„Po závodění se mi zatím moc nestýská, zima byla dlouhá a závodů jsem si užil až dost,“ říká česká jednička Roman Koudelka. „Touha po závodění ale určitě přijde.“ Než vše vypukne, pilně lomnický skokan maká na své fyzičce a v červenci přesouvá koncentraci na můstky. „Tak uvidíme, jak se povede začátek sezony.“ Věřme, že bude alespoň taková jako ta loňská. Vždyť za ni si také vysloužil vítězství ve skokanské kategorii Krále bíle stopy. „Za toto ocenění jsem byl strašně šťastnej, navíc na předávání byla se mnou i moje přítelkyně Pavlína a toho jsem si nesmírně vážil,“ cení si trofeje.
Po dlouhé zimě padá na závodníky většinou velká únava, kterou po závěru sezony kompenzují dovolenou. Kampak ses vydal ty?
Na dovolenou zatím čas nebyl sezona skončila a měl jsem ještě 14 dní tvrdé tréninky a pak když bylo chvíli volno, tak jsem zase neměl chuť někam cestovat. Určitě se někam vydat chci, ale kdy a kam, to je zatím ve hvězdách.
Tebe ale jistě čekala také hora učení…
Ve škole to určitě není lehký, ale věřím že to tam nějak zvládnu.
S kterým předmětem nejvíc bojuješ a který ti je naopak nejbližší a zvládáš ho levou zadní?
Nedá se říct, že bych nějaký předmět zvládnul levou zadní, ale jak jsem řekl, věřím, že tu školu dokončím a budu se moct soustředit jenom na skákání!
A co strašák všech středoškoláků – maturita? Ta tě netrápí?
Z maturity si zatím moc velkou hlavu nedělám, ale určitě za rok bych odpověděl jinak. (pozn. Roman má čtvrtý ročník rozdělen na dva roky, maturitu tedy bude skládat až v roce 2010.)
U gymnazistů se předpokládá, že budou ve studiu pokračovat na vysoké. Na který obor na ní zaměříš svou pozornost?
Tak to ještě sám nevím, ale určitě by se mi líbilo dělat trenéra!
Vraťme se ale ještě trochu do minulosti, k zimní sezoně. Úvodní Kuusamo jsi začal jako česká jednička, ale závody nevyšly optimálně, a to celému týmu. To se však rázem změnilo ve Villachu a skvělá jízda pokračovala až do Nového roku. Co se během těch úvodních dvou týdnů zlomilo?
Asi byla malinko nervozita, ale ta pak upadla, malinko jsem se vyskákal a šlo vše jak na běžícím pásu! Konec sezony sice nebyl, jak bych si představoval, ale celkově jsem byl spokojený!
Ve dvojnásobně čtvrtém Villachu jsi říkal, že by tím nejhorším na pódiovém umístění byla tiskovka. Obavy z jazykové bariéry už vymizely?
Určitě nevymizely, bariéra tam pořád je. Přeci jenom jsem zažil tiskovku jenom jednou v životě a to tam byl se mnou Tonda Hájek. Ale věřím, že kdybych se pořád umisťoval na stupních vítězů tak bych si na to zvykl.(smích)
Úspěch v Rakousku a posléze na Turné, nepočítáme-li nešťastný Bischofshofen, ti vynesly mediální zájem. Jak ses s tím vypořádal?
Tak malinko větší zájem jsem určitě pocítil, ale že by byl tak velký, aby mě změnil, to určitě ne!
Zatímco český tým se v zimě potýkal s kritikou, Rakušané se svými „kamarádskými vztahy nejen na můstku“ excelovali. Jaké jsou vlastně poměry mezi nejlepšími českými skokany? Na konci dubna se tvůj kolega z áčka Tonda Hájek vyboural v autě. Byli jste ho třeba už společně navštívit?
Vztahy v týmu jsou velice dobrý a co se týče Tondy, tak to byla prostě smůla, která se může stát kazdýmu! S Tondou jsem se už viděl a chtěl bych mu popřát brzké uzdravení!
Letos jsi prožil jednu velkou premiéru, tu leteckou, ale byla dosti rozporuplná. Na lety jsi ale asi nezanevřel ani po Oberstdorfu, když jsi poprvé okusil lety za hranici dvou set metrů.
Určitě lety mě strašně bavily, sice nejsem zrovna letec, ale věřím, že když budu skákat dobře a budu pracovat na letové fázi jako do teď, tak bych mohl předvést nějaký dobrý výsledek i na mamutím můstku! A co se týče 200 metrové hranice, tak to bych přál zažít každýmu skokanovi! Ten pocit je prostě nepopsatelnej!
Který byl ten nejradostnější okamžik sezony a který naopak ten nejsmutnější?
Nejkrásnější pocit byl určitě 201,5m v Planici a nejhorší pád na turné v Bischofshofenu.
Cítíš oproti loňsku změnu k lepšímu? V čem?
Změnu k lepšímu cítím určitě po fyzické stránce. Hodně jsem na ní teď přes léto pracoval a doufám, že to prodám na můstku.
Prozraď, patří jaro, skokanský útlum, k tvému neoblíbenému období, které bys nejradši přeskočil?
Tak duben a květen je určitě velmi příjemné období, trochu odpočinku, více stráveného času s přítelkyní, to je po tom zimním kolotoči něco užasnýho, ale pak už to začíná opět nanovo a to není zase moc příjemný období!
Jak vlastně takové skokanské jaro vypadá? Třeba typický den špičkového skokana?
U každýho to je jiný! Já vstanu v 7 ráno, odvezu přítelkyni do školy a rovnou pokračuju na trénink. Po tréninku jdu do školy, pak chvíle odpočinku a zase na nějaký už ale lehčí trénink.
Musíš pro letní skoky a trénink hledat motivaci? A máš skákání na umělém povrchu v oblibě?
Motivaci hledat určitě nemusím. Myslím si, že jsem zatím neměl nějaký extrémně dobrý výsledky, abych musel hledat motivaci. A skoky na hmotě mám raději, ale v celkovém výsledku si myslím, že to vyjde nastejno.
Dáváš si předsevzetí pro Grand Prix?
Určitě předsevzetí mám, ale to si vždycky nechávám sám pro sebe! A to z toho důvodů, že vždy když to někomu povím, nikdy se to nevyplní!
foto: Roman Koudelka (zdroj: HaT)
