Je to již dvacet tři let, kdy se nadšenec do internetu a tvorby webových stránek a prezentací Ondřej Krynek seznámil se svou pozdější přítelkyní Terezou. Možná vám tato událost zní spíše jako z nějakého románu. Ale právě tento moment dal nedlouho poté vzniknout webovým stránkám, které právě pročítáte – skoky.net.
Jak vznikla myšlenka na vznik webu o skocích?
Slečna Tereza Honzů byla (a možná stále ještě je) totiž velikou fanynkou skoků na lyžích. A právě seznámení se s Ondřejem Krynkem znamenalo znamenalo zásadní posun v informovanosti tehdejších sportovních fanoušků ve skokanském sektoru. „V té době totiž nebyl žádný web, který by se toho týkal a informoval o dění okolo skoků na lyžích,“ začíná vzpomínat na úplné začátky stránek jejich budoucí šéfredaktor. „Byl tehdy jen specializovaný svazový web, který moc informací nedával. Tereza znala tehdejší skokany, jezdila na závody, fotila a navíc se zajímala o žurnalistiku. Já navíc fotografoval – měl jsem v té době profesionální zrcadlovku a skvělou sérii objektivů ideální na focení na závodech,“ pokračuje Krynek.
Z předchozích vět je patrné ideální seznámení dvou lidí, kteří spojením svým koníčků doslova psali historii. „Napadlo mě udělat web, kam by ty informace mohla psát a přidávat k tomu fotky. Byl to takový společný počin. Já naprogramoval první web, který byl postaven na jednotlivých HTML stránkách. Byla to strašná otročina,“ netají se Krynek těžkými začátky na poli sportovní žurnalistiky. „Články vznikaly posíláním do mailu včetně fotek, musel jsem vše ručně zpracovat a nahrát na server. Po krušných prvních krůčcích se začala krystalizovat dnešní verze stránek. „Druhá verze webu vzniklá po letech s upraveným designem začala používat nějaký volně dostupný systém a správa byla o něco jednodušší. V tu dobu už dávno přispívala nejen Tereza, ale i další. Přesněji si jména nepamatuji, bylo jich hodně,“ popisuje rozšíření redakce její dlouholetý vedoucí.
Foto: Bývalá fotografka webu Vendula „Wendy“ Bittnerová, za ní hlavní editorka Simona Horká (autor: Michaela Vondrášková)
Jak dále uvádí, zlom v historii stránek nastal v podstatě souběžně s koncem jedné osobní životní etapy. „Poté, co jsme se s Terezou rozešli, web upadl a opět jej po letech nastartovala Simona Horká. Po různých peripetiích s webem nakonec nedávno vznikla nová verze postavená na moderním systému – chtěl jsem to udělat jednoduché, přizpůsobené na mobily, dobře konzumovatelné. Změnil jsem logo na trochu současnější a jasnější. Navíc teď vše už funguje více méně bez nutnosti mého přičinění, starám se jen o systém, aktualizace a malé úpravy,“ zakončuje své výprávění Ondřej Krynek.
Horká: „Motivovala mě myšlenka, že skoky jsou krásný sport, který je třeba podporovat.“
„Na webu jsem začala coby redaktorka v roce 2008 v atmosféře všemi očekávaného Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009. První článek, který jsem pro stránky vytvořila, byl z 25. 9. 2008 o Kontinentálním poháru mužů v Oberstdorfu. Pár dní na to jsem vyrazila na letní Grand Prix do Liberce, tehdy ještě v roli fanouška. A tady jsem se seznámila s Hankou Trnečkovou (tehdejší hlavní editorkou) a Míšou Vondráškovou, která pro web fotila.“
Tak začíná své vzpomínání na start své redaktorské kariéry Simona Horká, pozdější hlavní editorka, pod kterou jsem měl tu čest začínat také já. „V roce 2010 skončila na webu Hanka Trnečková a požádala mě, abych redakci vedla. Po domluvě s vlastníkem webu Ondrou Krynkem jsem nabídku přijala,“ pokračuje o tom, jak se dostala na pozici osoby, která měla na starosti obsah článků a kontakt s redaktory.
