Když se řekne Nagano 1998, tak si každý správný Čech nevybaví nic jiného, než je Zlatý turnaj století. Tehdy jel Hlinkův výběr na olympiádu jako spíše každý jiný soupeř, než jako kandidát na zlato. Ovšem naši chlapcům se povedl nevídaný kousek, který navždy zapsal do historie olympismu. Česká hokejová reprezentace získala na XVII. Zimních olympijských hrách n Naganu zlaté medaile. Celkem jsme na hrách získali celý komplet, když další zbývající medaile přidala do naší sbírky nejlepší česká běžkyně na lyžích všech dob, Kateřina Neumannová.
Kdo sledoval olympijské finále hokejistů, tak určitě musí vědět, o čem tu mluvím. Když 3 vteřiny před koncem finále jsme vedli 1:0, bylo to Robertu Zárubovi vše jasné a následně zazněl z jeho úst slogan, který se vepsal do historie českého olympismu. „Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje. Jsme olympijští vítězové. Přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji.“ A jakmile Záruba radostně dokřikl, všem fanouškům zamrazilo v zádech. Ale štěstím! Protože toto jsme ještě nikdy nedokázali. Naši v čele s fenomenálním Dominikem Haškem po závěrečné siréně naskákali na sebe. No bodejď, proč ne? Vždyť přece vyhráli zlato na olympiádě. Ovšem cesta byla velmi složitá.
A co bylo základem úspěchu? Ukázala se zlatá ruka našeho nejlepšího trenéra v historii českého hokeje. Ivan Hlinka vybíral hráče pečlivě. Vždy na toto měl čuch, ale tentokrát to byl výběr famózní. Tahounem mužstva se stal současný trenér reprezentace Vladimír Růžička, který se ukázal jako správný muž na správném místě. K němu bylo vybráno plno hvězd jak z NHL, tak i z naší ligy. Ovšem Hlinka měl zlatou ruku, co se týče obranné fáze. Do nominace totiž zařadil obránce, kterého téměř nikdo neznal. Petr Svoboda jako mladý emigroval do Kanady a dlouhé roky zde i žil. Ovšem občanství si nechal české. Tudíž za nás mohl startovat. Jelikož jej téměř nikdo neznal, nevědělo se, co od něj máme očekávat. V úvodních zápasech předváděl stabilní výkon a vypadalo to, že hraje dobře. Ale jeho vrchol měl teprve přijít.
Ve finálovém zápase proti Rusku se hrála devátá minuta třetí třetiny. Konalo se vhazování v našem útočném pásmu. Pavel Patera jej vyhrál a puk směřoval na modrou čáru, přímo na Petra Svobodu. Ten nad ničím nepřemýšlel a do puku se pořádně opřel. Byla to pořádná pecka, která letěla „pod víko“ Stalenkovovi klece a nyní s námi žila obrovská naděje. Ovšem jak se říká, tak naděje umírá poslední. Nakonec se však ukázalo, že Svobodův gól byl gól vítězný a tento neznámý bek žijící v Kanadě byl náhle národním hrdinou a toto jméno zná si určitě pamatuje několik milionů lidí v republice, protože na toto se nezapomíná.
Avšak cestu do finále jsme neměli nijak jednoduchou. V základní skupině jsme narazili zprvu na celkem jednoduchý Kazachstán, který jsme lehce porazili. Ovšem figurovali zde i naši pozdější fináloví soupeři, Rusové. V základní skupině jsme s nimi sice prohráli, ale v postupu do čtvrtfinále nám to nijak nezabránilo, jelikož jsme měli na kontě 2 vítězství. Mezi osmi nejlepšími týmy nás však čekal velice silný tým, složený z mnoha hvězd NHL, tým Spojených států. První třetina pro nás nedopadla příliš dobře. Byli jsme velice pasivní, což také vyústilo v úvodní gól zápasu. Ale o přestávce bylo v naší kabině rušno. Láďa Růžička, jako správný kapitán si vzal vše na starost. Promluvil ke svým spoluhráčům velmi důvěrně a ti si jeho slova vzali k srdci. Další dvě dějství byly úplně o něčem jiném. Mimo toho že jsme dali Američanům 4 góly, tak nás držel i skvělý Dominik Hašek, a to po celou dobu turnaje, jelikož jeho zákroky byly opravdu famózní a jedinečné.
