Radek Rýdl: „Některé reakce mě utvrdily v tom, že to dělat prostě nechci“

Jedním ze skokanů, kteří po uplynulé sezoně bohužel ukončili kariéru, byl Radek Rýdl. Nejúspěšnější z loučícího se kvarteta nám v poskytnutém rozhovoru přiblížil pocity z nedávno skončené sezony, důvody, které vedly k jeho konci a také plány do budoucna.

Po loňské sezóně přišlo ze tvojí strany poměrně nečekané rozhodnutí o konci kariéry. Jak bys sezonu celkově popsal a co k tomu rozhodnutí vedlo?

Sezona nebyla taková, jak bych si představoval já, a asi i i ostatní. Zase na druhou stranu by se dalo říct, co bychom čekali po prvním roce práce s novými trenéry. Některé výsledky ve FIS Cupu nebyly špatný, ale v „konťáku“ jsem neudělal ani bod. A pak ke konci sezony všechny výsledky prostě nestály za nic.

Ze začátku to ve FIS Cupu bylo celkem nadějné, ale pak progres jako třeba loni nepřišel. Proč myslíš, že to spíš bylo čím dál tím horší?

Těžko říct. Mně právě přišlo, že jsme pak v nějakým progresu na můstku zastavili a pak se nezlepšovali. Bohužel.

Na začátku jsi do toho vlétl hodně motivovaný a v létě jsi byl úplně nadšený. Kam se to nadšení ztratilo?

Všichni kluci, co jsme skončili, jsme v létě byli namotivovaní a spolupráce se nám líbila. Pak jak přišel nějaký tlak na výsledky a podobně, tak se už nám to tolik nelíbilo a atmosféra tam nebyla taková, jak bychom si představovali.

Zase na druhou stranu, i v Zakopanem v lednu jste si atmosféru pochvalovali, a od té doby už zas tak dlouhá doba není…

Kdybychom se měli sesypávat úplně z každý věci, tak nám, jakožto sportovcům, úplně „hrábne“. Snažili jsme se pořád nacházet pozitiva a věřit, že bude něco lepšího. Pořád jsme se snažili nacházet společnou řeč a na konci už jsme ji bohužel nenašli.

Gaj Trček pořád opakoval, že o výsledky teď vůbec nejde, že by na závody klidně ani nejezdil, že se všechno ukáže za 3 až 5 let, nějaký tlak tam tedy přesto byl?

Ne přímo, že když nezaskáčete, tak bude problém. Ale bylo cítit, že vždycky, když výsledek byl, tak bylo víceméně všechno v pořádku. A když ne, tak ne. Samozřejmě je to tak správně, ale vždycky se všechno odvíjí od výsledků a je to znát.

No a jak bys teda celkově zhodnotil spolupráci s trenéry? Myslíš, že to je dobrá cesta pro český skok?

Myslím si, že z hlediska suchého tréninku jsme udělali extrémní progres. Já jsem v životě takhle moc netrénoval. Naučili mě si i sám přidávat tréninky a vše dělat poctivě, včetně protahování a těchto věcí. Pro mě osobně tahle striktní, až nepříjemná cesta, kterou to oni chtěli vést, prostě správná není. To jsem jim i řekl, oni to pochopili, ale pokud to někomu bude vyhovovat a naučí se to, tak si myslím, že to může fungovat.

Když zmiňuješ „striktní, až nepříjemná“ – myslím, že s těmihle slovy mají spíš mnozí spjatého Vasju Bajce, který tu byl předtím. Jak bys tyto slovinské trenéry srovnal?

Zrovna já jsem, na rozdíl od ostatních skokanů, neměl s Vasjou úplně nejhorší vztahy. Ale i chápu proč, on musel mít jednoho skokana, který s ním funguje a všechno objíždí. Neříkám, že to bylo dobře, to určitě ne. Možná jsem na tom pak ve finále docela výsledkově trpěl. Myslím si, že z hlediska práce a tréninku má tohle větší smysl.

Chápu tedy správně, že v přihlížení k potřebám jednotlivých skokanů je tedy pořád prostor ke zlepšení?

Ani individuálně to nebylo úplně nejhorší. Já jsem pořádně ani nevěděl, co se tuhle sezonu stalo. Pořád jsem přemýšlel a snažil se tak moc poslouchat, abych neudělal něco špatně, že jsem si na konci sezony uvědomil, že jsem na můstku vůbec nepracoval tak, jak bych měl a na čem bych měl. A bylo to takový frustrující, protože to pak výsledkově podle toho vypadalo.

Dlouho jsi působil, že ještě přece jen nakonec chceš pokračovat dál, tak kdy uzrálo to rozhodnutí o konci?

Ještě když jsem odjížděl na závody do Zakopaneho, tak jsem byl rozhodnutý, že do toho dám všechno a budu pokračovat. Pak nás vyloučili ze závodu kvůli nadváze, což na jednu stranu chápu a souhlasím s rozhodnutím, že nás poslali domů. Ale pak některé ty reakce mě utvrdily v tom, že to dělat prostě nechci.

