Právě uplynulá sezona 2022/23 se rozhodně nezařadí z českého pohledu mezi ty povedené. Ačkoli tu a tam se objevily některé světlé momenty, začátek nového olympijského cyklu, jehož vrcholem budou za tři roky hry v italském Miláně a Cortině d’Ampezzo, se nevyvíjel podle představ. Jak mužská, tak i ženská reprezentace zůstaly za svými předsezonními cíli. Pokud však sledujete stav českého skoku již delší dobu, mohl Vám příběh letošní sezony přijít jaksi povědomý.
Český skok stojí nad propastí, předcházející sezona se nepovedla a zařadila se k nejméně úspěšným v historii českého skoku, ale je čas odrazit se ode dna a za pár let se zase vrátíme tam kam patříme. Tak by se dalo shrnout několik posledních ročníků v kostce. Jenže změna nepřichází, můstky dál chátrají, trenérů a závodníků ubývá a motivaci pokračovat mají už jen ti nejvytrvalejší. A bohužel ani po čtyřletém období, při němž se ujal vlády nad skokanským úsekem bývalý vynikající skokan Jakub Janda, se výsledky ani progres nedostavily.
Ani s Jandou v čele skoku obrat k lepšímu nenastal
Ačkoli byli odejiti hlavní představitelé nefunkčních struktur z minulé éry, Jakubu Jandovi se doposavad nepodařilo zvrátit trend úpadku českého skoku, ba naopak. Otázkou zůstává, jestli šlo situaci zachránit a český skok ušetřit propadu do hlubin, ze kterých bude návrat na výsluní (podaří-li se vůbec) trvat neskutečně dlouho.
Hlavní nedostatky, které se Jandovi úplně nepovedlo zlepšit během jeho působení: výkonnostní propad závodníků, překotné změny trenérů a jejich koncepcí, či neschopnost udržet mnohé skokany u sportu – namátkou uvádíme skokany, kteří ukončili kariéru během posledního olympijského cyklu 2018-22: Hlava, Vančura, Štursa, Polášek, Kožíšek a mnozí další (nově tento výčet rozšířil i František Lejsek).
Navíc z dnešního pohledu se jeví dosti nepochopitelné odvolání Davida Jiroutka na počátku roku 2020, které v konečném důsledku nadělalo více škody než užitku. Po trenérském intermezzu Antonína Hájka a Františka Vaculíka byl zvolen v květnu 2021 novým trenérem mužů Slovinec Vasja Bajc, jehož cílem bylo „zvýšit úroveň výsledků českého týmu.“
Bohužel ani sázka na zahraničního trenéra nepřinesla kýžené ovoce a tým se postupně rozpadl během předminulé sezony. Nejdříve tíhu okamžiku neunesl Viktor Polášek a psychicky vyšťavený oznámil konec kariéry. Poté se zase pro Čestmíra Kožíška s Filipem Sakalou nenašlo místo v rozpočtu a nebylo jim již nabídnuto pokračování v A-týmu. Pokud by tedy chtěli v kariéře nadále pokračovat, museli si náklady na přípravu hradit sami. Zatímco Kožíšek se rozhodl pro konec, Sakala se nevzdal a pokračoval na vlastní náklady sám.
V červnu loňského roku tak před trenérským štábem a vedením úseku stála obrovská výzva: vybudovat zbrusu nový tým mladíků kolem stálice Romana Koudelky, jehož vrcholem budou zimní olympijské hry 2026.
Nový tým, stejné výsledky
Od začátku bylo jasné, že mužský tým, i přestože nedosahoval zářných výsledků, ukončením kariér Poláška a Kožíška přichází o závodníky ve středních letech a základní stavební kameny posledních let. Z posledních zástupců střední generace tak zůstal už jen Filip Sakala a František Holík. Větší prostor během letní přípravy dostali mladí závodníci v čele s Radkem Rýdlem nebo Františkem Lejskem.
