Nominace skokanské elity na Olympijské hry v Pchjongčchangu (+program)

Olympijské hry roku 2018 se již kvapem blíží a ještě před jejich oficiálním zahájením nás ve čtvrtek 8. února čeká kvalifikace na sobotní závod mužů na středním můstku. V dosavadním průběhu sezony Světového poháru se bojovalo o 45 sad pomyslných medailí a rovnou 37 (!) z nich získali zástupci Německa, Norska a Polska. O zbylých osm se podělili Japonci Rakušané, Slovinci a Švýcaři. Právě nominace těchto týmů si představíme v následujícím článku, který nabízí také kompletní program skokanských soutěží XXIII. zimních olympijských her.

Úvodem podotkněme, že reprezentace jsou řazeny dle jejich pořadí v Poháru národů, za skokany je v závorce uvedeno jejich pořadí v průběžné klasifikaci individuálního SP. O české nominaci jsme v samostatném článku psali [link=http://skoky.net/clanek.php?subaction=showfull&id=1516022462]zde[/link].

[u][b]NORSKO: [/b][/u]
Daniel André Tande (4.)
Johann André Forfang (5.)
Robert Johansson (6.)
Anders Fannemel (9.)
Andreas Stjernen (12.)

Již od pohledu na umístění v pořadí SP je patrné, že Vikingové budou platit za dost možná největší favority týmového závodu. Nikdo z nich sice již dlouhodobě skokanskému světu nedominuje, týmová vyrovnanost však Norům vysloužila letos již tři vítězství v rámci SP, jeden zlatý primát přidali také na MS v letech. Do nominace se nevešel v SP pravidelně velmi dobře startující Halvor Egner Granerud, jenž by se jistojistě protlačil do jakéhokoliv jiného olympijského celku, možná jedině s výjimkou Poláků. V hledáčku trenéra Alexandra Stöckla mohl být ještě novopečený juniorský šampion Marius Lindvik, jenž o sobě dal hlasitě vědět ve svém mimonorském debutu v Zakopanem, kde skončil osmý. Na start pod pěti kruhy si však bude muset počkat.

[u][b]NĚMECKO: [/b][/u]
Richard Freitag (2.)
Andreas Wellinger (3.)
Markus Eisenbichler (11.)
Karl Geiger (16.)
Stephan Leyhe (19.)

Poměrně jasná byla nominace našich západních sousedů. Reprezentanti Německa budou spoléhat zejména na Freitaga a Wellingeral, kteří jsou horkými kandidáty na cenný kov. Výkony Markuse Eisenbichlera jsou sice letos nadějné, ale tradičně nevyrovnané a zbylé duo skokanů výkonnostně patřící do druhé světové desítky si to rozdá o čtvrté místo v týmu. Do nominace se nevešli mladí David Siegel a Constantin Schmid, překvapení úvodu sezony Pius Paschke a zejména Andreas Wank, který tak přijde o obhajobu německého zlatého úspěchu v závodě týmů.

[u][b]POLSKO: [/b][/u]
Kamil Stoch (1.)
Dawid Kubacki (10.)
Stefan Hula (13.)
Piotr Zyla (14.)
Maciej Kot (21.)

Pevně dané bylo složení polského týmu. Svěřenci Stefana Horngachera se představili ve výborném světle o víkendu ve Willingenu a měli by být nejvetším konkurentem Norů v boji o zlato v závodě družstev. Každý z uvedené pětice má potenciál i na individuální úspěchy, „na odstřel“ však dle dosavadního průběhu sezony bude nejspíš loni v Pchjongčchangu vítězný Maciej Kot. Do nominace se nevešel tradičně na rozhraní bodované třicítky se nacházející Jakub Wolny či velký talent a synovec Adama Malysze, Tomasz Pilch.

[u][b]RAKOUSKO: [/b][/u]
Stefan Kraft (7.)
Michael Hayböck (24.)
Manuel Fettner (25.)
Clemens Aigner (29.)
Gregor Schlierenzauer (37.)

Velkým rozčarováním je zatím rakouská sezona. Kromě Stefana Krafta nemůže nikdo z celku Heinze Kuttina reálně pomýšlet ani na útok elitní pětky, o medaili nemluvě. Již čtyři závody v řadě měli Rakušané pořádně daleko k týmovým stupním vítězům a v Koreji by se na tom nic měnit nemělo. Rakušané si dopřáli pauzu a vynechali podnik SP ve Willingenu, který dost možná v plné nahotě ukázal pochybnost olympijské nominace. Zatímco se totiž Manuel Fettner a Gregor Schlierenzauer trápí, Daniel Huber a Manuel Poppinger začali ukazovat velmi dobré výkony. Držákem však bude bezesporu Stefan Kraft, jenž na tamních můstcích loni létal výtečně a v boji o medaile se s ním rozhodně musí počítat.

[u][b]SLOVINSKO: [/b][/u]
Jernej Damjan (15.)
Peter Prevc (17.)
Anže Semenič (18.)
Tilen Bartol (23.)
Timi Zajc (28.)