Některé reakce?

Asi bych se v tom nijak nevrtal. Na něčem jsme se neshodli a usoudili jsme, že ta spolupráce by asi stejně nefungovala.

Takže některé reakce trenérů, aby to bylo jasné?

Ano.

Ty už jsi jednou v téhle situaci byl a pak ses vrátil. Bylo tam teď nějaké přemlouvání a je ještě nějaká šance, nebo už je to teď úplně uzavřená kapitola?

Myslím si, že je to úplně uzavřená kapitola. Přemlouvání tam nebylo, ale nikdo nás nevyhodil a je to čistě naše rozhodnutí. Finální komunikace s vedením byla úplně v pohodě. Nikdo nechtěl, abychom skončili, ale držet nás tady taky nechtějí, což je logický.

Trenéři taky působili trochu zklamaně, že jste prý nebyli ochotni obětovat skokům všechno. Máš pocit, že tomu tak bylo a přispělo to ke konci?

Myslím si, že ne. Mám takový pocit, že když bydlím mimo svůj domov, mimo Harrachov, a chodím dvakrát denně na tréninky, tak mi přijde, že tomu obětuju všechno. Druhá věc je ta, že jsem nebyl schopen ke konci sezony zhubnout na váhu, kterou chtěli. Člověk, když skáče špatný výsledky, a ještě do toho má hubnout na ty extrémní kila, který má mít, tak je to dost těžký, Byl jsem s trenéry dohodnutý, že od příští sezony do toho víc dupnu a stejně z toho nakonec sešlo.

Jaké máš teď další plány? Plánuješ u skoků v nějaké roli zůstat nebo jdeš z tohoto prostředí raději úplně pryč?

U českého skoku v blízké budoucnosti neplánuju zůstat. Třeba až budu starý (smích), tak budu trénovat děti v Harrachově, když na to budu mít čas. Ale v blízké budoucnosti to v plánu není.

Bavili jsme se hlavně o trenérech, ale jak bys zhodnotil celkové vedení českého skoku? Máš pocit, že tahle sestava má na to český skok nějakým způsobem resuscitovat a vrátit ho aspoň na úroveň kolem roku 2015?

Já jsem s vedením přes celou sezonu žádný problém neměl. Většinou nás drželi, i když byly třeba nějaké neshody s trenéry, tak tam vždycky proběhla nějaká komunikace. Myslím, že určitě šanci mají. Když budou mít sportovce, tak určitě.

Když se teď ohlédneme za celou tvou kariérou – co je podle tebe úplně nejlepší moment a co tě naopak mrzí, že jsi nedokázal?

O tomhle vždycky nerad nějak mluvím, protože jsem nedosáhl toho, čeho bych chtěl dosáhnout. Já jsem vždycky říkal, že ty výsledky, co mám, nejsou žádný výsledky. Takže úplně nejlepší moment nemám. Maximálně, že jsem udělal jeden bod v Rasnově (ve Světovém poháru v roce 2023) a pak nějaký ty body v „konťáku“ ke konci loňské zimy, tam jsem skákal docela pěkně. Mrzí mě, že jsem nedosáhl toho, čeho jsem chtěl dosáhnout, což bylo skákat ve třicítce Světového poháru.

Máš zpětně pocit, že tam bylo něco, co šlo změnit?

Asi mě nenapadá nic. Trenéři by nesouhlasili, ale já říkám, že jsem do toho dal všechno.

Plánuješ ještě nějakou rozlučku s kariérou, nebo už máš poslední skoky za sebou?

Pokud budu v Česku, tak budu chtít skákat na velké ceně v Lomnici. Protože skoky ze Zakopaného se fakt loučit nechci. (smích). Rád bych ještě dodal, že bez Dukly Liberec a Dukly celkově by to tu už nefungovalo. Díky Dukle a panu Georgievovi mají sportovci kde trénovat a aspoň nějak nás drží i finančně, za což bych jim chtěl moc poděkovat.

Máš už další plán, kam se posunout po konci skokanské dráhy?

Ano, a sport to nebude (smích).

A co to tedy bude?

Plánuju se naučit německy, takže chci na léto odejít na brigádu do Německa. Nejlíp někam do kuchyně, protože věci kolem gastronomie a hotelnictví mě zajímají a hlavně baví. Studium v plánu není, chci se živit praxí.

Když nevyšel atak světové špičky na reálných můstcích, plánuješ se účastnit alespoň virtuálních online závodů v rámci Deluxe Ski Jump?

(Smích). Jo, třeba se tam v budoucnu ukážu.

Tak bude teď víc času…

Já se budu chtít ukazovat i na nějakých českých závodech, protože mně se ten sport neznechutil. Líbí se mi a baví mě, takže bych ještě bych úplně nezahazoval nějaký český závody. Na mezinárodní závody se ale cpát nechci, leda by bylo něco poblíž – Liberec, Harrachov.

Radku Rýdlovi děkujeme za rozhovor a přejeme mu mnoho zdaru na jeho nové dráze!

Foto: Radek Rýdl (autor: Jiří Korbel)