.jpg)
Polákům závidím výsledky, závidím jim systém, který jsem se snažil v letech 2002 – 2004 v ČR vytvářet.
Ing. Roman Kumpošt, předseda SLČR mě v roce 2002 jmenoval do funkce manažera skoku a severské kombinace. Měl jsem za sebou vystudovanou FTVS –UK , bohatou trenérskou praxi s mládeží v Lomnici, na Sportovním gymnáziu v Jilemnici a s reprezentací skoku na lyžích. Do funkce reprezentačního trenéra mě dostaly výsledky s dorostenci na Sportovním gymnáziu v Jilemnici. A nebyly to jen výsledky, ale i to, že jako první trenér v ČR jsem začal kluky po OH 1988 učit skákat V-stylem (Goder, Věchet, Berger, Mojš, bratři Křenkové, Doležal, Jiroutek J. a další).
Toto byly mé výsledky za dva roky u reprezentace ČR: 2 místo (1993) a 4. místo (1994) ve SP celkově(Sakala). 3 medaile z MS ve Falunu : 2. místo v družstvech (Sakala, Parma, Švagerko, Jež), 2. místo velký můstek(Sakala), 3. místo malý můstek (Sakala), 6.místo velký můstek (Parma), 8. místo malý můstek (Parma). 1.místo ve SP v letech 1993 (Sakala). Titul mistra světa v letech 1994 (Sakala), 3. místo z MSJ 1994 (Krompolc).
Pracoval jsem také na konci devadesátých let u reprezentace sdruženářů a to jak u seniorů, tak juniorů (Kučera, Rygl, Máka, Kopal, Matura J., Heřmanský, Slavík, Šabaltura M. atd.).
Byl jsem odhodlaný v roce 2002, jako manažer skoku na lyžích a severské kombinace, navrhovat do systému změny, které změní od základů český skok na lyžích. Mým vzorem bylo Polsko. V té době jsem odhadoval, že ztrácíme na Poláky zhruba 10 let velmi kvalitní a intenzivní práce.
Když jsem cestoval po cizině, nezajímaly mě jen výsledky reprezentace, ale mnohdy jsem se zajímal i o výchovu talentů v Polsku, ve Slovinsku, Rakousku, Finsku i Japonsku. Manabu Ono – reprezentační trenér Japonska mě po tenise v Sapporu pozval do jeho laboratoře a ukazoval mi výsledky jejich práce s kinematickou analýzou. Tehdy měli Japonci změřený do milimetru celý „skokanský svět“. Znali křivky letu, věděli rychlosti letu každého skokana, znali i dynamiku odrazu všech skokanů světa.
Měl jsem oči otevřené a viděl například v Polsku, co znamenaly Malyszovi výsledky pro polskou veřejnost, jak narůstala skokanská základna v Polsku. Měl na tom velikou zásluhu český trenér Pavel Mikeska. V roce 1999 v Zakopaném na Velké Krokwi, při SP A a SP B v SK, dělali předskokany 13 – 14 letí kluci – Poláci. Bylo jich asi šest. Spouštěli je o 5 laviček výše a Ti kluci skákali přes 110 m. V tom samém čase se u nás v ČR konaly RKZ žactva a tam naši 14letí kluci skákali 27m. Je to přesně 22 let nazpět a tak si říkám, že tam mohl dělat předskokana i Piotr Zyla a i někteří „starší“ současní skokané Polska….…
Viděl jsem tu obrovskou díru v našem systému, viděl jsem, kam se český skok na lyžích řítí. Ta propast byla hluboká. Věděl jsem, že mám jedinečnou šanci vše změnit, vše předělat, vytvořit produktivní systém, který bude vychovávat talenty, jako v Polsku. Věděl jsem, že změny musí přijít velmi brzy, spěchal jsem, protože ty změny vyžadovaly velikou a náročnou práci ve velmi těžkých podmínkách, s velmi zastaralým smýšlením mnohých bafuňářů oddílů. Brzy jsem zjistil, že „smýšlení“ bafuňářů o této nádherné disciplíně-skoku na lyžích, nepřesahuje hranice jejich klubu. O tom, že by měli přemýšlet nad systémem, který bude produktivní a bude vychovávat talenty pro reprezentaci, o tom se mi jen mohlo snít.