Avšak letní Grand Prix a Kontinentální pohár dal první varování, že přestavba asi neprobíhá podle plánu. Kromě domácího Memoriálu Jiřího Rašky, který byl navíc zařazen až do kategorie FIS Cupu, se domácí závodníci příliš neprosazovali. Zatímco Lejskovi se podařilo dosáhnout na body i z dalších podniků FC, Rýdl po umístění v TOP 10 na Memoriálu již na svůj úspěch nedokázal patřičně navázat a v dalším průběhu léta již nezabodoval. Stabilní výkonnost tak předvedl pouze Koudelka, jenž dokázal pravidelně získávat body z letní Grand Prix.
I přes ne zcela povedenou přípravu, nadále panovala (alespoň směrem k médiím) optimistická nálada a výhledy do budoucna. V rozhovoru pro svazový web sám Bajc uvedl, že by byl spokojený, pokud by Roman pravidelně bodoval ve Světovém poháru, zatímco u mladších závodníků by si představoval, že v případě účasti na závodech „svěťáku“, budou alespoň atakovat postup z kvalifikace.
Avšak optimismus vzal brzy za své po nepovedeném startu sezony, kde se ve Wisle do závodu kvalifikoval jediný Koudelka, jenž pak své snažení v závodě zakončil 50. místem. Sám Koudelka komentoval víkend ve Wisle pro náš web slovy: „…všichni skáčeme tragicky. Něco je špatně a nikdo moc neví, co… momentálně je zázrak postoupit z kvalifikace. Taková je bohužel realita našeho skoku.“
Bohužel jak se později ukázalo, ani v průběhu sezony se stav nezlepšil a Koudelkova slova došla naplnění, následovala akorát další nepovedená vystoupení v Kuusamu, Titisee-Neustadtu a Engelbergu, kdy se postupně Koudelka, Rýdl ani Lejsek nepodívali nejen do druhého kola, ale ani do samotného závodu.
Na Turné čtyř můstků pak startoval pouze Koudelka, který sice dokázal postoupit do druhého kola v Garmisch-Partenkirchenu jako „lucky-loser“, nicméně na lepší než 30. pozici mu to nestačilo a celkově turné zakončil s dvěma postupy do závodu na 44. místě.
Po letech na Kulmu pak přišlo zásadní rozhodnutí, které učinil rodák z Čeladné Sakala, který se rozhodl pro konec své kariéry. „Dal jsem do toho všechno, bohužel to nevyšlo a jdu dál,“ hodnotil smířlivě přímo po svém posledním soutěžním pokusu kariéry. Sám nám později přiznal, že pokud by alespoň postoupil do závodu, v kariéře by ještě pokračoval. Po sezoně navíc přišel ještě konec kariéry Františka Lejska.
Trochu zlepšit náladu v českém týmu se povedlo těsně před mistrovstvím světa v rumunském Rašnově, kde se v slaběji obsazeném startovním poli prosadili v individuálním závodě Koudelka s Rýdlem (pro Rýdla se jednalo o první bod v kariéře ze SP). Náznak obratu k lepšímu ale rychle odezněl na samotném MS v Planici, kde Češi v průběhu sezony několikrát trénovali. Umístění v páté desítce výsledkové listiny (a nemožnost sestavit mužstvo do družstev), jen potvrdily pravý stav věcí.
Samotný závěr sezony tedy norské Raw Air turné odjezdil znovu jediný Koudelka, bohužel bez kvalifikace do závodu ukončil měření sil se světovou konkurencí s 11 body na 68. konečného pořadí „svěťáku“. Radek Rýdl byl společně s Estoncem Maltsevem, který se taktéž na sezonu připravoval společně s českým týmem, na 85. místě s pouhým bodem.
Mladé naděje máme, ale musíme je rozvíjet!
Pojďme hledat pozitiva! Zaměřme se na chvíli na mladé závodníky, kteří by mohli v budoucnu táhnout A-tým. Svůj první start ve světovém poháru zapsal během letošní sezony Benedikt Holub, který pomohl (společně se Sakalou, Koudelkou a Lejskem) k zisku osmého místa z týmového závodu v Zakopaném, navíc sám dokázal bodovat i v Kontitnetálním poháru a FIS Cupu.