A jak sama přiznává, hlavní problém fungování webu byl zpočátku celkem prostý: „Tehdy bylo v redakci jen pár lidí. Když už někdo projevil zájem pro web psát, často ho odradila informace, že jde o dobrovolnickou činnost a nikoli placenou práci. Byla doba (už nedokážu přesně časově zařadit), kdy se přece jen našlo pár dobrovolníků a dokonce došlo i na redakční plán publikování, který do té doby neměl příliš smysl. V nejsilnější sestavě redakce čítala, myslím, 9 stálých redaktorů a 4 fotografky. Články a fotografiemi z národních závodů dlouhodobě přispíval také pan Sedláček. Nápomocní byli i zástupci několika českých klubů, kteří byli nakloněni spolupráci se skoky.net a informacemi přispívali k obsahu webu. Čas od času se ozval a poskytl fotografie i někdo další,“ pokračuje Horká a popisuje, že se po nějaké době začalo stránkám konečně dařit i na mezinárodním poli. „Tehdy byl i čas vymýšlet nová témata vylepšovat web a informace na něm. Vylepšeného webu si všimli také v redakci Eurosportu, se kterým proběhlo i jednání o nepeněžní spolupráci. K té nakonec došlo jen ve velmi omezeném rozsahu.“
Foto: Memoriál Jiřího Rašky ve Frenštátu pod Radhoštěm v roce 2013 (Anežka Mockovčiaková a Simona Horká, v pozadí Rostislav Kala) (autor: Michaela Vondrášková)
Jak sama prozrazuje, ocitla se redakce i v její éře na pokraji krachu, když na nějaký čas byla jediným členem redakce… „Bylo to náročné vyhovět pravidelným čtenářům a pokrýt všechny soutěže. Obětovala jsem tomu hodně času, většinu víkendů. V té době mi občas s články vypomohly fotografky Míša Vondrášková a Wendy Bittnerová. Pak ale přece jen pokračuje veselejší notou: „Byla to radost i starost. Stálo to spoustu času i peněz. Tehdy jsem byla ještě studentka a mimo sezonu jsem si musela vydělávat na tento svůj koníček. Vzhledem k tomu, že skoky.net nebyly sponzorovaným webem, náklady na výjezdy na závody a fototechniku jsem si hradila sama. Odměnou byly akreditace na závody a novinářská zkušenost přímo z místa dění. Příjemným zadostiučiněním byla také pozvánka na slavnostní otevření skokanského areálu v rumunském Rasnově, pro které si hlavní sponzor akce vybral skoky.net jako zástupce českých novinářů,“ popisuje Simona Horká jeden z úspěchů fungování webu i své osobní kariéry.
„Motivovala mě myšlenka, že skoky na lyžích jsou krásný sport, který stojí za to podpořit. Snažila jsem se dělat pro web a propagaci skoků maximum. Nyní už vím, že to šlo lépe, ale k tomu mně tenkrát chyběly zkušenosti. Bohužel se dobrovolnictvím nedá uživit, a proto jsem musela učinit pro mě těžké rozhodnutí skoky.net opustit. S koncem sezony 2014, po rozlučce na mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově, skončilo i mé působení na webu,“ popisuje uzavření svého působení a jedním dechem dodává: Byla to skvělá zkušenost, která mi pootevřela dveře do světa médií a žurnalistiky. Práce pro web mě v různých směrech obohatila, poznala jsem mnoho zajímavých lidí a později i dostala zajímavé pracovní příležitosti. Na webu jsem budovala svou lásku ke sportovní žurnalistice, kterou nakonec převálcovala vysoká životní očekávání a cíle, skončila jsem v retailu a dospěla k založení vlastního businessu.“
Foto: MS v letech na lyžích 2014 v Harrachově (zleva: Anežka Mockovčiaková, Simona Horká, Míša Vondrášková, Rostislav Kala, Daniela Joštová /nebyla členkou redakce/, Jiří Jindra a Sabina Línová) (autor: Michaela Vondrášková)
„Skoky.net mi pomohly v profesní kariéře“ říká Halberštádt
Dalším z pamětníků nedávné historie stránek je jeden z bývalých redaktorů Karel Halberštádt. „Pro skoky.net jsem začal psát v 16 letech. Nad některými články dneska kroutím hlavou, ale byla to pro mě velká škola. Zpětně bych chtěl poděkovat tehdejší editorce Simoně Horké, která mi trpělivě opravovala texty a dávala zpětnou vazbu,“ říká jeden z mála mužských zástupců redakce dřívější historie webu.
