Roman Koudelka načal poslední předvánoční víkend podobně jako ten předchozí v Klingenthalu. Tedy postupem z kvalifikace, kterému předcházely ne příliš vydařené tréninkové pokusy. Zejména v tom prvním, kdy lomnický skokan připsal pouze 103,5 metru, výrazně zaostal za postupovými příčkami i debutujícím Davidem Ryglem. Do druhého tréninkového kola se však Koudelka zmátořil a po 48. místu šel do kvalifikace s reálnými postupovými nadějemi. Ty naplnil a do sobotního klání prošel ze 46. pozice. Svůj kvalifikační skok po nevábném startu dne kvitoval, což nám mimojiné prozradil v pokvalifikačním rozhovoru.
Nakonec to, stejně jako v pátek v Klingenthalu, na postup vyšlo. Asi to ale nejsou skoky, které bys chtěl?
Ne, takhle to nemůžu říct. Myslím, že to je velký posun dopředu, protože první tréninkové kolo mi vůbec nevyšlo. Něco jsme zkoušeli, protože není kde si zatrénovat, což je prostě špatně. Dneska je jedno, jestli jsem padesátý nebo výš, hlavní je se dostat do závodu a pokračovat zítra.
Poláci v týdnu skákali v Zakopanem, nebylo pro vás taky něco podobného ve hře?
Pro nás je to samozřejmě blbost, protože bychom jeli 6–7 hodin tam a zpátky kvůli jednomu tréninku a pak se zas přesouvali 10 hodin do Engelbergu. To prostě nejde.
Po dlouhé době tu jste ve dvou, dával jsi Davidu Ryglovi nějaké tipy?
Ne, oni se ani neptal. Myslím, že už je dost zkušený. Nemyslím si, že by skákal úplně špatně, má úplně s prstem v nose na to, skákat závody. Za mě to zvládl dobře a je to zkušenost.
Je pro tebe osobně nějaký rozdíl, že tu nejsi sám?
Abych řekl pravdu, tak na mně není takový tlak. Jsem rád, že si David vyskákal body a může taky skákat „svěťák“. Když by přišla nějaká fakt velká krize, tak můžu závody vynechat a jet někam trénovat, což předtím nešlo. Závody se nahlašují aspoň měsíc dopředu a když je nebudeme absolvovat, tak se to všechno musí zaplatit.
Foto: Roman Koudelka míří na druhý tréninkový skok (autor: Jiří Korbel)
Jaké bylo nebýt v prvním tréninku nezvykle nejlepším Čechem?
David pro mě není měřítko, ale ani já bych neměl být měřítko pro něj. My se máme srovnávat se světem. Dlouhodobě říkám, že náš problém je ten, že se chce v Česku každý srovnávat s Koudelkou, ale já do světové špičky v tuhle chvíli nepatřím a ani na body se mi nedaří dosáhnout. Další generace by se měly zamyslet nad tím, jak se posunout dál bez ohledu na mě.
Po skoku tě čekala kontrola kombinézy, daří se udržet její standard z léta
U mě určitě, u ostatních nevím (smích). Pořád je to o dost férovější než loni, teď mi kontrolovali zase úplně všechno. Ale v téhle kombinéze už jsem byl na kontrole několikrát, tak jsem klidnější.
Byla tam v kvalifikaci „ruční brzda“, aby mohla být rezerva do závodu?
Rezerva je velká, oproti prvnímu tréninkovému skoku to bylo vidět. Tam ten náš pokus absolutně nevyšel a pak se těžko vrací do rytmu, když je hnedka druhý trénink a kvalifikace. Pro hlavu je strašně těžký. Každopádně jde o to, využít rezervy v závodě.
Na co si věříš zítra?
Na závod jdu vždycky s tím, že chci udělat tři skoky a být ve druhém kole. Ale dost je to o tom, jak se to všechno sejde.
Náhledové foto: Roman Koudelka po kvalifikačním skoku (autor: Jan Štěrba)