Radek Rýdl sice v letošním roce nedokázal překročit stín, který se vznáší nad celým českým skokem a nějakým výsledkem odstartovat sérii, při níž by pravidelně bodoval. Navzdory tomu, právě Rýdl dokázal ze všech našich závodníků nasbírat v součtu nejvíce bodů (113) napříč všemi kategoriemi – SP, COC a FC. Fanoušci by si možná přáli, aby se z Radka stal co nejdříve nový Roman Koudelka a již dnes ho mohli vidět ve druhých kolech Světového poháru, ale dejme mu čas, stejně tak jako většině současného mladého týmu.
Mezi juniory během letošní sezony posbíral kvalitní umístění 16letý Daniel Škarka, jemuž se podařilo dosáhnout na rozšířené pódium pro šest nejlepších na Alpen Cupu v Kranji, dále byl v TOP 10 Evropského olympijského festivalu mládeže v Planici a pomohl i k zisku solidního 5. místa v týmovém závodu. Se sezonou se navíc rozloučil titulem juniorského mistra republiky.
A nesmíme zapomínat ani na o rok staršího Davida Rygla, kterému se dařilo během letní sezony například na ještědském Alpen Cupu, kde se umístil na pomezí první desítky. I během letošní zimy společně se Škarkou patřil k těm závodníkům, kteří dokázali zabodovat v juniorské kategorii. Ačkoli vystoupení na MSJ ve Whistleru nedopadlo pro oba úplně podle představ (33. resp. 41. místo), pokud nadále vydrží u skoku, mohou se stát v horizontu let pevnou součástí A-týmu, jehož základna je rok do roku užší a užší.
Právě přechod z juniorské kategorie do dospělé je disciplína sama o sobě, jak pro náš web potvrdil i šéftrenér mládeže František Vaculík: Pro naše juniory je to teď asi nejlepší škola (pozn. objíždět juniorské kategorie) a pokud tam neukážou nějakou výkonnost, tak nemá smysl je tahat na FIS Cupy nebo „konťáky“. Například Rygl v letošní sezoně již nakoukl i do závodů dospělé kategorie, avšak výkonnostní rozdíl byl mezi ním a zkušenější závodníky značný, což nemuselo ve výsledku úplně pomoct rozvoji kariéry mladého Čecha. Uvidíme, jak se bude oběma juniorům dařit v příštím ročníku.
Chybou by bylo taktéž nezmínit Jiřího Konvalinku, který patří mezi velké přísliby severské kombinace, navzdory tomu se během letošního léta a zimy zúčastnil závodů i mezi skokany specialisty a ukázal, že by se mezi nimi rozhodně neztratil. Pokud by se rozhodl specializovat čistě ve skokanské disciplíně, potenciál by na to rozhodně měl a v startovním poli skokanů by ho mohl naplnit, podobně jako v severské kombinaci.
Ženy za očekáváními, příští sezona napoví více
Na poslední sezony, které byly, co se týká získaných bodů jedny z nejlepších v historii českého ženského skoku, se letos ženám nepodařilo navázat.
Na začátku přípravy i u ženského týmu došlo k výrazným změnám, které sice nebyly tak drastické jako u mužů, nicméně jejich rozsah byl značný. Antonína Hájka v pozici hlavního trenéra nahradilo trenérské duo Martin Bayer a Jaroslav Šimek. Základ jejich týmu byl nadále tvořen tradiční dvojicí – Klára Ulrichová a Karolína Indráčková, avšak reprezentační výběr opustila Štěpánka Ptáčková, která se rozhodla pro ukončení své kariéry. Tým tak během sezony doplnila už jen mladší sestra Karolíny Anežka, jelikož Veronika Jenčová se nadále zotavovala z následků pádu v norském Vikersundu.
