První olympijské hry se konaly ve známém zimním středisku ve Francii v Chamonix. Zpočátku se ovšem nejednalo tak doslova o olympijské hry. MOV mělo v roce 1921 zasedání v Laussane, kde rozhodlo, že Chamonix uspořádá tzv. Týden zimních sportů. Tak se tento sportovní svátek jmenoval až do doby, kdy byly zavedeny zimní olympijské hry.
Totiž v roce 1925 na olympijském kongresu v Praze padl návrh, že by se mohly konat i zimní olympijské hry. Když letní, tak proč ne zimní. A na tuto připomínku slyšel Mezinárodní olympijský výbor a následně o rok později tento návrh na konferenci v Lisabonu projednal. A výsledek byl pozitivní. Rozhodlo se, že zimní olympijské hry se budou konat ve stejný rok jako letní, ale v zimních měsících vždy začátkem roku. Navíc bylo schváleno, že prvním pořadatelem bude švýcarský Svatý Mořici. To ale nebyla tak úplně pravda. Ještě před zahájením olympiády v Švýcarsku byl totiž Týden zimních sportů v Chamonix slavnostně prohlášen za 1. olympijské v historii. Svatý Mořic tedy byl na pořadu jako druhý pořadatel.
Co se týče olympijských symbolů, některé již byly známé, jako například olympijská vlajka. Ovšem ještě nebyl tak úplně rozvinutý nápad o olympijské štafetě a olympijském ohni. Již při prvních letních olympijských hrách se sice oheň zapaloval, ale zapálili jej organizátoři až přímo na stadiónu. To se konalo i při prvních zimních olympijských hrách. Ovšem o pár let později byl přijat návrh o olympijské štafetě, která donesla oheň až přímo na stadion, kde se konal zahajovací ceremoniál a zapálili jej. To se poprvé uskutečnilo na letních olympijských hrách v Berlíně 1936 a následně na zimních ve Svatém Mořici 1948.
A jak to bylo se skoky na lyžích v tomto již dávném období? No to víte, že nebyla taková technologie jako dnes, nebyl ani zdaleka takový styl a můstky byly také trochu jinak konstruovány. Již v této dávně době se ovšem na lyžích skákalo a bohužel to nebyl moc populární sport, protože nebylo moc zájemců o to závodit právě v tomto sportu. Ale měl již svůj styl. Skákalo se bez helem, pouze v kulíšcích a oproti dnešku s rukama dopředu. A zdaleka se nedosahovalo takových výkonů jako dnes, divácky to však bylo určitě atraktivní.
Foto: Saint-Moritz, 18.2. 1928 – Jacob T. Thams (zdroj: beijing2008.cn)
Prvních zimních olympijských her v Chamonix se zúčastnilo 27 sportovců z Československa, z toho 4 skokané na lyžích. A nevedli si nijak špatně. Bohužel v kvalifikaci neuspěl náš Milda Prokopec a tak se závodu zúčastnilo jen československé trio. Nejlépe dopadl na desátém místě František Wende, který předvedl skoky dlouhé 40,5 a 44 metrů. Karel Koldovský skončil dvacátý za výkony 33,5 a 39 metrů a Josef Bím byl dvacátý šestý, když při obou svých pokusech upadl. Jediný skokanský závod vyhrál Nor Jacob Tullin Thams dvěma shodným skoky 49 metrů před svým krajanem Narve Bonnem. Třetí původně skončil třetí Nor Thorleif Haug.
Ale o několik desítek let později byl prokázáno, že se tehdy rozhodčí spletli v součtu bodů a na třetí místo byl dodatečně posunut americký skokan Anders Haugen, kterému předala bronzovou medaili dcera již zesnulého Hauga. Nejdelší skok závodu předvedl nový bronzový medailista Haugen – 50 metrů. Po závodě však byla uskutečněna exhibice, kde dva nejlepší muži závodu předvedli stejně dlouhé skoky do vzdálenosti 57,5 metru.
Foto: Saint-Moritz (zdroj: archiv)
Oproti Chamonix, kde jsme bohužel nezískali ani jednu medaili, ve Svatém Mořici (St. Moritz) se již jeden cenný kov na krku Čechoslováka blýskl. A jako čirou náhodou to byl skokan na lyžích – Rudolf Burkert. Postaral se tedy o historicky první medaili pro naši zemi na zimních olympijských hrách. Závod byl odskákán na můstku s kritickým bodem K-66. V prvním kole ovšem žádný ze 40 skokanů nedokázal svůj skok natáhnout za 60 metrů, tudíž závodníci požádali jury o posunutí nájezdu. Ten byl nakonec posunut o 5 metrů, což vedlo k podstatně delším skokům.
Nejdelší skok předvedl vítěz ze Chamonix Nor Thams. Bohužel ve finální fázi skok neustál a byl definitivně vyřazen z boje o medaile. V závodě bylo viděno celkem 11 pádů, což pomohlo i československému reprezentantovi Rudolfu Burkertovi. Který se díky několika nepovedeným skokům soupeřů dostal až na vysněný medailový stupínek.
Závod vyhrál Nor Alf Andresen před svým krajanem Sigmundem Ruudem. Anderesen předvedl skoky dlouhé 60 a 64 metry a Ruud doletěl do vzdáleností 57,5 metru respektive 62,5 metru. Ovšem náš Burkert nijak nezaostal. A za výkony 57 a 59,5 metru si bronzovou medaili zasloužil. Na dalších místech skončili ještě 15. Willy Möhwald, 20. Josef Bím a 21. Karel Wondrák.
Burkertova medaile byla na dalších 20 let jediným medailovým úspěchem pro naše barvy. O dvacet let později se konaly zimní olympijské hry opět ve Švýcarsku a opět ve Svatém Mořici, kde jsme získali opět jen jedinou medaili, o kterou se postarali hokejisté.
2. díl Olympijského medailonku vyjde příští úterý.
Bude se týkat tématu: Zimní olympijské hry 30. let.
Hlavní foto: Chamonix, 4.2. 1924 – vítěz Jacob T. Thams
(zdroj: beijing2008.cn)
