Finsko, Japonsko, Francie, Turecko. Státy, které za svůj život většina z nás navštívit nestihne. Natožpak pracovně. Pekka Niemelä to stihl během necelých deseti let, jeho trenérská kariéra ale začala ještě dříve. O ní, ale i o současné turecké štaci jsme si s ním popovídali po finále letního Kontinentálního poháru v Klingenthalu.
[b]Nacházíme se v Klingenthalu, jak se Vám líbí zdejší závody?[/b]
Vždy se sem rád vracím, organizace je opravdu dobrá. Organizátoři vždy konají skvělou práci a pokaždé se snaží přijít se zlepšeními, instalace sítí navíc pomohla i co se týče větru. Takže se tu vždy cítím velmi dobře.
[b]Za poslední roky jste toho stihl hodně, mohl byste čtenářům připomenout, kde všude jste působil?[/b]
Samozřejmě. S trénováním jsem začal v roce 1997 a do roku 2002 jsem pracoval v Kuopiu, ve Skiclubu Puijo. V té době to byl velmi úspěšný klub, v našem nejlepším roce jsme měli pět skokanů na pódiu Světového poháru, pět různých skokanů z jednoho klubu! Potom jsem současně trénoval i finské béčko, ale v roce 2002 jsem šel do Japonska. Trénoval jsem v klubu vlastněným firmou Tsuchiya, tam jsem pracoval například s Noriakim Kasaiem. V roce 2006 jsem se přesunul do Francie, což bylo něco úplně jiného. Ale také jsme byli úspěšní s Lazzaronim, Chedalem, nebo Descombem Sevoie. V letech 2010 až 2014 jsem pracoval ve Finsku a pak jsem přijal nabídku velmi zajímavého projektu v Turecku.
[b]Zmínil jste Noriakiho Kasaie, překvapuje Vás, že je stále ve světové špičce?[/b]
V roce 2002, když jsem přijel do Japonska, málokdo tam věřil, že se ještě dokáže vrátit na vrchol. Ale pouze o rok a půl později získal tři medaile na Světovém šampionátu ve Val di Fiemme. To, že je i po deseti letech stále ve špičce, je podle mě dáno především jeho píli a pozitivním myšlením. Je velmi pracovitý, ale rovněž otevřený novým myšlenkám, novinkám v technice i vybavení. Je také velmi chytrý a ví co dělat, aby všechny tyhle novinky fungovaly správně. Jsem tedy pyšný, že jsem s ním mohl pracovat a myslím, že jsme měli úspěšné časy.
[b]V Japonsku se pak začali objevovat i jiní finští trenéři (např. Janne Väätäinen) a naopak Taku Takeuchi studoval ve Finsku, existuje tedy jakási finsko-japonská spolupráce?[/b]
Myslím, že v tom roce 2002 jsem byl prvním Finem, kdo tam šel. Potom se tam objevilo hodně finských trenérů a přišlo mi, že jsme udělali velmi dobrou práci. Tým Tsuchiya, kde jsem pracoval, byl v sezoně 2004/2005 nejlepším klubem na světě, měli jsme nejvíce bodů ve Světovém poháru. To bylo skvělé a vždy jsem měl rád komunikaci s Japonci, když se s nimi člověk naučí mluvit, jejich humor je perfektní.
[b]Jak zpětně hodnotíte Vaše jednotlivá působení, kde jste byl nejvíce spokojený? [/b]
Po pravdě, všude to bylo skvěle, nedá se říct, které momenty byly těmi nejlepšími. Skvělé byly například chvíle, kdy jsem byl osobním trenérem Mattiho Hautamäkiho na začátku tisíciletí nebo roky s Kasaiem. Velmi se mi líbila i práce ve Francii, kdy jsme se z 50. až 60. míst posunuli skoro až na vrchol. I ve Finsku jsem měl skvělý start, pak to sice bylo i psychicky velmi špatné, ke konci se to ale opět zlepšilo a Anssi Koivuranta ještě dokázal vyhrát závod Světového poháru. To ale byla celkem těžká pozice a teď se opět cítím velmi dobře coby součást tureckého projektu. Velmi mě práce v Turecku zajímá, tvoříme vlastně něco úplně nového.
