Slovinská Planica se tradičně na konci zimy rozloučila se skokany na lyžích a jejich fanoušky. I když dnešní jednokolový finálový závod nebyl zcela povedeným zakončením sezóny, tak plně dokumentoval největší současný problém skoků – velmi proměnlivé povětrnostní podmínky. Letošní sezona ale nebyla jen o větru, událostí a vrcholů bylo mnoho…
[b]Mohutný vzestup Norů pod novým koučem[/b]
Začněme právě skončenou sezonou, resp. jejím králem. Nor Anders Bardal vyhrál křišťálový glóbus, před sezonou by si na něj vsadil asi jen opravdový fanoušek norských barev. Jenže Norové po odchodu renomovaného trenéra Kojonkoskiho angažovali kouče ze země svých největších soupeřů – Alexandera Stöckla z Rakouska. A čekalo se, co provede s norskými vikingy v sezoně s výhledem na domácí MS v letech ve Vikersundu. Jenže hned úvodní závody naznačily, že by mohl mít problémy. Vždyť v týmovém klání obsadili Norové až osmou pozici, v individuálu bral Tom Hilde osmé, Anders Bardal jedenácté a Johan Remen Evensen patnácté místo. Tedy výsledky pro začátek SP celkem bídné…
Následující závody na domácí půdě v Lillehammeru však dopadly mnohem lépe a Bardal poprvé vystoupal na stupně vítězů. A další podniky v Harrachově již plně dokumentovaly zlepšení Stöcklových svěřenců, Norové získali 1. místo v týmech a třetí byl Bardal v závodě jednotlivců. A právě Anders Bardal poté pokračoval ve výborných výsledcích v podstatě po většinu sezony, kterou nakonec korunoval křišťálovým glóbem.
Dalším tahounem vikingů měl být Tom Hilde, ten si však vybral neuvěřitelnou smůlu na přelomu roku na Turné čtyř můstků a zranění jej vyřadilo na téměř celý zbytek sezony. Příjemným překvapením byl Vegard Haukø Sklett, jenž celkem třikrát nakoukl do TOP5 a nejlepším výsledkem bylo pro něj 4. místo v japonském Sapporu. Rune Velta naopak příliš nepřesvědčoval o svých kvalitách, vyjímkou osmé příčky na Kulmu se do elitní desítky neprosazoval a nebýt stříbrné medaile ve Vikesundu, byla by pro něj sezona lehkým propadákem.
Foto: Radost norského týmu (autor: Michaela Vondrášková)
Norové však dokázali v pravý čas vytasit nové talenty, norský tým tak v průběhu sezony nečekaně dobře doplnili například Anders Fannemel či Andreas Stjernen. Norové pak zažili i nečekané loučení, s nepovedenou sezonou i celou profesionální kariérou se před MS v letech rozloučil nenominovaný světový rekordman Johan Remen Evensen.
Foto: Johan Remen Evensen odchází… (autor: Vendula Bittnerová)
[b]Rakušanům ani triumf v týmech nepomohl k vítězství v jednotlivcích[/b]
Všeobecně největšími kandidáty na posty nejvyšší byli před začátkem sezony považováni Rakušané. Ať už Gregor Schlierenzauer, Andreas Kofler nebo Thomas Morgnestern – ti všichni měli tvořit tým snů, který dle potřeby doplní letecký specialista Martin Koch, popřípadě nadějní Manuel Fettner a Michael Hayböck. A začátek sezony rakouskému kralování rozhodně napovídal. Vždyť první tři individuální podniky v Kuusamu a Lillehammeru vyhrál Kofler a vše nasvědčovalo tomu, že má životní fazónu. Jeho dominance však postupem času slábla a po nepovedených leteckých vystoupeních na domácí půdě v Bad Mitterndorfu začalo být jasné, že první místo ve SP mu uzme někdo ze soupeřů. Buď týmový kolega Schlierenzauer, nebo Nor Bardal. Kofler na konci sezony opustil vedoucí příčku, nakonec zůstal na nejnižším pódiovém stupínku celkového pořadí a může tak sezonu považovat za úspěšnou.
Foto: Andreas Kofler, třetí muž SP 2011/12 (autor: Michaela Vondrášková)
To Gregor Schlierenzauer i přes skvělé výsledky a pár výpadků do poslední chvíle doufal, že křišťálový glóbus může být jeho. Po většinu sezony sice hleděl na záda svému krajanovi Koflerovi, ale na konci to byl právě on, kdo měl pro Rakušany vybojovat vytoužený titul nejlepšího skokana sezony. Proti byl ale Anders Bardal a Gregorovi tak zbylo „pouze“ druhé místo. A fanoušky si v průběhu roku příliš nezískal svým mnohdy nevhodným chováním a gesty. A také se šuškalo, že má v jury jisté „zastání“. Kontroverzním okamžikem celé sezony totiž bylo tolik diskutované Turné čtyř můstků. Nejdříve zasněžený úvod v Oberstdorfu, kde po několika nevydařených pokusech 1. kola, mezi kterými byl i ten Schlierenzauerův, jury restartovala průběh závodu a nepřímo tak napomohla k prvnímu vítězství rakouského skokana na Turné. Poté v rakouské části se mnoho fanoušků zlobilo znovu – špatné podmínky v Innsbrucku sice Rakušané využili jak nejlépe to šlo, ovšem jejich největšího soupeře Daikiho Ita z Japonska stál pokažený druhý pokus šanci na boj o titul a mohlo se tak rozhodnout o tom, že „Schlieri“ bude po Svenu Hannawaldovi dalším skokanem, který na T4M vyhraje všechny čtyři podniky. Andreas Kofler byl ale proti a svým vítězstvím ve třetím závodě téměř naštval svého krajana, který mu po ztrátě prvního místa ani nepodal ruku! Poslední jednokolový závod v tradičně špatném počasí pak už jen potvrdil skvělou formu Rakušanů (obsadili kompletní pódium T4M) a triumf Schlierenzauera na Turné.
