Na tiskovou konferenci nejzkušenější český závodník Roman Koudelka dorazil s drobným zpožděním, čekajícím novinářům to ale později vynahradil, když odpovídal ochotně a dlouho na všechny dotazy. Ve svých odpovědích zhodnotil pozitivní přístup nového trenérského týmu pod vedením Gaje Trčka a Jureho Šinkovce, netradiční hip-hopovou rozcvičku či blíže popsal, jak ho skoky začaly opět velice bavit.
Gaj na tiskové konferenci zmínil problém se svalem, mohl bys nám to blíže přiblížit? V čem tě to omezuje?
My jsme na to přišli měsíc zpátky na testech v Olomouci. Mám v pravé noze, kterou jsem měl operovanou kvůli koleni, o dost slabší hamstring. Z toho důvodu jsem odjel do Slovinska, kde jsme dělali různé tréninky a cvičení. Snažili jsme se ten sval a svaly kolem něj zaktivovat, jelikož jsem nohu nemohl zapojovat na 100%. Překvapilo mě, jak to šlo docela rychle, během dvou až tří dnů začal sval postupně trošku fungovat. Věřím, že jsme na velmi dobré cestě, aby se noha vrátila do stoprocentní kondice.
Jak probíhá léčba?
Není to o léčbě, je to o posilování a změně tréninků. I když noha chtěla, tak nemohla fungovat, jak by měla. Je tam určitě vidět pokrok a jsem moc rád, že můžu skákat a trénovat bez bolesti.
Sálá z tebe energie je tedy Roman Koudelka v pohodě?
Na nás tuhle energii přenáší Gaj s Jurem. Gaj je „šílenej střelec“, který by nejradši pracoval 24 hodin denně, já jsem podobný typ člověka. Na druhou stranu ví, že mě musí krotit, protože bych nejraději dělal všechno, což není taky úplně nejlepší. Dojíždím za nimi každý den do Liberce. To jsem dříve taky nedělal, jelikož mi to tehdy smysl nedávalo. Dnes se z tréninků vracím unavený, ale za to nabitý pozitivní energii, což si myslím, že je správná cesta, kterou jsme se vydali.
Takže velká změna a velká motivace s novými trenéry?
Je to tak, už jen to, kolik času stráví mimo svoje rodiny a kolik nám toho věnují. Pro mě je to velká osobní motivace tj., dělat a plnit všechno co mi řeknou a posouvat se tak dál.
Kde všude jsi absolvoval přípravu?
Absolvoval jsem Slovinsko, Rakousko, Německo a Polsko. Převážné jsme byli hodně i v liberecké Dukle, kde máme výborné podmínky na suchou přípravu a na regeneraci. Dokonce jsme si zaskákali i na Ještědu, když na to byly podmínky. Trenéři obecně chtěli abychom hodně času trávili doma s rodinou, protože když jste pak celé léto pryč a začne zima, tak jste z toho hodně unavení.
Kdy tě čeká první závod a jak bude vypadat tvůj program?
Do Finska nepojedu, to už jsme byli dohodnutí dva až tři měsíce zpátky, jelikož to tam bývá zpravidla větrné a první závody sezony jsou obecně hektické. Rozhodli jsme se proto, že nastoupíme až v Lillehammeru na malém můstku, a pak bychom měli jet klasicky všechny závody až do Turné. Potom se uvidí podle situace.
Mluvil jsi o rodině, ale jako s „děckama“ si připadáš tady na tiskovce, nebo ne?
Já vždycky vzpomínám na Jakuba Jandu, kterému tehdy bylo 29 let a já jsem mu říkal, ty jseš starej. A on říkal: „Počkej, to jenom mrkneš a za chvíli tě to doběhne.“ Já tady na ty jeho slova vzpomínám velmi často, i když věkem jsem 34, hlavou si připadám pořád na 18-20 let. Hlavu se snažím oblbnout, a tělo tomu naslouchá.
Takže chceš říct, že jsi mladší než kolegové z reprezentace?
Ano, de facto ano (smích).
Jak ti sedla příprava v podobě hip-hopu?
Bylo to zajímavý, byl jsem z toho ze začátku nervózní, ale přijel bývalý skokan ze Slovinska, který nás to učil. Ze začátku nám to vůbec nešlo, ale postupně jsme se zlepšovali. Byla to spíš taková „sranda“. Šlo spíš o to oblbnout hlavu a snažit se dělat jinak koordinační cviky a všechno. Ve výsledku to bylo super. Jednou za námi přijel i do Slovinska na soustředění a místo rozcvičky jsme měli hip hop tance. Člověk si tím pak hlavně odpočine od stereotypu.
Plánujete hip-hop zařadit i před závody ?
Já si myslím, že kdyby nastala velká nervozita a šel bych za Gajem s Jurem, věřím tomu, že by tu muziku pustili a že bychom si něco zopakovali.
Tady nic nepřevedeš?
Tady radši ne (smích).
Mladším klukům to asi vyhovuje, ne?
Já si myslím, že z toho byli nervóznější než já. Těžko říct, ale pro mě to byla změna. I s Davidem Jiroutkem jsme dříve chodili na zumbu, a i ostatní skokani zkoušejí další tance. Je to hlavně o tom, že změníte pohyb a ukáže vám to nedostatky v koordinaci, což bylo pro mě velký plus.
