Během druhé světové války se měly konat jak letní, tak i zimní olympijské hry. Jelikož olympijské hry jsou svátkem míru a klidu zbraní, musely být zrušeny. V roce 1940 se měly zimní olympijské hry konat v japonském zimním středisku Sapporo. Sapporo se však dočkalo, když zimní olympiádu pořádalo v roce 1972. O čtyři roky později se měli sportovci utkat v Itálii v Cortině d’Ampezzo. Bohužel kvůli stále probíhající světové válce byly hry zrušeny. Ovšem i Cortina se dočkala. Zde se konala zimní olympiáda v roce 1956.
Poté, co skončila v roce 1945 2. světová válka a ve světě konečně po 6 letech nastal klid, se mohly uspořádat olympijské hry. St. Moritz měl pořádat olympiádu, která se měla konat již v roce 1940. Ovšem prakticky ji sám odmítl. Jelikož probíhala čínsko-japonská válka, nemohly být uspořádány olympijské hry v Sapporu. Ty byly následně přesunuty do Švýcarska.
St. Moritz ovšem odmítl start lyžařů z důvodu, že nevyhovují pravidlům o profesionálním a amatérském sportu. Tak MOV musel do třetice řešit pořadatelství zimní olympiády v roce 1940. Tentokrát byla přiřazena Německu, konkrétně do Garmisch-Partenkirchenu. Bohužel ani tam nemohly být hry uspořádány, jelikož v roce 1939 vypukla druhá světová válka. Z tohoto důvodu byly ZOH 1940 definitivně zrušeny. A jelikož válka trvala déle, než všichni očekávali, musely být zrušeny i olympijské hry, konající se o 4 roky později.
Až v roce 1948, kdy konečně bylo po válce, se opět mohlo začít soutěžit o nejcennější kovy toho největšího sportovního svátku na světě. Tyto zimní olympijské hry se uskutečnili od 30. ledna do 8. února 1948 a zúčastnilo se jich celkem 47 československých reprezentantů. Z celé naší výpravy se na prsou našich předků blýskl pouze jediný cenný kov, a to zásluhou československého hokejového týmu. Navíc valná většina z hokejové reprezentace byla členem vítězného hokejového mužstva z domácího Mistrovství světa v Praze, které se konalo o rok dříve.
Olympiády se samozřejmě zúčastnili téměř neporazitelní Kanaďané. Naši hokejisté s nimi sváděli opravdu urputný boj, který nakonec vyvrcholil bezgólovou remízou 0:0. Čechoslováci poté již v žádném zápase nezaváhali a se stejným bodovým součtem jako Kanada, byli odsunuti na druhé místo díky horšímu skóre než měl vítězný klub. Bohužel naše hokejové mužstvo bylo po olympiádě velice těžce a hluboko zasaženo. 8. listopadu téhož roku totiž ztroskotalo letadlo nad kanálem La Manche, kde zahynula pětice českých reprezentantů Zdeněk Jarkovský, Miroslav Pokorný, Karel Stibor, Vilibald Šťovík a Ladislav Troják.
Ale vy se budete ptát na skokany. Určitě stejně tak vás jako mě nepřekvapí, že stupně vítězů obsadili Norové. Konal se pouze jeden závod a sice na velkém můstku a všechny tři medaile putovaly na sever Evropy. Olympijským vítězem v St. Moritz se stal Petter Hugsted, který celkovým bodovým součtem 228,1 bodů předčil o 1 a půl bodu svého reprezentačního kolegu Birgera Ruuda. Třetí skončil o další bod a půl zpět Thorleif Schjelderup. Naše země tentokrát na hrách páté zimní olympiády zastoupení neměla.
4. díl Olympijského medailonku vyjde příští úterý 22. Prosince Téma: Zimní olympijské hry 50. let (1952 – Oslo, 1956 – Cortina d’Ampezzo)
Zdroj foto: olympic.cz