Během léta se holkám relativně dařilo dosahovat na body z letní Grand Prix nebo FIS Cupu, avšak po technické stránce to nebylo ono. Sama jednička týmu Karolína Indráčková na předsezonní tiskové konferenci nebyla se svými výkony vůbec spokojena: „potřebuji zlepšit tak nějak všechno na svých skocích, poslední dobou se peru s nájezdovým postavením.“
Obdobně jako mužům se také ženské reprezentaci nepodařilo zachytit začátek sezony. Podnik ve Wisle zakončili Ulrichová s Kájou Indráčkovou mimo druhé kolo ve čtvrté desítce výsledkové listiny. Téměř měsíční pauzu mezi prvním a druhým podnikem sezony mělo vyplnit ladění formy na soustředěních v Rakousku a Slovinsku, bohužel zlepšení výsledků se nedostavilo, a skokankám se v Lillehammeru nepodařilo vůbec probojovat do závodu.
Na Silvestrovském turné nahradila Karolínu její sestra Anežka, avšak překonat brány prvního kola se jí ani Kláře nepodařilo, v konečném pořadí turné Klára obsadila 39. místo, Anežka byla 53.
Na japonském turné v Sapporu a Zau se Češky neobjevily, po této krátké pauze přišly první větší úspěchy. Karolína vybojovala pódium na „konťáku“ v Eisenerzu (2. a 3. místo) a poté i první body ze SP v německém Hinterzartenu (za 20. a 25. místo), navíc její mladší sestra Anežka zazářila na Evropském olympijském festivalu mládeže (EYOF), kdy brala bronzovou medaili.
Bohužel pro Karolínu po těchto úspěších přišel na řadu velký můstek ve Willingenu a neoblíbený můstek v Hinzenbachu a výkonnostní křivka stačila pouze na umístění těsně za nejlepší třicítkou.
Dobrá umístění ještě pak přidala Anežka s Klárou na MS juniorů ve Whistleru, kde se Klára umístila na osmé pozici, Anežka dosáhla taktéž na kvalitní 13. místo. Společně se Škarkou a Ryglem pak vybojovaly v soutěži smíšených družstev postup do druhého kola a celkovou osmou pozici.
Na mistrovství světa seniorské kategorie pak vystartovala celá trojice i s Anežkou, do druhého kola se probojovala pouze Ulrichová (30. místo), a to na velkém můstku. Ve všech ostatních případech se děvčata umístila ve čtvrté desítce nedaleko postupové třicítky. V závodu smíšených družstev pak s Rýdlem a Koudelkou skončily Ulrichová s K. Indráčkovou za postupovou osmičkou na 11. místě.
Na Raw Air pak pouze ve dvou (bez Anežky, která již ukončila sezonu) marně bojovaly o postup do nejlepší třicítky, zatímco Karolíně se nepodařilo na jejích neoblíbených velkých můstcích ani postoupit do závodu, Klára alespoň v Oslu zapsala dva soutěžní pokusy (37. a 35. místo).
Nicméně v samém závěru sezony na Kontinentálním poháru v Lahti se přece jenom povedlo holkám sezonu zakončit alespoň trochu úspěšně – Klára s Karolínou vybojovaly umístění v TOP 10 a zakončily sezonu pozitivně. Na mistrovství republiky si pak titul pro nejlepší závodnici odnesla právě Ulrichová.
Po loňské vydatné sezoně, kdy Česky ve dvojici Ulrichová + K. Indráčková nasbíraly celkem v SP 86 bodů, bylo letos pouhých 17 bodů vystřízlivěním po progresu z minulých sezon. Nicméně v nižších kategoriích COC, FC a juniorském OPA byl obrázek o něco optimističtější. Skvělou zprávou pro budoucnost ženského skoku jsou výkony 16leté Anežky, která dosáhla na vítězství v Alpen Cupu, podium ve FIS Cupu a k účasti na ZOH v Pekingu letos připsala premiéru i na seniorském MS.
Klára Ulrichová a Karolína Indráčková zažily ze svého pohledu už asi povedenější sezony, avšak nesmíme zapomínat ani na světlé chvilky. Určitě mají obě závodnice potenciál se nadále rozvíjet a opět se v příštím ročníku probojovat v závodech SP do nejlepší třicítky „svěťáku“.
