Kvandal o problémech se skoliózou
Zranění jsi měla v kariéře víc – problémy se skoliózou, nebo s koleny. Mohla bys toto těžké téma pro naše čtenáře rozebrat? Co tě motivovalo, aby jsi tyto problémy překonala?
Skolióza a zranění kolene byly velmi rozdílné zkušenosti. Skolióza s sebou přinesla spoustu nejistoty. Nikdy jsem neslyšela o skokanovi, který by se s tímto potýkal, takže jsem se cítila jako pokusný králík. Když to zpětně zhodnotím, jsem za tu zkušenost vlastně vděčná – uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že vůbec mohu skákat, dodalo mi to i novou motivaci. Nyní mám v páteři nějaký ten kov, sice jsem trochu ztuhlá, ale aspoň už nemám problémy se zády. Zranění kolene byla spíš psychická zkouška. Způsobila jsem si ho sama a cítila jsem se kvůli tomu velmi zahanbená. Nejtěžší opět byla ta nejistota. Při rehabilitaci s mnoha vzestupy a pády jsem si nebyla jistá, jestli se koleno někdy úplně zotaví. Naštěstí jsem kolem sebe měla spoustu lidí, kteří mně pomáhali se s tím poprat a vyrovnat. Vzdát se nikdy nebyla možnost.
Granerud jednou přiznal, že tě velmi obdivuje a podle něho jsi „hell of an athlete“ („pekelně dobrý atlet“). Jaké jsou podle tebe tvé nejsilnější stránky?
To jsou od Halvora hezká slova. Já ho také hodně obdivuji – jako sportovce i jako člověka. Nerada mluvím o svých vlastních přednostech, ale kdybych měla nějakou zmínit, řekla bych, že jsem docela tvrdohlavá.
Norský skok z hlediska ekonomiky nezažíval dobré období. Vnímáš tento fakt nějak, případně, změnily se podmínky pro trénink?
Ano, v posledních letech to bylo pro norský tým finančně náročnější a museli jsme si dávat pozor na to, jak využíváme peníze, museli jsme si dávat priority. Myslím si ale, že se nám i tak podařilo soustředit se na to, abychom v dané situaci podali co nejlepší výkon a udrželi trénink na vysoké úrovni.
Jak a kde momentálně probíhá tvá příprava a trénink na následující sezonu? Plánuješ se objevit i v závodech Grand Prix?
Moje přípravy toto léto začaly dobře, ale v Lillehammeru jsem měla pád, při kterém jsem si zlomila pánev. Nebylo to nic dramatického, ale kost potřebuje šest týdnů na zahojení. Hojení by snad mělo být ukončeno někdy příští týden (rozhovor se konal minulý víkend, zmiňované období je tedy tento týden) a doufám, že na konci září už budu zase skákat. To období při zranění pro mě bylo opravdu nudné, měla jsem v plánu závodit ve Val di Fiemme a v Klingenthalu, ale nevyjde to. Takže místo toho se soustředím na to, abych byla připravená na zimu.
V Grand Prix měl premiéru nový formát „High Five“. Jak bys ho zhodnotila a měla bys k němu nějaké doporučení, nebo návrh?
High Five se mi líbí a je dobré, že se zkouší nové formáty závodů. Ale myslím si, že by se do výsledků měla počítat obě kola.
Eirin Maria Kvandal během závodu v Lahti v sezoně 24/25. (autor: Jan Štěrba)
„Gyda je velmi dobrá skokanka a v našem týmu je vítaná.“ — Eirin Maria Kvandal o přechodu sdruženářky Gydy Westwold Hansen na skoky
Veleúspěšná norská závodnice v severské kombinaci, Gyda Westvold Hansen, nedávno přešla na skoky na lyžích. Co si o tom myslíš? Měla bys naopak ty zájem někdy zkusit severskou kombinaci?
Myslím, že od Gydy je to odvážný a skvělý krok, přejít ke skokům na lyžích. Je to velmi dobrá skokanka. Známe se už mnoho let a v našem týmu je vítaná. Severskou kombinaci jsem měla vždycky ráda a když jsem byla mladší, dělala jsem obojí, ale skoky mě vždycky bavily více. Takže pro mě byla volba snadná.
Tobě se zatím v letech velmi dařilo. Jaký je tvůj názor na lety na lyžích žen? Měly by ženy dostávat více prostoru v letech?
Lety na lyžích si opravdu užívám a rozhodně si myslím, že bychom měli dostávat víc příležitostí. Je to dovednost, kterou se člověk musí naučit, a čím víc možností k létání máme, tím lepší budeme. Planica!
Myslíš si, že ženský skok konečně dostává více prostoru a uznání v porovnání s mužským? Co by se ještě mělo v tomto ohledu změnit?
Ano, rozhodně si myslím, že ženské skoky na lyžích získávají větší uznání, ale pořád je před námi ještě kus cesty. Aby se ženské skoky dál rozvíjely, potřebujeme více velkých můstků a více dlouhých letů. Potřebujeme velké můstky jako Planica, tu považuji za velmi důležitý krok, a třeba i Turné čtyř můstků.
Koho ze svých mladších kolegyň vnímáš jako největší příslib do budoucna a proč?
Velký talent vidím v Ingvild Midtskogen a Kjersti Græsli. Obě už dokázaly, že dokážou skákat na vysoké úrovni, a také jsou velmi pracovité.
Eirin Maria Kvandal v letu v závodu na svém nejoblíbenějším můstku v Lahti, sezona 24/25. (autor: Jan Štěrba)
„Na olympijských hrách budu mít velké ambice.“ — Eirin Maria Kvandal o plánech na sezonu 25/26
Jaký je tvůj nejoblíbenější můstek?
Můj nejoblíbenější můstek je velký můstek v Lahti. Také ráda skáču ve Willingenu.
Kdo je tvým vzorem, ať už skokanským nebo životním?
Neřekla bych, že mám vyloženě vzor, ale když jsem vyrůstala, byla jsem velká fanynka Kamila Stocha.
Následující sezona je olympijská. S jakými do ní vstupuješ cíli, ať už v SP nebo na OH?
Na nadcházející sezónu se opravdu moc těším, na olympijských hrách budu mít velké ambice. Také se těším na lety na lyžích!
Co bys chtěla ve skoku dokázat, jaké jsou tvé největší sny a cíle?
Můj největší sen je zlato z olympiády a někdy letět přes 240 metrů.
Úvodní foto: Eirin Maria Kvandal v letu (Willingen 2025) (autor: Jan Štěrba)
