Poté, co jsem v minulém díle zmínil, že se kvůli 2. Světové válce zrušili dvoje zimní olympijské hry, tak naštěstí se ani v tomto čísle, ani v žádném dalším o zrušení OH nedozvíte. V tomto díle se můžete seznámit s podrobnostmi o olympijských v roce 1952, které se konaly v Oslu a o olympijských hrách, které se konaly v roce 1956 v italském středisku Cortina d’Ampezzo.
Zimní olympijské hry 1952 v Oslu se konaly 14.2. – 25.2. O pořadatelství bylo rozhodnuto 21.6 1947 v hlavním městě Švédska Stockholmu, kde Oslo porazilo o 9 hlasů ve finálovém kole italské středisko Cortina d’Ampezzo, které pro změnu získalo pořadatelství o 4 roky později. Na těchto olympijských hrách byla poprvé při zahajovacím ceremoniálu představena olympijská vlajka, skládající se z 5 olympijských kruhů . Každý kruh představuje jednotlivý kontinent na Zemi, vyjímaje Antarktidu. Modrá – Austrálie a Oceánie, černá – Afrika, červená – Amerika, žlutá – Asie, zelená – Evropa.
Na hrách se jako kolébka zimního sportu, obzvláště pak lyžování prokázalo Norsko . To získalo nejvíce, a sice 16 medailí, z čehož bylo 7 zlatých, 3 stříbrné a 6 bronzových. Československo se bohužel nijak výrazně neprosadilo. Vyslali jsme pouze 22 sportovců a největším úspěchem se stalo 4. místo našeho hokejového družstva.
V Cortině se zimní olympijské hry konaly již od konce ledna. Termín byl stanoven na 26.1. – 5.2. Těchto her se zúčastnilo 32 zemí, kde se jako nejpočetnější a zároveň jako nejúspěšnější výprava představila výprava Sovětského svazu. Cortina se prakticky až na potřetí dočkala uspořádání her. Měli se zde konat zimní olympijské hry v roce 1944. Ale kvůli druhé světové válce musely být zrušeny. Druhou kandidaturu podalo italské město na hry o 4 roky dříve, kde je ve finálovém kole porazilo hlavní město Norska Oslo. Nyní se konečně dočkalo. V finálovém kole hlasování, které proběhlo 29.4.1949, porazili na plné čáře druhý Quebec v poměru hlasů 31:7.
Tyto hry vešly do historie tím, že byly vůbec jako první olympijské hry v historii vysílány v televizi a to dokonce ve 22 zemích světa. Ovšem Cortina to již od začátku neměla lehké. Ještě na počátku 50 let to byla malá vesnička a tudíž musela sehnat spoustu investic hlavně k rozšíření pozemní komunikace a k tomu, aby zvládla velký nápor návštěvníků. Tudíž i ubytování bylo jedním ze základních stavebních kamenů k pořadatelství. Bohužel tato olympiáda nesplnila to, co se očekávalo. Veškeré připravené stadiony a prostory, kde se mělo soutěžit, byly v hrozném stavu. Navíc samotná Cortina neměla ani hokejový stadion a dokonce ani rychlobruslařskou dráhu. V tomto ohledu to byly katastrofální hry.
Nejúspěšnějším sportovcem těchto her se stal rakouský sjezdař Toni Sailer . Ten získal zlatou medaili ve všech třech disciplínách, které se na hrách konaly, slalom, obří slalom a sjezd. Československo vyslalo na hry sedmé olympiády 41 sportovců , kteří absolutně propadli. Jako velké zklamání se ukázalo být 5. místo reprezentantů v hokeji, kteří byli určitě horkými adepty na zisk jedné z medailí. Tudíž jako nejlepší výsledek bychom mohli zmínit sedmé místo našeho sjezdaře Kurta Hennricha, který ovšem byl na trati za velice obtížných podmínek, tudíž mohl dopadnout i lépe. Dalším skvělým výsledkem bylo 5. místo našeho krasobruslaře Karola Divína, který na bronzovou příčku ztratil v celkovém bodovém součtu jen 8 bodů.
Ale vy se určitě opět ptáte, jak to bylo se skoky. Bohužel vám musím sdělit, že z našeho málo početného družstva na olympiádě v Oslu nebyl ani jeden reprezentant ve skocích na lyžích. Konal se pouze jeden závod, a to na středním můstku. A opět jej ovládli jak jinak, než Norové. Vítězem se stal Arnfinn Bergmann s celkovým bodovým součtem 226 bodů (67,5m + 68m). Hned za ním skončil jeho reprezentační kolega Torbjörn Falkanger, který nesbíral celkové 221,5 bodu za skoky dlouhé 68 a 64 metrů. Bronz putoval do Švédska zásluhou Karl Holmströma, který zaostal za stříbrem o 2 body. Předvedl skoky do vzdáleností 67 a 65,5 metru. Další 2 Norové obsadili místa těsně pod stupni vítězů, takže celé norské kvarteto se umístilo v TOP 6.
Bohužel ani v Cortine d’Ampezzo jsme neměli své zástupce. A tak si cenné kovy rozdělili opět hlavně seveřané. Konal se opět jeden závod a sice na středním můstku. Tentokrát Norsko nezískalo ani jeden cenný kov. O ty dva nejcennější se postarali jejich sousedé z Finska. Tu nejcennější vybojoval Antti Hyvärinen s celkovým bodovým součtem 227 bodů, které vyzískal za skoky do vzdáleností 81 a 84 metrů. Stříbro bral Aulis Kallakorpi díky bodovému součtu 225 bodů (83,5 + 80,5m). Pro bronz si vyskočil poprvé v historii reprezentant jedné z německých zemí (na této olympiádě soutěžili NSR a NDR dohromady – pozn. Autora) a byl to Harry Glass. Pouhý půl bod mu scházel na stříbrnou medaili, když předvedl úplně totožné skoky, jako druhý Fin. Dostal bohužel horší bodové ohodnocení od rozhodčích.
Na závěr mohu jen říct, že zimní olympijské hry v 50. letech dvacátého století byly jak pro českého, tak i pro československého diváka velice špatné a vzbudili ve všech veliké zklamání. V příštím díle se však dozvíte již o několika medailových úspěších, které vyvrcholili zlatou a stříbrnou medailí Jiřího Rašky na olympiádě v Grenoblu, tak si na ně určitě počkejte.
5. díl Olympijské medailonku vyjde 29.12.2009
Téma: Zimní olympijské hry 60. let (1960 – Squaw Valley, 1964 – Innsbruck, 1968 – Grenoble)