NARAZIL JSEM, A TO VELMI TVRDĚ. Narazil jsem na odpor představitelů silných klubů a velmi těžko se mi prosazovaly změny v soutěžním řádu. Ihned po mém vstupu do funkce v roce 2002 se konala v Liberci při vyhlášení Krále bílé stopy společná Rada úseku skoku a severské kombinace. Koupil jsem si sám ze svých peněz na začátku roku 2002 PC, scaner a tiskárnu v hodnotě 60 tisíc Kč (SLČR mi tento náklad nezaplatil). Ale brzy jsem zjistil, že potřebuji notebook, který využiji k tomu, abych mohl dělat zápisy z trenérských porad i zápisy z Rady SL a SK rovnou na místě.
Byl jsem manažerem skoku na lyžích i severské kombinace a současně jsem řídil i trenérské rady SL a SK. Na této společné schůzi mi nákup notebooku tyto Rady neschválili…Společné schůze se zúčastnilo přesně 12 osob (6 za skok a 6 za SK). Někdo si říká, proč to píšu? Chci, aby si čtenáři uvědomili, do čeho jsem vstoupil a jak mi členové rady SL a SK po druhém měsíci práce na SLČR „chtěli pomoci“. Z 12 hlasů, hlasovalo pro nekoupení notebooku asi 8.
Chtěl jsem přerozdělit více peněz do slabších klubů, jako Desná, Slavia Liberec, Ještěd Liberec, Machov, Třinec, Nové Město a Rožnov. To si mi i podařilo (těch peněz nebylo moc), ale proti zvůli velkých klubů, jako Lomnice a Frenštát. Jeden dlouholetý předseda klubu hlásal, že jedině velkokluby, jako Lomnice, Frenštát a Harrachov můžou spasit český skok na lyžích a že by se všechny peníze měly dát jen velkoklubům…
Odpor proti sebemenším změnám v systému byl tak obrovský, že vedení silných klubů organizovalo shromáždění klubů v květnu 2003 v Novém Městě na Moravě. Pan Georgiev, (aby se všem zalíbil), vypravil veliký BUS Dukly Liberec, který „sbíral“ důchodce v Liberci, Tanvaldě, Harrachově a Lomnici. Proč důchodce? Nikdo z vedení krkonošských klubů na tento sraz nejel. Byl totiž nádherný květnový sluneční den (sobota)a předsedům se nechtělo jet, tak tam poslali důchodce.
A tak v celém autobuse jelo cca 7 osob včetně mě a Pavla Věcheta (tehdy vedoucí trenér mládeže). „Moravské“ kluby se tam dostaly po své ose. Na schůzi v Novém Městě se nic nevyřešilo a všem účastníkům Petr Honzl zaplatil oběd. Pamatuji si na jednu historku: Při obědě za mnou přišel jeden důchodce (jeho věk byl v roce 2003 79 let) a říkal mi: „Luďku, proč chceš dělat tolik změn, vždyť to tak krásně funguje?“ A já mu říkal, ano funguje to asi tak, že v Polsku dokážou 14letí kluci skákat technicky velmi dobře 110 metrů a u nás skáčou 14-ti letí na závodech kolem 30 metrů a bojí se skočit z „padesátky“……… Na tuto chvíli nikdy nezapomenu.
Zodpovídal jsem jako manažer za reprezentaci, ale větší polovinu práce jsem věnoval mládeži a změnám, které měly přinést zvýšení počtu skokanů v žákovských kategoriích. Chtěl jsem po klubech, aby pořádaly náborové závody a zvýšila se tak základna. Chtěl jsem, aby trenéři měli vystudovanou školu, aby měli pravidelné proškolování. Sám jsem začal pracovat na Jednotném tréninkovém systému pro mládež, který jsem pravidelně konzultoval s UP v Olomouci. S vedením UP v Olomouci jsem společně s MŠMT zřídil trenérskou školu pro trenéry 1. třídy na UP v Olomouci.
Vytvořil jsem Duklu Frenštát (ovšem, takto jsem si ji nepředstavoval). Georgiev mi řekl, že kdyby měla Dukla Frenštát výsledky, tak by mohli zrušit Duklu Liberec. Takže vznikl de facto tento „paskvil“, který je řízený i finančně z Liberce. Chtěl jsem, aby vznikly dva subjekty (jako dříve Dukla Bánská Bystrica v. Dukla Liberec) a aby se tato dvě střediska sportovně „řezala“ o účast na SP, MS, OH, a aby bojovala tato dvě střediska o místa v reprezentaci. To byl dříve boj mezi Schlankem – DBB (Jež, Parma, Švagerko, Dluhoš) a Motejlkem -DL (Ploc, Malec, Podzimek, Mayer). Tento sportovní boj vedl jen k lepším výsledkům a dařilo se, byla konkurence dvou středisek a výsledky byly!!!