[b]Turky dříve vedl mimo jiné také Vasja Bajc, je znát, že na evropský styl trénování jsou již navyklí?[/b]
Ano, je fantastické, že Vasja již připravil jisté zázemí pro skokany, takže teď můžeme pokračovat odtamtud, kde přestali. Musíme ale přivést skoky do Turecka, postavit nové můstky, abychom stále nemuseli jezdit po Evropě.
[b]Zmínil jste výstavbu nových můstků, jak to vypadá s poničeným komplexem v Erzurumu a kde trénujete?[/b]
Trénujeme všude možně po Evropě, hlavně ve Finsku, ale i jinde. Třeba ve Slovinsku nebo Německu, dokud nebudou můstky v Erzurumu zpět. To by nemělo trvat dlouho, vláda nedávno vydala více než milion lir (zhruba 8,5 milionů korun) na jejich opravu. Teď pokračují práce na doskočišti, pak to bude znovu nádherný stadion a bude se tam konat Evropský festival mládeže 2017.
[b]Samet Karta je již skokanským fanouškům celkem známý, jak byste ohodnotil výkony jak jeho, tak zbytku týmu?[/b]
Ano, Samet vloni vyhrál jeden závod FIS Cupu, což byl velký krok kupředu pro turecký skok. Samozřejmě jsme museli začít téměř od základů, takže nemůžeme čekat zázraky, bude to chtít čas. Jdeme ale krůček po krůčku dopředu a na závodech Poháru Karpat v Rasnově minulý týden jsme obsadili kompletní pódium! Takže je vidět, že všechno je možné a potřebujeme čas a trpělivost. Pracujeme tvrdě a to mi vyhovuje, protože Turecko má velmi ambiciózní cíle, které zahrnují i Olympijské hry roku 2026. Skoky na lyžích jsou toho samozřejmě součástí.
[b]Kolik skokanů tedy v současnosti tvoří turecký tým?[/b]
Momentálně je to řekněme 7-8 skokanů ve věku od 15 do 21 let.
[b]Dříve byl za velký turecký talent považován Faik Yuksel, skáče ještě?[/b]
Faik už neskáče, dal přednost studiu, měl by být naším lokálním trenérem v Turecku a starat se tam o mládež.
[b]A jaké jsou turecké plány a cíle na zimu?[/b]
Hlavní prioritou je FIS Cup, protože to je stále ještě naše úroveň. Ale když se někdo rychle zlepší, můžeme udělat krok směrem kupředu do Kontinentálního poháru. Body tam už pak přijdou hned (smích). To je náš cíl, ale důležité je také Mistrovství světa juniorů a Olympijské hry mládeže. Další sezonu bude navíc v Almaty Univerziáda a to je možná cíl největší. Všichni naši nejlepší skokani jsou totiž studenti, takže budeme moct vytvořit tým.
[b]Během vaší finské štace se v médiích hodně spekulovalo o vašem vztahu s Harrim Ollim, jak to bylo doopravdy?[/b]
Většina z toho byl spíš mediální příběh, že bych s ním měl osobní problém, to opravdu ne. S tím přišla až média. Vztah s Harrim byl v pořádku, neměli jsme spolu žádný problém.
[b]Olli teď v létě udělal pokroky, myslíte, že by opět mohl být nejlepším finským skokanem?[/b]
Víte, bude to těžké, protože dlouho byl mimo a opravdu hodně hodně dole. Teď se pomalu dostává nahoru. Nemyslím si, že je to nemožné, bude to ale složité.
Pekkovi Niemeläovi děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšné naplnění jeho turecké vize!
[b][i]Foto: Pekka Niemelä [/b](zdroj:skijumping.pl)[/i]
