Roman Koudelka: „Těším se na každý skok“

Po téměř čtyřech letech, kdy český skok proplul mnoha bouřlivými vodami, se konečně v dáli rozsvítil maják naděje. Hodně k tomu přispěl Roman Koudelka, který na právě skončeném Turné čtyř můstků dokázal hned třikrát bodovat a celkově skončil pětadvacátý. Navíc po takřka čtyřech letech bodoval ve více závodech za sebou a v Innsbrucku dokonce skončil 17. Po návratu z Turné nám poskytnul obsáhlý rozhovor.

Hlavním tématem našich minulých rozhovorů bylo čekání na ten průlomový skok, přišel v rámci Turné?

Průlom to byl určitě, ale čeká nás ještě hodně práce. Každý výsledek do TOP 30 je něco úžasného a po sezonách, které tu byly, jsou tohle věci, které nejen mě, ale i trenéry moc potěšila, a jsme za ně vděční.

Turné v Oberstdorfu začalo nepříliš nadějnými skoky na tréninku, v kvalifikaci to už i za pomoci větru bylo dvacáté místo, nakoplo tě to?

Asi jo, myslím, že to byl ten zlomový skok. Bylo to sice náročné, ale skok se mi relativně povedl, podmínky se sešly a konečně přišel ten skok, po kterém si pak skokan začne věřit.

Kromě Gaje Trčka s tebou jezdil také Jure Šinkovec, podílelo se i rozšíření týmu na lepších výsledcích?

Určitě to bylo pozitivní, protože Jure se mnou hodně pracuje na kolenu a celkovém protažení. Ale na druhou stranu je mi jedno, kdo s trenérů zrovna jezdí, se všemi si rozumíme a víme, na čem pracovat.

Poprvé po čtyřech letech jsi pravidelněji bodoval, jak bys srovnal svoje skoky s touto minulostí?

Je to určitě velký rozdíl, skoky se strašně vyrovnaly a detaily dělají ještě větší rozdíl ve výsledcích. Mou výhodou letos je, že mám hodně konstantní skoky bez výkyvů. Jak říkal i Gaj, byla jen otázka času, kdy přijde nějaký lepší výsledek. A on přišel hned v prvním závodě Turné (smích).

A jaké jsou největší rozdíly v technice?

Hodně skokanů už jezdí do větrných tunelů, kde jsem také na podzim byl. Obrovský rozdíl je v letové fázi, v tunelu se toho dá natrénovat strašně moc. Skokani se oproti minulým rokům snaží co nejvíce využívat nosné plochy a pak se i při ne tak povedeném skoku dají další metry vyždímat. Bez větrných tunelů a všech věcí kolem se už v dnešní době bohužel obejít nedá.

Zmínil jsi stabilní výkonnost na čtvrtou desítku, co umožnilo posun do té třetí?

Těžko říct, je to hodně o trpělivosti – vydržet, a ono to přijde. Jediná změna před Turné byly o dva centimetry kratší lyže. Před Turné jsme je zkoušeli v Planici a docela mi vyhovovaly, takže možná tohle byl taky faktor, který mě posunul do bodované třicítky. Jak jsem říkal, v dnešní době je všechno o detailech, takže se nesmíme bát zkoušet něco nového.

Před sezonou se opět měnila pravidla o kombinézách a nyní se jezdí rychleji, hraje ti i toto do karet?

V rychlostech si nemyslím, že by mi to nějak hrálo do raket. Je to ale spíš o kombinézách, rozkroky už nejsou tak velké, jako bývaly. Někteří skokani z toho dřív těžili a teď se s tím srovnávají. Já ale nikdy nebyl z těch fantasticky změřených s rozkrokem u kolen, takže teď je pro mě výhoda, že se nic nezměnilo a jsem na tom pořád stejně.

Na Turné jsi výrazně lépe než v trénincích skákal v kvalifikacích a závodech, čím to?

Velký rozdíl dělá určitě závodní kombinéza. Ale Filip Sakala mi do Innsbrucku psal, že kouká, že jsem zpátky, protože v minulosti jsem to tak míval taky. Paradoxně mě horší skoky v trénincích spíš nakopnou do těch závodních. Určitě by ale bylo lepší skákat tréninky konstantně kolem 30. místa a pak v závodech ještě víc zabrat. Je tam ale hodně faktorů, v závodech přichází nervozita a já se dokážu více zkoncentrovat a dostat ze sebe úplně všechno. Tréninky je potřeba hodit za hlavu a uchopit novou šanci.

V Innsbrucku jsi ve finále podle svých slov skákal s mírně zataženou brzdou, jak to vlastně ve skocích udělat? A budeš příště agresivnější?