USA jsme tedy roznesli na kopytech v poměru 4:1 a semifinále nás čekal další zámořský klub. Silný tým Kanady nám dal však zabrat o pořádný kus více. Rozhodovalo se až ve třetí třetině. Po vyhraném vhazování v útočné třetině se k puku u modré čáry dostal Jirka Šlégr. Ten si kousek popojel a vystřelil golfovou ranou, která letěla schovaná a proletěla výborném Patrickovi Royovi těsně pod vyrážečkou a vedli jsme. Avšak Kanaďané od té doby začali úkrutně tlačit. A bohužel to mělo dopad. V posledních dvou minutách hráli powerplay, kdy se šest hráčů javorového listu natlačilo před Haška a snažili se vsítit. Nakonec se jim 63 sekund před koncem zápasu povedlo a bylo vyrovnáno. V prodloužení gól nepadl a tak musely rozhodnout samostatné nájezdy. V nich jsme začínali a první šel na řadu Robert Reichel, který se nemýlil. Otřel puk o levou tyčku a vypadalo to hodně dobře. Dominik Hašek nás podržel i při nájezdech. Všechny své soky vybruslil a nedovolil jim vstřelit gól. Ve čtvrté sérii mohl rozhodnout Jaromír Jágr, ale bohužel mel smůlu. Střílel velice podobně jako Reichel, ale trefil tyčku. Ale ani to nevadilo, jelikož postup do finále byl náš.
Ve finále jsme měli již zmíněné Rusko, kde nás spasil Petr Svoboda. Po závěrečném hvizdu, který byl i závěrečný na celém turnaji měl Dominik Hašek takovou radost, že vyhodil do vzduchu svoji hokejku společně s lapačkou a vyrážečkou. Schytal to náš obránce Richard Šmehlík. I když mu naše gólmanská jednička přivodilo tržnou ránu pod okem, kterou muselo následně spravit několik stehů, v momentně, kdy se tak stalo Šmehlík nějakou bolest nevnímal a radoval se společně se reprezentačními kolegy, protože dokázali něco, o co se v dřívějších letech pokoušely éry Zábrodského, Pouzara, Hlinky a podobných hvězd. A na tento turnaj budou Češi vzpomínat vždy v dobrém, jako na ten krásný naganský ZLATÝ TURNAJ STOLETÍ!
Další dvě medaile získala naše běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová. Závodnice, kterou se vytouženého olympijského zlata dočkala až v posledním závodě kariéry, v Naganu končit určitě nechtěla. Na klasické pětce si doběhla pro druhé místo. A naši medailovou sbírku zkompletovala na dvojnásobné trati volnou technikou.
A jak byl na tom v Naganu český skok na lyžích? No z pohledu českého fanouška to sice medailové být nemohlo, ale bylo to celkem kvalitní. Nejlepší umístění našich bylo osmé místo Michala Doležela na velkém můstku. Zvítězil tu domácí závodník a legendární Japonec Kazuyoshi Funaki, který mimo jiné ještě letos skáče kontinentální pohár. Stříbro bral tatktéž vynikající skokan, zástupce Finska Jani Soininen. Na stupních vítězů je doplnil druhý domácí závodník Masahiko Harada.
Na můstku středním si nejlepší dva muži z velkého můstku akorát prohodili místa, když tentokrát zlato putovalo do Finska. Bronz měl však jiného držitele, kterým byl Rakušan Andreas Widhölzl. Těsně pod stupni vítězů skončil Fin Janne Ahonen, který se v letošní sezóně vrátil do kolotoče světového poháru za tím účelem, aby vybojoval triumf, který mu stále ve sbírce chybí. Je jím olympijské zlato a to mu nedalo spát a po roce se vrátil zpět na můstky.
Závod družstev vyhráli trochu s překvapením domácí skokané z Japonska a odvezli si celkem 4 medaile ze skoků na lyžích. Porazili o více jak 30 bodů druhé Němce. Bronz brali Rakušané. Česká republika skončila v Naganu sedmá.
Další číslo olympijského medailonku vyjde 2.února 2010
Téma: Zimní olympijské hry 2002 Salt Lake City
