Český skok neprožil ideální start do sezony. Do závodu proklouznul jen Roman Koudelka, jenž v něm obsadil poslední pozici. I když přiznává, že s formou týmu je to momentálně velmi nevalné, bojovná nálada mu rozhodně neschází. Pojďme se tedy na současnou situaci podívat jeho očima.
Po třech letech jsi opět součástí prvního víkendu sezony, jaké převládají pocity?
Hrozný. Někde jsme museli udělat chybu, protože všichni skáčeme tragicky. Něco je špatně a nikdo moc neví, co. Takže je to takové těžké, včerejší kvalifikace pro mě byla malý zázrak, protože už od čtvrtečního tréninku jsem skákal hrozně.
Standardem jsou tedy spíše skoky podobné tomu závodnímu než kvalifikačnímu?
Já bych řekl, že momentálně je zázrak postoupit z kvalifikace. Taková je bohužel realita našeho skoku.
Příprava letos proběhla oproti těm minulým bez větších zdravotních problémů, to by mohl být pozitivní signál?
Zas takhle úplně pozitivní to nebylo, protože jsem kvůli kolenu začal přípravu později. I potom jsem s ním musel být opatrný, takže plnohodnotnou přípravu nemám. Před necelým měsícem jsme byli v Innsbrucku, kde ty skoky měli velkou kvalitu, ale pak jsem bohužel onemocněl a čtrnáctidenní manko už jsem do Wisly nedohnal.
Aspoň je tedy nač navazovat, v tom by to mohlo být jednodušší…
Jednodušší jo, ale myslím, že se český skok celkově hledá a má na sobě takovou deku, kterou je potřeba shodit. Musíme se koukat dál, a ne na to, co bylo.
Hodně se mluví o tom, že budeš ostatní táhnout, vytváří to na tebe nějaký tlak?
Já nevím, jestli na mě můžou všichni spoléhat. Musí si taky uvědomit, kolik mi je roků a že po zranění kolene to nepůjde lusknutím prstu. Teď je potřeba se kousnout, semknout se a uvědomit si, že do Kuusama je ještě času dost. Určitě pojedeme ještě někam trénovat a budeme doufat, že se to zlepší.
Je tedy pro náš tým výhodou, že úvod sezony je hodně rozkouskovaný nezvykle dlouhými pauzami?
Abych řekl pravdu, tak vůbec nevím (smích). Protože poslední čtrnáct dnů jsem nepředvedl ani jeden dobrý skok. Pro mě je určitě výhoda, že teď bude čas trénovat. Ale na druhou stranu, teď už bych měl být v lepší kondici a formě.
S příchodem Vasji Bajce byla spojená velká očekávání, naplňují se?
Je to těžké. Když to řeknu na rovinu – nemáme podmínky takové, jaké ostatní, takže je to těžší. Zázraky čekat nemůžeme. Já s Vasjou žádný problém nemám, vždycky se na všem dohodneme, oba bychom chtěli mít výsledky někde jinde, ale takhle rychle to prostě nejde. Ježdění na tréninky 7-8 hodin do Slovinska určitě není ideální, ale musíme se s tím prát a nevěšet po dnešku hlavu.
Když se podíváš na výkony Italů, není ti líto, že se český tým zbavil Davida Jiroutka? (který Italy momentálně trénuje, pozn. red.)
Já myslím, že Italové mají dobrý mančaft, takže to mě nepřekvapilo. David umí udělat perfektní partu v týmu, a to je vždycky základ úspěchu. Jsme spolu pořád v kontaktu, telefonujeme si a určitě mu přeju úspěchy. Je pravda, že moje výsledky se po jeho odchodu zhoršily, ale myslím, že to s tím nutně nesouvisí, hodně se toho nakupilo skrz zranění a některé věci nesedly.
Zimní sezona letos začíná na ledové stopě, ale na hmotě, jaké ti to přijde?
Jo, tohle je divný (smích). Ale ono asi nebylo jiné cesty. Když vidím dnešní počasí a vezmu si, jak tu vždycky vypadal dopad, tak pro bezpečnost skokanů je to asi nejlepší řešení, jaké mohlo být. Ale samozřejmě to strašně ztratí kouzlo zimy. Pro všechny je to každopádně stejné a myslím, že ve výsledku s tím nikdo nemůže mít problém.
S jakými pocity půjdeš do dalších dnů a týdnů?
Dnešek budu muset rychle zapomenout, zavolat domů, promluvit si s rodinou a nabrat trochu energie. V tom jsou skoky hezký, že jeden den můžete totálně pokazit a druhý to vše napravit. Jak říkám, hlavně nevěšet hlavu a bojovat.
Foto: Roman Koudelka (autor: Jan Štěrba)
