Václav Kraml není ani závodníkem, ani členem jury, přitom má na skokanských závodech nezastupitelnou roli. Je stylovým rozhodčím. Už patnáct let objíždí jako mezinárodní skokanských „arbitr“ světové akce a nyní prožívá vrchol své kariéry – rozhodcuje na mistrovství světa, pořádaném na domácí půdě. Soudcem z povolání ale není, práce rozhodčího dělá jako koníček. V „obyčejném životě“ pracuje ve stavební firmě.
Jak prožívá domácí šampionát. „Jsem poctěný, že můžu rozhodcovat mistrovství světa, protože je to takový vrchol kariéry. Prožívám je hodně pracovně, protože každý den je buď trénink nebo závod a stylujeme jak skokany ve skoku prostém, tak v severské kombinaci – takže po tu dobu čtrnácti dnů jsem na můstku prakticky pořád.“
Proč sleduje tréninky. „Pozorujeme, díváme se, jak to jednotlivým skokanům jde. Okukujeme. Dá se říct, že se my rozhodčí mezi sebou trošku slaďujeme, protože každý jsme z jiného státu a je potřeba se trochu připravit na ten vrchol, což je závod. Samozřejmě při závodě se nesmí rozhodčí mezi sebou domlouvat, to vůbec neexistuje a jakákoliv komunikace je zakázaná. Ale drobná příprava před závodem, tzn. během tréninku, probíhá.“
(Ne)shody rozhodčích stát od státu. „Řekl bych, že se vzhledem k různým národnostem nás rozhodčích vůbec neodlišujeme. Rozhodčí jsou většinou tak zkušení a skokané předvádí tak vyrovnané výkony, že se odchylka stane málokdy. A když už se to někdy stane, bývá to v případě, že někdo posoudí doskok do telemarku a někdo ne. Potom z toho vzejde rozdíl dvou bodů a to se může stát.“
Hodnocení bez pomoci. „Ještě před dvěma lety jsme mívali na Světových pohárech za zády obrazovku a v případě nejistoty jsme se mohli přesvědčit o svém názoru z opakovaných záběrů, jestli třeba telemark byl nebo nebyl. Momentálně jsou ale televize zrušené, takže skoky musíme ohodnotit hned v tom daném okamžiku, během toho pokusu. Ale myslím si, že ani po zrušení televizní pomoci těch odchylek mezi rozhodčími moc není.“
Simon Ammann a jeho „telemark“. „U Ammanna a vůbec u těchto závodníků, třeba u Dimitriho Vassilieva, kteří telemark jakoby švindlujou, je rozhodcování strašně složité. Věž rozhodčích totiž není v rovině doskoku, Ammann skáče hodně daleko a my jsme de facto vysoko na věži. Takže z našeho pohledu to jako telemark vypadá, přitom když si ho promítnete v jeho rovině, tak nohy má souběžně, akorát od sebe a kolena tam našvindluje. Ale už se i Ammann lepší a snaží se ten telemark dávat.“
Loitzlovi dvacítky. „Na Turné čtyř můstků mi to v těch třech případech, kdy jednou měl Wolfgang loitzl čtyři 20-tky a „jen“ jednou všech pět, přišlo jako správné rozhodnutí. Také odezva přicházela tak, že to bylo spravedlivé. Při Loitzlově letu se nedá nic vytknout, u něj není třeba žádných srážek, je nulovej. Doskoky udělal taky výborný, ale při těch odjezdech se ve dvou případech malinko pohnul a jak to člověk vidí, tak tu dvacítku prostě nedá. Aby byla dvacítka, to je pro mě opravdu hodně výjimečné. Ale na tom jednom pokusu, kde Loitzl na těch pět dvacítek dosáhl, na tom skoku už jsem nic nenašel.“
Foto: čeští rozhodčí, uprostřed Václav Kraml (zdroj: sed)
Stylařský král letošní zimy. „Myslím si, že není aktuálně lepší stylař ve Světovém poháru než Wolfgang Loitzl. Když se mu povede odraz a skočí daleko, tak není nikdo stylovější než právě Loitzl. V letu se dá srovnat s Ammannem, který se v letu ani nehne a je prostě dokonalý, ale ty jeho doskoky, ty jsou hrozný. Kvalitou telemarku se Loitzlovi blíží čeští skokané, ale jen když se snaží. Dle mého názoru, když naši kluci neletí daleko, tak odfláknou následně i ten telemark. Ale když se jim povede dlouhý skok, tak jsou stylově jak Jandys, tak Koudy opravdu dobrý. Ze zahraničních skokanů jsou ve stylu na výši Norové – všichni Norové když skočí daleko, taky dávají doskoky. Ale ještě jsem nedal letos nula za doskok (pozn. žádné srážky) kromě Loitzla.“
O budoucnosti ženského skoku. „Zpestření pěkné, ale hlavně v u nás nebude mít budoucnost. Nejzkušenější zahraniční skokanky jsou dobře vytrénované a i když mají jiné páky než skokani, není to špatné. Ale u českých skokanek to nevidím dobře. Navíc málokterá matka pustí dceru na můstek, jedině pokud není ze skokanské prostředí a nebude ji to, jak sebou dcera plácá na bubnu, nějak šokovat. Problém je ale u dětí celkově, málo jsou hnáni do sportu i rodiči. Trénuji fotbalovou přípravku a bývá problém ročník vůbec otevřít. Ve skoku je ta základna už tak malá a nejen u holek, ale i u kluků bude problém.“
Do rozhodcování se nikdo nežene. „O rozhodcování skoků je poměrně malý zájem, málokdo se do toho pustí. Častěji to jsou navíc laici, kteří nikdy neskákali. Já sám jsem zamlada skákal, i když v reprezentaci jsem nikdy nebyl. Ale tato zkušenost je pro mě výhodou, protože můžu hodnotit podle citu a ne „úřednicky“, jak někdy striktně hodnotí právě ti laici. Nemusím u toho moc přemýšlet, oznámkuji skok a soustředím se na další. Jak by někdo začal moc přemýšlet a svou chybu třeba kompenzovat půlbodem v dalším kole, pak je to špatně.“
Práce na Ještědu. „Na libereckých můstcích se mi rozhoduje dobře. Věž je nová a můstky na Ještědu srovnatelné se světovou úrovní, zázemí rozhodčích je tu na vysoké úrovni. Máme tu veškeré pohodlí a veškerý komfort, dobře vidíme. Peníze, vložené do mistrovství světa, se do kvality zázemí rozhodčích určitě promítly. Oplétačky okolo pořádání šampionátu se ale snažím nevnímat a akci beru čistě po sportovní stránce. A po rozhodcovské stránce je mistrovství připraveno dobře.“
Tipy na liberecké zlato. „Družstva, tam jsou jasní Rakušané. A jako rozhodčí sice tipovat nemůžu, to mi nepřísluší, ale řekl bych, že mistrem na velkém můstku bude Anders Jacobsen. I když stále vyhrávají ti Rakušáci, chtělo by to už nějakou změnu.“
Hlavní foto: Simon Ammann (zdroj: skijumping.pl)
