Na svůj druhý start na olympijských hrách se v italském Predazzu chystá devatenáctiletá Anežka Indráčková, která se před čtyřmi roky v Pekingu při svém debutu stala vůbec nejmladší Češkou v historii her. Svůj debut navíc okořenila i prvním kariérním postupem mezi třicítku nejlepších závodnic na dospělé úrovni. Od této doby se role stále ještě juniorské skokanky proměnila a při absenci své zkušenější sestry Karolíny bude jako aktuální česká jednička bojovat o proniknutí do nejlepší dvacítky výsledkové listiny. Na to, jak se mladá Češka těší na olympiádu a co pro ni účast na vrcholné akci znamená, jsme jí zeptali několik dní před startem her.
Na co se nejvíc těšíš v rámci olympijských her?
Hlavně na atmosféru. Doufám, že to bude jiné než v Pekingu. Olympiáda je známá svou atmosférou, takže doufám, že zažiju její kouzlo.
A co na zahajovací ceremoniál?
Bude, ale myslím si, že nás se týkat nebude. Tím, že bydlíme daleko, by trvalo, než bychom tam dojeli a trenéři by mohli riskovat, že budeme unavené.
Jaká je tvoje největší vzpomínka nebo moment spojený s olympiádou?
Hodně spojený s ní mám první životní postup do druhého kola a taky mínus 26 stupňů.
Máš nějaký olympijský sportovní vzor?
To asi nemám. Vůbec nikdy jsem takhle nikoho neměla.
Co pro tebe znamená samotná olympiáda, když to srovnáš s ostatními závody?
To je dobrá otázka. Upřímně pro mě olympiáda není nejvíc ve smyslu, že vítězství na olympiádě by byl pro mě maximální výsledek, kterého bych chtěla dosáhnout. Když už, tak bych chtěla celkově vyhrát Světový pohár, protože člověk tím opravdu ukáže svou sílu. Během olympiády je to jeden, dva skoky a tam se může stát cokoliv.
Máš tedy nějaký olympijský sen nebo cíl?
Stoprocentně olympijskou medaili…
A konkrétní cíl na tuto olympiádu?
Předvést dva výborné skoky, a když se to povede, tak si myslím, že budu v TOP 20 a budu spokojená.
Je nějaký sport z celého programu her, který by sis nechtěla nechat ujít?
Asi nebudu mít úplně možnost se někam jít podívat, ale kdybychom ji měla, tak bych se určitě chtěla podívat na Evu (Samkovou) Adamczykovou.
Těšíš se na setkání se sportovci z jiných odvětví, případně s kým?
Otázka, kde a kdo bude bydlet. Olympiáda je na spoustě míst. My tam budeme s běžci a s „kombiňáky“, které znám z mistrovství světa. Myslím si, že mě tam nikdo moc nepřekvapí. Potkám tam ale svoje spolužačky ze Stamsu (známé sportovní gymnázium). Potkávat někoho ve škole a pak na olympiádě, to je prostě hustý.
Olympiáda se teď vydává cestou větší rozdrobenosti, má to své pro a proti. Jaký na to máš názor z pohledu závodnice?
Mně se to moc nelíbí. Radši bych měla jednu olympijskou vesnici, kde budeme všichni sportovci a zažijeme olympiádu, o které všichni mluví. Jdu po vesnici a potkám některou z absolutních hvězd z jiného sportu, potkáme se na jídle a budeme měnit odznáčky. Bojím se ale, že to letos nezažijeme.
Aspoň motivace setrvat v plné parádě do další olympiády?
No, právě…
Jak se ti líbí česká kolekce?
Asi jsem jedna z mála, ale mně se moc líbí. Vůbec mi nevadí, že tam nejsou národní barvy, ale že je v tom i zlatá, která evokuje zlatou medaili a vítězství. Přijde mi, že je dobrá i na další nošení po olympiádě. Jindy to jsou takové výstavní kousky, ale tohle mi přijde zajímavé a dokážu to nosit i normálně ve společnosti.
V létě jsi neměla možnost skákat olympijských můstcích, ale byla tam zranění některých závodnic. S jakým pocitem tam jedeš, když o tomto víš?
Nebudu lhát, možná budu mít trochu strach. Moje kolena taky nejsou nejpevnější, ale věřím, že organizátoři s tím po tom, co se stalo, něco udělali. Zkrátili hranu nebo profil a udělali to tak, abychom nedopadaly z takové výšky. I kombinézy se zvětšily, abychom nedopadaly v takové rychlosti, ale budu určitě opatrná.
Závodů na olympiádě bude méně než loni na mistrovství světa. Je to pro tebe horší nebo lepší?
Horší. Nejvíc mě mrzí, že přijdeme o týmy. Na ty jsem se moc těšila a přijít o jednu třetinu závodů je docela hodně (český tým se nebude účastnit soutěže smíšených družstev). Měli jsme mít tři a teď budeme mít dva.
Je něco, co by mohlo být na olympiádě lepší?
Rozmístění sportovišť, mít je blíž pospolu, jinak nevím. Nezažila jsem to a myslím, že na to bych mohla odpovědět až po olympiádě.
Jak probíhala příprava před hrami, byly tam nějaké změny?
Jedinou změnou bylo, že jsem měla být v Japonsku a skákat. Místo toho jsem se připravovala v tělocvičně, pracovala na technice, síle, stabilitě a spíš jsme dolaďovali detaily. Ještě před olympiádou jsme na dva dny jeli do Planice, ale už teď jsem měla dlouhou pauzu. Byla bych ráda, kdybych si bývala někde skočila, ale to už nemůžu vrátit.
Foto: Anežka Indráčková (autor: Jan Štěrba)