„Během 5 let jsem napsal přes 700 článků a udělal několik zajímavých rozhovorů. Třeba s mými dětskými idoly Jakubem Jandou a Honzou Homolkou. Vedl jsem i první rozhovor v angličtině. Snad z něj finský skokan Jarkko Määttä nemá dodnes trauma,“ připojuje Karel i humorný zážitek. „Úsek skoku tehdy procházel docela turbulentním obdobím. Pro mě jako mladého kluka bylo vzrušující, že jsem se dostal ke zdrojům zevnitř a pokoušel se o něco jako investigativu.“
Foto: Rozhovor Karla Halberštádta s jedním z hlavních pořadatelů Memoriálu Jiřího Rašky 2013 Janem Mazochem (autor: Michaela Vondrášková)
A jak také Karel dodává, i jemu se působením v naší redakci otevřely do té doby nepoznané a netušené možnosti: „Můžu říct, že mi skoky.net určitě pomohly v profesní kariéře. Vypsal jsem se a získal zkušenosti. Na základě nich jsem založil nejúspěšnější český biatlonový web a později začal pracovat přímo pro Český biatlon. Pokud máte rádi skoky na lyžích a baví vás psát, fotit, vytvářet videa nebo grafiku, tak do toho skočte! Opravdu vám to může pomoct prosadit se v oboru.“
Osobní vzpomínky a zkušenosti autora
Na závěr článku o historii tohoto webu bych si rád dovolil připojit i pár postřehů z mého několikaletého působení.
První kontakt s redakcí jsem učinil v únoru 2011. Když jsem tehdy zcela náhodou narazil na stránky, nadchla mne jako fanouška sportu a zvláště skoků na lyžích možnost tvořit jejich obsah. Po komunikaci s Ondrou Krynkem a Simonou Horkou jsem začal psát a zcela jsem propadl světu sportovní žurnalistiky. Pro někoho, kdo studoval rozličné obory, nebo dokonce pracoval a psaní měl jen jako koníčka, bylo až neskutečné, že najednou mohl dostávat akreditace na republikové i mezinárodní závody a být tzv. v první linii. Dostat se na místa, která jsem znal jen z televizních obrazovek, vidět na vlastní oči skokany současné i minulé a dokonce s nimi hovořit, to bylo něco, co mě po celé roky hnalo kupředu. Ať už jsem měl volného času méně či více, skoky pro mne byly vždy první volbou (samozřejmě v těžké konkurenci rodiny a zaměstnání). Vždy mi ale bylo největší odměnou to, když si můj článek někdo přečetl a třeba jej i okomentoval.
Foto: Interview s Romanem Koudelkou, Frenštát pod Radhoštěm 2013 (autor: Michaela Vondrášková)
Jak roky ubíhaly, začalo být ale času méně, rodina se rozrůstala a navíc situace v redakci se stávala pomalu ale jistě neudržitelnou Nebylo donekonečna možné tvořit články a jezdit na závody bez finanční pomoci a tak v roce 2016 nastal rozpad původní sestavy redakce, který vlastně započal již o dva roky dříve s koncem Simči Horké.
Když se zpětně ohlédnu za touto etapou historie skoky.net, nemůžu však říct nic negativního. Poznal jsem skvělé lidi a měl možnost stát tváří v tvář například Romanu Koudelkovi, Lukáši Hlavovi, Martinu Ciklovi, Michaele Doleželové, Jaroslavu Sakalovi, Jiřímu Parmovi nebo německé závodnici Katharině Althaus (dnes Schmidt). Na tuhle dobu dodnes rád vzpomínám a nevymažu ji ze své paměti. A děkuji všem, kteří se na tom podíleli.
ROSTISLAV KALA
Hlavní foto: Starší a aktuální verze loga webu (autor: Rostislav Kala)
