Roman Koudelka ukončil dnešní závod na čtyřicáté pozici, což jsou sněhy, ve kterých se pohyboval i během včerejšího dne. Na body to sice ani tentokrát nestačilo, nastoupené cestě však česká jednička jednoznačně věří. Co dalšího nám řekl po závodě?
Skoky jsou stabilní, ale stačí to na zhruba 40. místo. S tím asi nepanuje úplná spokojenost?
S tímhle by asi nikdo nebyl spokojený, ale nic nejde lusknutím prstu. Jezdí se z hodně nízkých rychlostí a všechno je to něco úplně jiného než třeba COC, který tu byl na konci léta. Pozitivní pro mě je, že kvalifikace zatím vychází, ale chtělo by to top skok. Tohle je takový můj průměr.
Jaký je třeba rozdíl nájezdových oken oproti tréninkům?
Obrovský, v létě jsme tu jezdili z nájezdů 19-20 a dneska z 11. Rychlosti dělají veliký rozdíl, ale na druhou stranu, nohu na to mám. Dynamicky jsem na tom dobře, jen to skloubit s technikou a pak si začít věřit.
V minulosti zraněná noha tedy drží?
Musím zaťukat, že drží. Hodně na tom kluci v čele s Jurem a Gajem přes léto zamakali a je to úplně na jiné úrovni než v létě. Jako bych s tou nohou nikdy nic neměl.
Tvůj nejnadějnější přišel hned v prvním závodě v Lillehammeru, od té doby se moc pokrok nedostavil. Hrál tam roli střední můstek, nebo přišly chyby?
To ani ne, Lillehammer je pro mě nejhorší můstek, co existuje. Umístění bylo lepší hlavně kvůli tomu, že se pak otočil vítr a měl jsem i trochu štěstí. Myslím, že tady jsem podal o dost lepší skoky, ale jak je vidět, pořád je to málo.
Minulý týden trápila skokany zima, teď mlha, co je pro tebe osobně horší?
Myslím, že je to úplně jedno, důležité je, že moc nefouká a podmínky jsou poměrně regulérní. My na skok vidíme, takže v tom problém není.
Užíváš si aspoň fakt, že jsi pravidelně v závodech a celém tom kolotoči SP, což v minulých letech pravidlem nebylo?
Jo, určitě. Ostatní trenéři, závodníci i lidi z FIS mi strašně přejí, aby se mi povedlo bodovat a skočil nějaký výsledek. V tomhle je to až dojemné, navíc to nejsou jen fráze, cítíte od nich, že by si všichni přáli, aby Čech na bodech byl.
Máme tu i české vlajky…
Je to kousek za hranicemi, takže tohle vždycky potěší. I startér nahoře si mě tu pamatuje odmalička, takže tohle všechno je hezké, jen už by to pomalu chtělo výsledek (smích).
Závody SP teď jezdíš sám, jak jsou na tom v porovnání s tebou kluci, myslíš, že se k tobě třeba někdo připojí?
Těžko říct, sice jsme měli srovnávací závod v Kranji, ale tam jsem jezdil o dvě lavičky níž, takže rozdíl byl docela velký. Na druhou stranu jsem tam ale skákal lépe. Trochu jsem měl problém s přechodem na sníh. Kluci ale teď mají závody v Kanderstegu, budu držet pěsti a pevně věřím, že tam najedou na správnou vlnu.
Loni jsi často byl rád už i za postup do závodu, což se letos naštěstí posunulo. Jaký tedy bude osobní cíl na neděli?
Vždycky bych chtěl aspoň bodovat, dodalo by mi to strašnou důvěru. Vím, že na to mám, ale skokan to potřebuje zažít. Když trefím jeden skok, jaký se mi povede v tréninku, že už pojedu na té správné vlně. Je to i o štěstí a uvolněnosti, technika není špatná, ale když se do toho na sto procent snažím dát nohy, tak to pak ještě není úplně sladěné. V zimě mám ale zatím nějakých 20 skoků, takže bojujeme a makáme dál!
Foto: Roman Koudelka (autor: Jiří Korbel)
