Pro Eurosportu pracuje už tři roky, ale až teď se dostává ke sportu, ke kterému tíhne nejvíc. „Vždy jsem si strašně přál komentovat závody ve skocích na lyžích,“ říká Radek Barkman. Čtyřiadvacetiletý nástupce Honzy Homolky poskytl webu skoky.net rozhovor, v němž se například dozvíte, které skokany má v oblibě, kdo je jeho komentátorským vzorem nebo jak vnímá momentální situaci v českém skoku.
Kdy a jak začala Vaše cesta ke komentování skoků a vůbec celkově k tomuto sportu?
Ke skokům na lyžích mám od dětství nadstandardní vztah. Vlastně žádný jiný sport jsem nesledoval tak často jako tento. Bylo mi zhruba devět let a se zájmem jsem sledoval bitvy Adama Małysze se Svenem Hannawaldem nebo Martinem Schmittem. Sám jsem se posléze zúčastnil několika závodů SP, byl jsem také na MS v Liberci nebo na Turné. Ke komentování jsem se dostal po odchodu Honzy Homolky do jiné stanice, předtím jsem příležitostně komentoval závody v severské kombinaci.
Zmiňujete odchod skoro kultovní postavy Eurosportu. Je něco, co byste si třeba chtěl od Honzy Homolky vzít? Nebo v něčem na jeho práci navázat?
Asi všichni, kdo skoky sledují, dokáží ocenit jeho přínos pro přenosy z tohoto krásného sportu. Rozhodně jsou některé věci, které mě u něj výrazně upoutaly a které bych dál chtěl rozvíjet. Skokům chci ale dát také svůj pohled na věc a komentovat tak, aby divák byl dobře o všem informován a zároveň nebyl zahlcen.
Vím, že kromě komentování i píšete. Čemu všemu se vlastně momentálně profesně věnujete?
Primární náplní je pochopitelně pozice sportovního komentátora na Eurosportu. Té věnuji tak 90 % svého pracovního času. S kolegou jsme kdysi rozjížděli i regionální sportovní server, který se ale nechytil a pracoval jsem také pro onlajny.com a eSports.cz. Práce v eSports.cz mě ostatně přiměla k tomu, abych u novinařiny zůstal i nadále.
Na Eurosportu jste už tři roky. Které sporty budete vedle skoků nadále komentovat?
Věřím, že i nadále zůstanu fotbalovým a tenisovým komentátorem, což byly sporty, s nimiž jsem právě ty tři roky tak nějak prošel. V sezoně komentuji také kanoistiku, stolní tenis či pozemní hokej, což jsou ale sporty, kde je množství přenosů značně limitováno.
Máte tedy celkem širokou paletu sportů a můžete je srovnávat. Který je komentátorsky nejnáročnější? A na který třeba potřebujete nejvíc času na přípravu?
Všechny sporty jsou svým způsobem komentátorsky náročné, každý ale v jiném smyslu. Třeba ve fotbale je to vyloženě jízda (mluvím o přenosech z Bundesligy), v tenise naopak musíte vycítit, kdy přesně vstoupit do gemu a co říci. Věřím, že i když se ve světě skoků na lyžích pohybuji, budu se na tento sport muset bedlivě připravovat, protože je to sport v pravidlech i v personálním složení hodně specifický. A vím, že je to v Česku také sport extrémně sledovaný a nerad bych diváky zklamal svou neznalostí.
Je nějaký sport, který byste si přál komentovat a naopak nepřál?
Víte, vždy jsem si strašně přál komentovat závody ve skocích na lyžích. Když se mi to podařilo v Einsiedelnu, měl jsem z toho velkou radost. Je to něco jako splněný sen. Co se týče jiných sportů, vždy se musíte připravit na vše, pokud je třeba. Nedovedu si však sám sebe představit při komentování krasobruslení, cyklistiky nebo bojových sportů. To je pro mě španělská vesnice.
Co považujete za svůj dosavadní vrchol komentátorské kariéry? Když odmyslíme Váš splněný sen v podobě prvního přenosu ze skoků.
Vrcholem co do významu bylo asi semifinále US Open 2014, do kterého ale místo Tomáše Berdycha postoupil Marin Čilič, což mě tehdy mrzelo. Fantastický byl také můj první bundesligový přenos, v němž Hoffenheim porazil Hannover 4:3, na ten zápas dosud vzpomínám nejradši.
Máte mezi sportovními komentátory nějaký vzor?
Snažím se být komentátorským univerzálem. Z tohoto pohledu je mi velice blízký Marek Svačina, který velice kvalitně dokáže udělat nějakých 7-8 různých sportovních odvětví. Ale i v naší redakci je pár komentátorů, kteří mi imponují svou vůlí proniknout do nitra svého sportu a informovat diváky o pikantních detailech
Komentář Marka Svačiny bývá často velmi energický, zvlášť když čeští reprezentanti bojují o přední příčky. Můžeme i od Vás čekat průchod emocí, např. při velkém úspěchu českého skokana? Jaký komentátorský styl se snažíte držet?
Asi nikdy nebudu typem komentátora, který by řval podobně jako Robert Záruba v hokeji nebo Marek Svačina ve skocích, jak jste zmínil. Každopádně českému skoku přeji jen to nejlepší a budou-li dobré výsledky, určitě to posluchači na mém hlase poznají. Jsem typ komentátora, který dává najevo radost z výborného výkonu či výsledku.
Odbočme ještě od samotného komentování. Věnujete se nějakému sportu i aktivně? Předpokládám, že skoky jste si na vlastní kůži asi nezkusil…
Skoky jsem nezkusil, ale chtěl jsem. Jen bohužel nebylo kde, nejbližší můstek byl od nás vzdálený hodně daleko. Jinak jsem hrál odmalinka fotbal, který si sem tam zakopu, v současné době hraji rekreačně tenis a příležitostně florbal. Velice rád v zimě lyžuji. Poslední roky však bohužel není moc na čem.
Máte nějaké své oblíbené skokany? Případně i z řad už neskákajících? Třeba Adamu Małyszovi v oněch bitvách s Němci fandilo hodně českých fanoušků mnou nevyjímaje.
Adam Malysz byl synonymem tohoto sportu. Fascinovalo mě, jakým způsobem drtil konkurenci, což už je dnes těžko reálné. Velice oblíbený u mě byl i Janne Ahonen a strašně rád mám také Jakuba Jandu, který pozvedl český skok v dobách největšího temna a přitáhl k němu opět po čase české diváky. Jeho přínos ale asi dostatečně ocení až čas. Pokud bych měl jmenovat, jsou to tito tři.
Kariéra Jandy už ale bohužel finišuje. Co pak? Jak vnímáte situaci českého skoku? Jde nahoru, dolů?
Nedávno jsem se s někým skoků znalým na toto téma bavil. Po Koudelkovi, Hájkovi vlastně nepřišel žádný mladíček, který by adekvátně doplnil český tým. A už je to hrozně dlouhá doba. Věřím, že výsledky Vančury nebo Poláška nejsou jen pouhým příslibem a že se oba stanou právoplatnými členy českého týmu. Jinak to bude zlé, protože by mohlo hrozit, že nesestavíme ani konkurenceschopný tým do soutěže družstev.
Foto: Radek Barkman (zdroj: archiv R. Barkmana)
