Anežka Indráčková zůstává i po svém pátém startu v letošní sezoně stoprocentní. Po nepříliš nadějných pátečních tréniních se v sobotu razantně zvedla a z kvalifikace prošla z 22. příčky. Po úvodním kole držela česká juniorka 17. pozici, která by znamenala těsné vylepšení kariérního maxima. Ve finále sice o jednu příčku klesla, 18. místem i tak vyrovnala svůj nejlepší výsledek mezi elitou z prvního víkendu v Lillehammeru. Po závodě nám prozradila, co stálo za sobotním vzestupem či jak vyplnila dvoutýdenní pauzu od své poslední závodní účasti.
Výsledkově ses vrátila na úroveň začátku sezony. Máš takový pocit i ze skoků?
Určitě, se Sakym tady pracujeme (Jaroslavem Sakalou) na přitažení holenního svalu na nájezdu, což je pro mě úplně jiný pocit, ale očividně to funguje. Takže dobrý!
Je to něco, na co ses předtím tolik nesoustředila?
Vůbec jsem neměla v hlavě, že by to takhle mohlo být. Od včerejška odpoledne jsme to změnili a určitě je to hlavní rozdíl oproti pátečním skokům.
Za poslední dobu jsi pracovala s poměrně mnoha trenéry (kromě Jaroslava Sakaly například Radek Žídek, trenéři ve Stamsu či Dominik Ďurčo), myslíš, že je to výhoda?
To nevím, asi to neberu jako výhodu ani jako nevýhodu. Prostě to tak je a já to akceptuju. S každým se mi trénuje jinak, ale se všemi spolupráce fungovala.
Ve Světovém poháru jsi teď dlouho nebyla, mezitím sis udělala menší výlet s japonskými skokany. Co to bylo za akci?
Naoki (Nakamura) a Ryo (Kobajaši) přijeli do Prahy a tím, že jsem kamarádka s Naokim, tak mi řekli, že se k nim můžu přidat. Takže jsme si ve třech prošli vánoční Prahu.
Foto: Anežka Indráčková letící v kvalifikaci (autor: Jiří Korbel)
Jak jsi kromě tohoto strávila závodní pauzu?
Jak už jsem zmínila předtím, soustředili jsme se na fyzickou přípravu a myslím, že to bylo dobře. Následně jsem dělala test na desce, který děláme vždy po týdnu, a opět jsem překonávala rekordy, co se týče výskoku a fyzické síly. Takže se to určitě vyplatilo.
Zmiňovala jsi, že jsi letos taky zvedla poměrně hodně činek, což se dá v Česku provozovat v zimě určitě lépe, než skákat. Vnímáš toto jako velkou nevýhodu?
To stoprocentně, ale upřímně – i kdybychom mohli trénovat v Liberci nebo Harrachově, tak ty můstky jsou tak jiný, že i kdyby nám to tam hrozně moc šlo, tak si vůbec nejsem jistá, že by to tak bylo i na moderních můstcích. Prostě musíme jezdit do zahraničí.
Abychom dnešní den uzavřeli – jsi s ním tedy spokojená?
Určitě jo, protože jsem udělala progres oproti včerejšku. Vidím světlo a jdu si za ním.
Myslíš, že to světlo přijde už zítra?
Doufám. A i kdyby ne, tak svět se nezboří a přijde v jiném závodě.
Náhledové foto: Anežka Indráčková po postupu z prvního kola (autor: Jan Štěrba)