Pomoci ženskému týmu v příští sezoně by mohl i návrat Veroniky Jenčové, jenž se vrací po dlouhodobém zranění. Větší konkurence a objíždění závodů ve větším počtu by mohlo týmu pomoci být psychicky silnější a odolnější, případně se navzájem vyhecovat k ještě lepším výsledkům.
Změny ve vedení úseku, změny na trenérských postech
Aby toho nebylo málo, v prosinci loňského roku navíc došlo ke strukturálním změnám v čele skokanského úseku, kdy Jakub Janda doporučil výkonnému výboru svazu lyžařů Radka Cikla (otce bývalého skokana a experta ČT Sport Martina Cikla) jako dočasného zmocněnce pro řízení Rady skokanského úseku, který se tak de facto stal mužem číslo jedna českého skoku.
První velkou změnou, kterou Rada pod vedením Cikla provedla, bylo odvolání hlavního trenéra Bajce k 31. ledna letošního roku. Na jeho místo se přesunul dosavadní asistent Lukáš Hlava, kterého měli doplnit Jakub Jiroutek s Františkem Vaculíkem. Sám svaz vydal k události jen krátkou tiskovou zprávu na svých stránkách, můžeme se tak pouze domnívat, jak rozchod proběhl, nicméně indicie nasvědčují, že ne úplně v dobrém. I samotný Koudelka ke konci Bajce poznamenal, že základ, který se závodníkům snažil předat byl opravdu špatný.
Kdo tedy bude vést tým mužů v nové sezoně? Nabízí se Lukáš Hlava, který se během sezony posunul z pozice asistenta do role hlavního kouče, sám Roman si spolupráci s ním pochvaloval. Změnit situaci v českém skoku by rád chtěl nový tandem v pozicích předsedy, resp. místopředsedy úseku skoků – Vít Háček a Filip Sakala, který vstupuje do skokanského prostředí s ambiciózními cíli. Háček se Sakalou by rádi dali příležitost i mladým trenérům ze skokansky vyspělých zemí, kteří by doplnili naši stávající domácí základnu a kteří se nebudou bát takto velké výzvy, jako je oživení českého skoku.
Slovo závěrem
Naše závodnice a závodníci to nebudou mít v příští sezoně ani letech jednoduché, vstupují do situace, kterou jim nemůže nikdo závidět, navzdory tomu je to jenom a pouze sport. A sportovní historie napsala už mnohé příběhy, kdy došlo k pádu a zmrtvýchvstání jednotlivých sportovců i celých klubů a je sice možné, že dojde k naplnění slov Filipa Sakaly, že bude v poslední partě, která dokázala skákat na úrovni, ALE! proč by se štěstěna nemohla obrátit a napsat příběh, ve kterém bychom znovu viděli úspěchy našich skokanů.
Jednou jste nahoře, jednou jste dole. Náš skok je opravdu na dně a ve stavu „klinické smrti“ (slova Radka Cikla), ale to neznamená, že se nemůže jednoho dne vrátit zpět! Bude to nejspíš bolet a bude to trvat dlouho, nicméně jak dodává i šéftrenér Vaculík: Základna dětí je posledních 10 let stejná. Jde o to, abychom se naučili lépe pracovat s těmi, kteří přechází z žactva do dorostu a juniorů… Fanoušek se musí připravit na to, že zvednout se bude trvat delší dobu. Uvidíme, jestli se to podaří, ale cesta tu určitě je!
Rozloučení s Antonínem Hájkem
Na závěr bych si dovolil ještě učinit jménem redakce poslední rozloučení se stále nepokořeným českým rekordmanem Antonínem Hájkem, který nás bohužel opustil během loňského roku. Okolnosti jeho skonu jsou stále nejasné, nicméně tato zpráva jistě zasáhla všechny fanoušky českého skoku i nás samotné.
Za naši redakci děkujeme za možnost sledovat Tvé skokanské úspěchy a radost, kterou jsi během své skokanské kariéry přinášel nám fanouškům, děkujeme, Tondo, za všechno!
Foto: Roman Koudelka (autor: Sabine Link), Karolína Indráčková (autor: Jan Štěrba), Radek Cikl (zdroj: czech-ski.com)