Viděl jsem chybu, která se stala u reprezentace v minulosti, že reprezentaci na OH 2002 vedl naprosto nezkušený trenér (David Jiroutek, pozn. red.). Otakar Jiroutek (byl ve funkci předsedy úseku skoku od roku 2002) se asi domníval, že navrhnu do vyšších trenérských pozic syna Jakuba. Nikdy bych nepřipustil, aby vedl reprezentanty skokan, který nemá trenérské vzdělání a praxi. Chtěl jsem, aby začal Jakub u mládeže, jako já. Nedokázal jsem Otovi vysvětlit, že to je to nejlepší zahájení trenérské kariéry. Otakar Jiroutek mi nepřál v mé funkci – cítil jsem to, věděl jsem to. Ze zoufalství jsem napsal své pocity o předsedovi skoku na lyžích v roce 2004 a zaslal na několik míst, včetně předsedy SLČR Romana Kumpošta. Poté Otakar Jiroutek svolal schůzi Rady SL a SK v Praze, kde mě odvolali z funkce.
Po mém odvolání přišel do funkce manažera pan Jozífek a posléze se stal předsedou skoku Leoš Škoda. Ti udělali obrovskou chybu, že po úspěších Jakuba Jandy na T4M a v SP nevytvořili Jakubovi podmínky, jaké chtěl. To byl moment, kdy se dalo ještě s českým skokem pohnout dopředu. Jakub byl nejlepší na světě a měla to být v ČR „modla“ jako Malysz v Polsku. Mělo se udělat vše proto, aby Jakub skákal dobře ještě alespoň 5 let a byl v SP do 10. místa. Ten moment se měl využít pro propagaci skoku u mládeže, jako to udělali v Polsku. Janda měl být symbol, vůdce, král a sen mladých předžáčků (něco jako v hokeji Jágr). Naproti tomu jsme se jen z novin dozvídali o hádkách mezi vedením skoku a „Jandys“ týmem. Po Bajcovi se dostal do funkce reprezentačního trenéra velmi špatný trenér Schallert. Proč špatný trenér? Jednoduché vysvětlení. Schallert vůbec nepochopil techniku skoku Jakuba Jandy a učil ho skákat vyšší křivkou letu, což byl naprostý nesmysl. Nepoznal, co je Jakubův progres v technice skoku. Jakub Janda po trenéru Bajcovi neměl trenéra, který by mu dobře poradil.
Pokud nyní nadáváte na naše skokany, tak bych se Vám měl všem omluvit. Nesu na tom také kus viny. Měl jsem v letech 2002-2004 obrovskou šanci český skok vzkřísit, udělat silnou základnu mládeže, která bude produkovat reprezentanty, jako nyní produkuje polská skokanská škola. Kdyby se mi můj sen povedl a dokázal jsem v letech v letech 2002 – 2010 zvýšit základnu mládeže na cca vytoužených 100 žáků (myslím skokanů a skokanek) na M-ČR ve skoku na lyžích. Nyní by měl trenér Vaculík cca 3 Koudelky, 3 Polášky, 4 Kožíšky a 4 Sakaly na výběr pro Turné 4 můstků. To by byl výběr, že… To byl můj cíl, o kterém jsem snil. Mrzí mě to strašně moc, ale nedali mi lidi v radě skokanského úseku a bafuňáři ze silných klubů jedinou šanci. Vše, co jsem navrhl, bylo špatné.
Ti lidé (až na velmi malé výjimky) nechtěli pracovat více a jinak. Ti lidé si mysleli, že výsledky přijdou, jako za starých časů. Ale„svět“ nám již v roce 2002 ULETĚL a to šeredně rychle. Jsme tam, kde jsme, kam patříme – na dně a zasloužíme si to!!!
Mrzí mě strašně moc, že se mi nepovedlo, co jsem si naplánoval, byla to obrovská šance pro skok na lyžích v ČR, šance, která se nabízí člověku jednou za život. Je to 18 let, co jsem chtěl začít dohánět polský systém výchovy talentů. Proto nyní, se slzou v očích, závidím Polákům.
[i][b]Dne 6. 1. 2021 Mgr. Luděk Matura[/b] [/i]
