Po olympijském závodě na středním můstku zavládla ve skokanských táborech euforie, ale i zklamání a rozčilení. Největší důvod k radosti měli pochopitelně Norové. Senzační vítězství Bystöla podpořil i Roar Ljökelsoy.
„Vím, že kluci tvrdě makali a jsem hrdý na to, co dokázali,“ vychvaluje svoje svěřence trenér Mika Kojonkoski, „Byl to náš den. Věděl jsem, jaký potenciál v sobě Lars má.“
„Samozřejmě je to to největší, co jsem jako trenér zažil,“ pokračuje, „takový úspěch by ale nebyl možný, kdyby celý tým čtyři roky tvrdě nepracoval.“ Mika Kojonkoski u Rakušanů i Finů už olympijské medailové úspěchy zažil, Bystölovo zlato je ale zatím maximum. I Lars Bystöl je samozřejmě nadmíru spokojený:
„Bylo to vzrušující stát dole a s napětím čekat, jak to dopadne. Měl jsem docela náskok a proto jsem věřil, že by se to mohlo povést.“ Vzhledem k délkám skoků to byly hlavně stylové známky, které mu vyhrály zlato.
Zklamání a rozčarování po závodě nemohl skrýt Rakušan Toni Innauer, který rakouskému listu Kurier věnoval peprný rozhovor. „Je to na zvracení, když rozhoduje vítr a ne výkon skokanů,“ uvedl doslova. Innauer snil o další olympijské medaili, kterou měl Rakousku přinést mladík Thomas Morgenstern. Po prvním kole byl takovému úspěchu stejně blizoučko jako Janne Ahonen, s nímž okupoval druhou příčku. Je pravda, že pro posledních několik skoků se vítr maličko otočil a Innauer to okomentoval slovy: „Bystöl neskákal ksakru o nic lépe, než Morgenstern. Nebyly to férové podmínky!“ Naopak výpadek Andrease Koflera Innauer na počasí nesvaloval. „Pro Koflera byly prostě olympijské hry velké sousto. Nemá ještě tu pohodu, jakou by měl skokan na tak velké akci mít.“
Zklamání si prožili i Němci. Michael Uhrmann propásl olympijskou medaili o 25 centimetrů a svůj neúspěch obrečel. Přesto se německý tým na rozdíl od rakouského snaží ze svého neúspěchu rychle oklepat. Michael Uhrmann si zašel s přáteli na pivo a svého žalu se chce co nejrychleji zbavit. „Ztracená bronzová medaile musí hodně rychle ven z hlavy,“ říká hlavní trenér Němců Peter Rohwein, „smuteční nálada je naprostý nesmysl. Musíme bojovat dál, máme před sebou závod na velkém můstku a pak soutěž týmů a chceme medaili.“ Nervy na pochodu má i Martin Schmitt, ovšem ze zcela jiných důvodů. „Chci si zasloužit svoji šanci pro závod na velkém můstku. Musím doladit ty maličkosti, které mě z nominace vyloučily,“ uvažuje mistr světa, který se do nominace na střední můstek nevešel, a situaci mu neulehčuje ani týmový kolega Uhrmann: „Bez Martina Schmitta se německý tým prezentoval velmi silně.“
Tradiční ticho a klid panuje ve finském táboře, i když všichni soucítí se svou největší hvězdou Janne Ahonenem. Na medaili nedosáhl, ale zaskočil za něj Matti Hautamäkki a vytěžil ze závodu druhý nejcennější kov. „Jsem strašně překvapený, ale rozhodně strašně šťastný,“ vyjádřil se po závodě, „vůbec jsem nečekal, že budu na stupních vítězů. Neskákal jsem zrovna perfektně, proto jsem si po druhém skoku myslel, že to bude tak nějak kolem pátého místa.“ „Samozřejmě jsme očekávali medaili. Jsem strašně rád že se to povedlo a je úžasné, že to dokázal Matti. Zároveň jsem ale smutný kvůli Jannemu. Medaili mu vzala příroda,“ okomentoval dění na můstku a povětrnostní podmínky finský trenér Tommi Nikunen, „už byl čtvrtý na olympiádě v Naganu a v Salt Lake City. A s týmem prohrál zlato před čtyřmi lety o tu jedinou desetinu bodu s Němci.“ Janne si na počasí nestěžoval. „Skákal jsem špatně,“ byl jeho jediný komentář k závodu, ale zklamání, jež se dalo číst z jeho tváře po doskoku mluvilo za všechno.
Zklamáni mohli být v jistém smyslu i Švýcaři. Andreas Küttel se počítal k jednomu z favoritů závodu a nakonec bral „jen“ páté místo. Týmový trenér ale vytáhl ze závodu to pozitivní a bude se snažit svoje svěřence namotivovat na velký můstek. Vždyť tam mají novou šanci na medailové umístění.
(zdroj: kurier.at, faz.de, finnjumping.info, skispringen.de)