Nejzamotanější hlavu měl patrně slovinský šéftrenér Goran Janus. Kromě relativně pravidelně do dvacítky skákajících Damjana, Prevce a Semeniče je situace ve slovinském týmu extrémně vyrovnaná. Béčko září v Kontinentálním poháru, áčko se v tom Světovém spíš trápí. Zmíněné trio nakonec doplnili Bartol a Zajc, dost možná však mohou vděčit Janusovi za poskytnutí dostatku šancí. Takový Nejc Dežman sice naskočil jen do třech závodů, ve všech však bodoval a naposledy byl dokonce v elitní desítce. Zcela mimo hru a poslední dobou také mimo SP zůstávají taková jména jako Robert Kranjec, Anže Lanišek či Jurij Tepeš nebo loňská kometa Domen Prevc.

[u][b]JAPONSKO: [/b][/u]
Junširo Kobajaši (8.)
Noriaki Kasai (27.)
Taku Takeuči (30.)
Rjoju Kobajaši (34.)
Daiki Ito (54.)

Rozporuplnou sezonu prožívají skokani, kteří to mají do Koreje relativně blízko. Japonci sice mohli slavit vítězství po tříleté odmlce hned v úvodu sezony, kromě Junšira Kobajašiho jim však chybí skokan, který by mohl pravidelně skákat do elitní patnáctky. Noriaki Kasai se kromě leteckých klání už spíše trápí, Taku Takeuči se nemůže naplno vzchopit po vážném onemocnění a Daiki Ito má po pádu ve Wisle stále psychický blok. Černým koněm by naopak mohl být nejmladší z celé pětice, Rjoju Kobajaši. Jeho forma před OH rostla a jeho umístění v elitní desítce by zvlášť na velkém můstku nemuselo být šokem. Japonci se však narozdíl od Čechů tolik o budoucnost bát nemusí – 11. místo Jukiji Sata ze závodu ve Willingenu budiž důkazem.

[u][b]ŠVÝCARSKO: [/b][/u]
Simon Ammann (20.)
Gregor Deschwanden (35.)

V jistém smyslu je dost možná nejpřekvapivější nominace Švýcarska. Helvéti totiž zcela reálně mohli pomýšlet na sedmé místo v soutěži družstev, do Asie však odcestují pouze ve dvojici. Důvodem tohoto na první pohled nepochopitelného kroku jsou interní kritéria, která požadují umístění do TOP 10 ve Světovém poháru, případně dvojici výsledků do TOP 20. Tyto požadavky bez problémů splnil mimojiné stupni vítězů v rakouském Kulmu Simon Ammann, díky sedmému místu v Nižném Tagilu ho na olympiádě doplní Gregor Deschwanden. Mimo hru tak zůstane letos několikrát bodující Killian Peier či pravidelní člen prvních kol Andreas Schuler.

Samotné závody se budou konat v areálu Alpensia. Nejedná se tedy o závody ve městě Pchjongčchang, nýbrž ve stejnojmenném regionu. Ten je poměrně hornatý s průměrnou nadmořskou výškou kolem osmi set metrů, narozdíl od dvou předchozích zimních her by na sportovce měla čekat pravá zimní atmosféra. Koneckonců, předpovídané jsou teploty sahající až k minus 15 stupňům. Vítanou změnou oproti předešlým olympijským projektům je rovněž včasné dokončení výstavby. To bylo dané především snahou Korejců o zisk pořadatelství Olympiády již pro rok 2014, celý areál byl tudíž dokončen již v roce 2013. Se stavbou se započalo v roce 2006 a skokanský areál byl dostavěn v roce 2009. Projekt celkem spolykal přibližně padesát milionů Euro a skokanský areál zahrnuje celkem pětici můstků od K-15 až po K-125.

Brzké dokončení stavby umožnilo pořádání již celkem tří skokanských víkendů pod hlavičkou FIS. V letech 2009 a 2011 se zde uskutečnil Kontinentální pohár, v roce 2016 na středním můstku proběhl také FIS Cup a předolympijský program završila loňská generálka v podobě Světového poháru na obou objektech. Jedná se o vůbec největší olympijské skokanské sportoviště všech dob, střední můstek má totiž HS až na 109 metrech, pozadu se 142 metry není ani větší z dvojice můstků. Ty mají zatím poněkud nešťastnou pověst, v roce 2009 postihl těžký pád Nicholase Fairalla, během loňských závodů FIS Cupu nešťastně upadl bývalý vítěz Memoriálu Jiřího Rašky Jure Šinkovec, což vedlo slovinského skokana k ukončení kariéry.

Závěrem uveďme níže výběr z programu letošních zimní her v podobě kvalifikačních a závodních sérií mužů a rovněž ženského závodu. Kompletní rozpis včetně všech tréninků bude zanedlouho k nalezení v našem kalendáři, kde budou uvedeny také TV přenosy.

[i][b]Foto: Olympijská vlajka[/i][/b]