Překlad článku polského redaktora Zajace od Jiřího Sedláčka. Charakterizuje článek „Refleksje po Kuusamo“ redaktora oficiálních polských stránek Skokinarciarskie.pl pana Marka Zająca.
Není lehké napsat něco pozitivního po tak nevydařeném víkendu. Tím spíše když se porovnají dosažené výsledky Poláků s nafoukanými předpověďmi svazových představitelů a realizačního týmu polské reprezentace několik dní před i v den závodů.
Prvním poznatkem jaký napadne je, že trenéři nedokáží rozeznat formu svých svěřenců. Neboť jak je možno vyhlašovat zápas o stupně vítězů v situaci, kdy jsou potíže s předstižením bez formy se nacházejících Kazachů? Jak je možné snít o plánech trvalého postu mezi špičkovými zahraničními reprezentačními družstvy, když lídr družstva a nesporně nejlepší závodník posledních let na světě (nota bene porážející zbytek našich skokanů o 10 metrů) prohrává výrazně nejen se světovou špičkou ( s rozdílem 20 m) ale rovněž s průměrnými pohárovými závodníky ( rovněž o cca 10 m)?
Druhým poznatkem je, že Poláci se jeví jako zcela bez formy. O skocích Żyły nebudu s ohledem na závodníka psát. Nechci se pást na mimořádné bezmocnosti Stocha o tomto víkendu. Kota ušetřím vzhledem k jeho věku a nezkušenosti. Adama s ohledem na jeho zásluhy. A nebudu popisovat jejich skoky. Jaké byly, to každý viděl. Navrhuji zavřít oči a samy si je v hlavě zachovat. To postačí k tomu, aby jsme se začali obávat, zda jsou naši skokani připraveni na vyrovnané soupeření s protivníky. A takovým opravdovým lakmusovým papírkem byl dnešní první skok Małysza. Podmínky pro dobré provedení skoku byly téměř nadpozemské. Takové mu v jeho životě ještě Tepeš neposkytl. A co se stalo? Kdyby se závody konaly na jaře tohoto roku, by Adam provedl svůj skok porovnatelně s tím před 6-ti lety ve Willingenu a skočil by za 150 metrů bijíc rekord můstku včetně nově vytvořených rekordů Morgenterny (146,5 m) se Schlierenzauernmy (147 m). (a propos podobně již dělají dnes novináři z Morgensterna Boha; uvídíme na jak dlouho). Ale co se stalo dnes? Při protivětru 3 m/sec, který mu vál pod lyže, obsadil až 21. místo. Kdyby neměl tyto příznivé podmínky (ne každý ze skokanů je měl takové), možná by se nedostal do 2. kola závodu.
Třetí poznatek. Je třeba s tímto fantem něco udělat. Analýza musí být provedena rychle. Před Trodheimem, pokud se dá. Mám naději, že trenér Lepistö ví, jak eliminovat tento rychlý a neočekávaný pokles formy, následující po nedávných optimistických prohlášení našich lyžařských svazových notáblů. Nevím, zda to je pouze přetažení po velkém množství tréninkových skoků na sněhu (v porovnání např. s Rakušany), nebo že to může být efekt po skocích na Wielkiej Krokwi, která je specifická tím, že se po ní špatně skáče na jiných můstcích. Diagnoza musí být precizní a pravdivá. Ano páni trenéři, takový nářez, jaký jsme dostali v pátek, to za Kuttina nikdy nebylo. Píši o tom bez zadostiučení, že jsem nikdy nepatřil k jeho příznivcům, a pana Lepistö si za to, co vykonal v uplynulé sezóně velmi vážím.
Poznámka poslední. Nic ještě není, v kontextu s další částí zimní sezóny, ztracené. Za prvé nomen-omen, k(K)oty za płoty. Tento pokles, speciálně pokud jde o Małysze a Stocha, se může ukázat krátkodobý. Škoda jen, že se ústy mluvčího lyžařského svazu tak krásně předpovídaný počátek sezóny ukázal jako totální vyhoření.
Překlad z www.skokinarciarskie.pl
Škoda, že tak kritický jako je k představitelům svazu a trenérům, není pan Zajac i vůči sobě. Neboť on patřil k čelným předpovědcům opakujícího se polského zázraku, jak si lze přečíst z jeho „11. pokračování Przed sezonem 2007/08 Co nas może spotkać w zimie“
