Pět měsíců vede Jaroslav Sakala českou reprezentaci žen. První úspěch prožil v domácím prostředí, kdy dvě jeho svěřenky bodovali v libereckém závodě letního Kontinentálního poháru. Loni v říjnu. S velkým očekávání se tedy sledoval nástup do zimní části nejvyšší ženské soutěže, v českém podání o měsíc zpožděný. Český tým vynechal úvodní kvarteto závodů na americkém kontinentu. Nyní, v polovině ledna 2009, však slaví s momentální českou jedničkou Michaelou Doleželovou zimní premiérové body. „Po trošku prudkém vlétnutí do rozjetého vlaku se již začínáme srovnávat,“ říká trenér Sakala.
„Děvčata si stále lépe zvykají na závodní režim i rytmus a i nadále na sobě hodně pracují. Ku prospěchu věci i o všem více přemýšlejí a to určitě není na škodu,“ míní úspěšný ex-skokan. „Náš vstup do sezóny byl oproti jiným týmům trochu opožděný, ale v současnosti máme reprezentační tým velmi slušně vybaven. Nové kombinézy, kvalitní sportovní náčiní i velmi pěkné a důstojné reprezentační oblečení jistě nenabuzují u děvčat nějaké nelibé pocity, které snad někdy v minulosti zažívaly,“ podotkl Sakala na účet nepřiměřeného nezájmu o ženskou odnož české reprezentace.
Doleželová má na další posun
Nový přístup, umocněn Sakalovým mládím, tak rozvíjí ženský skok od bodu, v jakém jej převzal od svého nástupce, zakladatele českého skoku žen Pavla Mikesky. Největší krok z hlediska úspěšnosti zaznamenala Michaela Doleželová. Čtrnáctiletá skokanka z Ostravy po „rozehřívacím“ představení v Schonach dvakrát shrábla nezanedbatelná umístění. „U Michaely Doležalové jsem body již předpokládal, byla to jen otázka času a zklidnění, kdy svůj um konečně začala prodávat nejen v tréninku, ale i v závodě,“ připomněl Sakala Míšiny problémy převést dobrou formu do závodních pokusů. „Její současná výkonnost ji zatím dle mého soudu řadí na hranici druhé a třetí světové desítky. To ale neznamená, že by se ještě do konce sezóny a hlavně na MS nemohla posunout o dost výše,“ přemítá kouč.
„Vlaďka Pustková si v současné době dokončuje svoji skokanskou krizi a k bodům už má opět jen krůček,“ pokračuje Jaroslav Sakala v hodnocení nejzkušenější z tria české elity, šestnáctileté kozlovické závodnice. „Pokud se jí podaří prolomit tu už i trošku psychickou bariéru, věřím, že půjde výkonnostně hodně vzhůru. Vlaďka je mezi ženami ohromný dříč a v současnosti nevím o druhé, která by na sobě tak tvrdě pracovala. Pokud nepovolí, úspěchy se zcela jistě dostaví.“
„Zdálo by se, že nejdále k bodům má z týmu Lucka Míková. Ale ani u ní není nic dopředu ztraceného,“ neláme nad libereckou skokankou Sakala hůl. „Její výkonnost udělala pořádný skok vzhůru a i ona se k světovému skoku stále krůček po krůčku přibližuje, její letošní nárůst výkonnosti byl markantní. Pro Lucku, stejně jako pro její kolegyně je start v nejvyšší soutěži žen, nepochybně ohromná škola,“ míní. „V současném kolotoči Kontinentálního poháru se všechny naše dívky mohou názorně přesvědčit, jak ten skokanský svět vlastně funguje a kam se dá dojít poctivou prací. A k tomu je ta názornost k nezaplacení.“
Dalším krokem před blížícím se světovým šampionátem v Liberci budou závody Kontinentálního poháru v Itálii a Slovinsku. „Nyní přejedeme do italského Toblachu, kde se pojede závod COC již ve středu a další víkend nás čeká slovinské Ljubno, kde se odskáčí další dva závody nejvyšší ženské soutěže,“ dodal Sakala.
Foto: Jaroslav Sakala se svými svěřenkami (zdroj: Michaela Vondrášková)