Po každém postupu do druhého kola jsme se Gajem bavili, jestli má cenu jít ve druhého kola do plného rizika. V Innsbrucku jsem ale cítil, že na to čas není. První kolo mi vyšlo skvěle (Koudelka byl 13., pozn. red.) a do druhého kola jsem nechtěl být přemotivovaný a udělat něco navíc. Pak by bylo riziko velkého propadu, takže jsem se snažil pohlídat si techniku a nesnažit se nic překonávat. 17. místo je určitě hezké, a i když mě to po závodě trošku mrzelo, nakonec jsme se shodli, že musíme zůstávat nohama na zemi a čas na plné riziko ještě přijde.

Paradoxně jsi nebodoval jen na svém oblíbeném můstku v Ga-Pa…

Kdyby mi někdo řekl, že letos budu na Turné bodovat třikrát, ale ne v Ga-Pa, tak bych se mu asi vysmál (smích). Jak jsem říkal, na tenhle můstek spoléhám. Možná jsem si na sebe upletl bič, že jsem až moc čekal nějaký výsledek. Taky jsme ale měnili techniku, takže jsme se pak shodli na tom, že i proto ten můstek není oblíbený jako dřív. Naopak v Bischofshofenu, kde jsem to opravdu neměl rád, se mi letos skákalo úžasně.

Zmínil jsi změnu techniky, jinak teď vypadá zejména přechod do letové fáze?

Snažíme se teď po odraze cpát hlavu spíš dolů, abych na prvních metrech neztrácel rychlost, což je pro mě dost změna, byl jsem zvyklý jí spíš trhat nahoru. Když manželka sledovala imitace, kde skáču na trenéra, tak říkala, že to vypadá nějak divně. Na což jsem řekl, že to je v pořádku, protože kdyby to vypadalo pořád stejně, tak se nikam neposuneme (smích). Ve všech těchto věcech mám obrovské rezervy, což je dobře. Kdybych byl 17. a všechno bylo skvělé, tak by to za moc nestálo. Teď naopak vidíme, kolik práce nás ještě čeká.

Po dlouhé době bojovali o celkový triumf Rakušané i Němci, bylo to znát na atmosféře?

Řekl bych, že byla lepší, než bývala. Hlavně Oberstdorf byl něco úžasného. Čekal jsem, že v rakouské části to trochu poleví, ale i v Innsbrucku to byla jedna velká party, lidi si to užívalo a ve finále bylo jedno, kdo skáče. Lidi fandili všem a byl to skvělý zážitek.

I v Česku se skoky zase dostaly aspoň o trošku víc do povědomí, vnímáš to?

Určitě, i na počtu lidí, co mi psali. Je úžasné, že se to povedlo zrovna na Turné, které je nejsledovanější. Ale zase, 17. místo je po těch letech hezké, ale nic, co by diváky na můstky a k obrazovkám přitáhlo.

Teď nás čeká polské turné, včetně premiéry ve Szczyrku, jak se těšíš?

Je to sice nové, ale pro mě závod jako každý jiný. Szczyrk znám zatím jen ze soustředění, ve Wisle jsou supertýmy, které vynechám, protože kluci budou na Kontinentálním poháru v Innsbrucku. Pak to ale bude vrcholit v Zakopanem, kde si po dlouhé době zaskáčeme i závod týmů.

Nemrzí tě zmíněné vynechání supertýmů, kde by postup do druhého kola  a body byly skoro jisté?

Takhle to neřeším, kluci si potřebují ještě nějaké Kontinentální poháry, takhle to bylo nastavené a žádný problém s tím nemám. Naopak se budu těšit do Zakopaneho, kde už nebudu na můstku sám.

Pro skokany je to teď náročné období, je čas i na odpočinek?

Moc času na odpočinek není. V neděli jsem se domů vrátil ve dvě ráno, přes den jsem něco dospal, v pondělí jsem měl ještě taky relativně volný den a byl jsem s Karlem na hokejovém tréninku. Od úterka ale zase každý den jezdím do Liberce a ve čtvrtek do Polska.

Zimní atmosféra a polští fanoušci za rohem, to asi únava odezní sama…

Jo, když vás skoky baví a trošku se vám i daří, tak únava není taková a vše je najednou jednodušší. Já se teď těším na každý závod a každý skok. Konečně zase budou mrazivé teploty, slyšel jsem, že ve Wisle už je téměř vyprodáno, takže se na to všechno opravdu těším.

Takže oproti lonsku obrat o 180 stupňů?

To stoprocentně! Ale i co se týče přístupu vedení, trenérů a všeho kolem. Je to super, jsem hodně v kontaktu s Michael Georgievem z Dukly, kde mě vždycky podrželi, i když výsledky nebyly. To závodníkovi dodává motivaci na sobě ještě víc makat, aby hezký výsledek brzy přišel.

 

Foto: Roman Koudelka (autor: Jiří Korbel)

2 komentáře/ů pro “Roman Koudelka: „Těším se na každý skok“”

  1. Zajímalo by mě zda se Roman zúčastní MS v letech na lyžích za 2 týdny na Kulmu?

Komentáře jsou již uzavřeny.