Věříš, že si ještě skočíš na K-120 v Harrachově?
Toť otázka, všichni to berou jako hotovou věc, ale dokud tam ten můstek nebude stát a skákat se z něj, tak zůstávám nohama na zemi. Ale co jsem tak slyšel, tak opravdu je to na dobré cestě. Určitě by to českému skoku pomohlo.
Tady na tiskové konferenci padala slova o klinické smrti českého skoku, ty jsi zažil velké úspěchy Jakuba Jandy, Jana Matury, či své vlastní a pak vývoj až do dnešního stavu. Můžeš to trochu popsat, jak ty to vidíš?
Největší problém byl, že skončila generace pode mnou, kde byli Vojta Štursa, Tomáš Vančura nebo Viktor Polášek. To si myslím, že byli kluci, kteří by byli určitě na vrcholu. Věřím tomu, že by patřili k širší světové špičce. Bohužel to nedopadlo, ale já se jim nedivím. To, co se tady dělo před dvěma roky, tak to bylo náročný i pro mě samotného. Byl jsem dokonce po sezoně definitivně rozhodnutý, že skončím. Pak nastaly změny a jak se říká, někdy musíme padnout úplně na dno, abychom se z něj pak mohli odrazit. A já věřím, že dno už bylo a půjde to jenom vzhůru.
Myslíš tím éru Vasji Bajce?
Jo, to se nebojím říct. Protože takhle to prostě bylo.
Co bylo spatně?
Hlavně přístup k závodníkům, kdy chybělo to, co máme teď tj., kamarádství a zároveň i tvrdost na tréninku, nebo, že od roku 2005 se skok někam posunul a je to něco úplně jiného než tehdy. Ale tohle je pro mě historie, teď jsem za tím udělal tlustou čáru, a koukám se, jak půjdeme dál.
Jaké je se učit mnoho věcí od začátku, například nájezd?
Je to super, protože je to změna. Nějaký rok už to úplně nefungovalo, tady v tom to bylo super, učil jsem se nové věci, což mě začalo strašně bavit. Hlavně když vidím, jak se dokážu zlepšovat, je to pro mě velký zadostiučinění, že dokážu ve svých letech ještě najit tu motivaci a dokážu si i přiznat, že dělám něco spatně.
Je to motivace i do dalších let?
Je to tak. Je to o tom, že skok se prostě vyvíjí. Kdybych dělal pořád to, co jsem dělal v roce 2014-15, tak vím, že to už fungovat nebude. Ale to nejsou jen skoky na lyžích, všechny sporty se někam posouvají. Závodník musí být otevřený a nesmí se bát dělat změny.
Co je motor, který tě táhne dál, je to třeba víra v umístění v první desítce?
Kdybych neměl motivaci a nevěřil tomu, že se můžu vrátit na nějakou dobrou úroveň, tak bych ten sport nedělal. Ještě věřím, že nějaký super výsledek přijde. Pevně doufám, že se mi to splní a jednou si řeknu, že bylo dobře, že jsem vydržel a ten výsledek dorazil.
Cíl do budoucna je účast na olympiádě v Cortině?
To je samozřejmý, bez toho bych to nedělal. Olympiáda je pro každého závodníka velkým tahákem. První olympiádu jsem absolvoval taky v Itálii jako předskokan s Michalem Doležalem a Lukášem Hlavou, kteří teď dělají trenéry. Takže to je můj velký cíl a sen, abych tam závodil a povedl se nějaký hezký výsledek.
Kdy naposledy jsi cítil velkou radost ze skoku?
Pár let už to asi bude (smích). Nevzpomenu si, kdy to bylo naposled, ale i třeba teď jsme byli v Zakopaném na soustředění, kde se mi povedl jeden skok, že jsem cítil, že má opravdu velkou kvalitu a radoval jsem se dole jak při závodech. Poté jsem se koukal na věž, a tam se radovali Gaj s Jurem a řvali na mě. Bylo to úžasný, a vlastně proto to děláme. Když mě ten sport baví, tak je to pro mě všechno, protože vím, že když mě to bude bavit a budu makat na trénincích ještě víc než předtím, pak ty výsledky dorazí vždycky.
Takže taková skokanská druhá míza?
Ano, přesně tak.
Tradiční otázka, na kterou nerad odpovídáš, ale jaký je tvůj cíl pro letošní sezonu?
Cíle mám, ale nebudu je prozrazovat, protože jsem hodně pověrčivý. Chtěl bych si hlavně udržet momentální energii. Hrozně mě skoky baví stejně tak i tréninky a zlepšování se. Tohle nastavení bych si chtěl udržet celou zimu.
Letošní sezona má jediný vrchol, a to lety v Kulmu.
Bavili jsme se o tom, do ničeho tlačený nejsem. Možná pojedu Oberstdorf, ale to se ještě uvidí podle aktuální formy. Já jsem nikdy nepatřil mezi velké letce, pokud to bude všechno na hraně, budu radši někde trénovat.
Přejeme Romanovi mnoho úspěchů v nadcházející sezoně 2023/2024.
Foto: Roman Koudelka (autor: Jiří Korbel)