Foto: Gregor Schlierenzauer obsadil 2. místo v letošním SP (autor: Pavel Mikeska)
Svou pozici na výsluní si vydobil nakonec i Martin Koch a to především svými leteckými galapředstaveními v Oberstdorfu a v Planici. Třetí vítězství v sezoně přidal v norském Oslu na velkém můstku.
[b]Mezi skokanské velmoci se už počítají i Slovinci[/b]
Také v zemi pod Triglavem změnili v létě trenéra, pozici odcházejícího Matjaže Župana obsadil Goran Janus. Dokázal sestavit tým, který od počátku táhl Robert Kranjec. Ten svůj první triumf získal až na mamutu v Bad Mitterndorfu, vrchol sezony pro něj ale bylo zlato z MS v letech a závěr sezony na domácím kolbišti v Planici, kde získal 1. a 3. místo v individuálech. Druhým tahounem družstva se stal Peter Prevc, jehož forma gradovala na Team Tour. Ve Willingenu zopakoval čtvrté místo ze Zakopaneho a zdálo se, že Slovinci v aktuálním složení s nadějným Jure Šinkovecem a Jurijem Tepešem mohou být velmi silným soupeřem a kandidátem na medali ve Vikersundu. Mamutí můstek v Obestdorfu byl ale posledním, na kterém se talentovaný Prevc letos představil. Zranění mu překazilo sezonu, která bezesporu mohla být jeho životní. I tak ale v konečném hodnocení obsadil pěkné 15. místo hned za Lukášem Hlavou.
Foto: Peter Prevc (autor: Michaela Vondrášková)
I slovinský tým dokázali v sezoně doplňovat a v závodech občas i bodovat velmi nadějné skokanské posily, za všechny jmenujme mladíky Jaku Hvalu a Dejana Judeže.
[b]Vrcholy sezony – Turné a MS v letech[/b]
Bez Mistrovství světa v klasickém lyžování či Olympijských her čítala letošní sezona pouze jediný vrchol a to letecké MS na norské půdě ve Vikersundu. Zde se skokané opět museli potýkat s nepřízní počasí, ale ti nejlepší letci dokázali, že se dokáží poprat i s takovými překážkami. Individuální zlato bral nestárnoucí Robert Kranjec, který dokázal excelentní cit pro lety a snad ani nebylo fanouška, který by mu titul mistra světa nepřál. Druhým místem a stříbrnou medailí dal domácímu publiku odměnu překvapivě Rune Velta a byla to po hříchu jediná medailová radost pro norské barvy. Bronz v závodě bral vedoucí muž prvního kola Martin Koch. Týmům na Mistrovství pak vládli Rakušané, němci skončili druzí a medaile nebyla souzena domácímu týmu, který o bronzovou medaili obrali skvělí Slovinci i bez zraněného Prevce.
Foto: Mistr světa v letech Robert Kranjec (autor: Michaela Vondrášková)
[b]Největší nepřítel skokanů? Počasí![/b]
Ano, letošní sezona ukázala naplno, jak mohou špatné povětrnostní vlivy zamávat také s výsledkovými listinami jednotlivých závodů. Skončená sezona asi ještě dlouho bude označována jako ta, ve které jsme byli nuceni přihlížet nejvíce zmařeným skokům, posunutým nájezdům, odloženým startům i zrušeným kolům nebo rovnou celým závodům! Nejhůře dopadl německý Klingenthal, kde se fanoušci očekávaného závodu nedočkali. A ani letecký Kulm se neobešel bez mimořádného řešení, kdy zrušený sobotní závod byl nahrazen jedním kolem navíc k nedělnímu klání. O smolných okamžicích během ne zcela regulérních závodů mohou mluvit mnozí, třeba Daiki Ito, který jinak životní sezonu občas zakončil v poli poražených jen díky podmínkám, do kterých byl při svých skocích vpuštěn.
Foto: Větrný praporek (autor: Michaela Vondrášková)
[b]Česká sezona snů[/b]
Vítězství Jakuba Jandy ve SP 2005/06 ještě naštěstí pro českého fanouška nezarostlo úplně mechem a už tu máme nové naděje. Skokanský svět letos jistě mile překvapily skvělé výsledky Romana Koudelky a Lukáše Hlavy, oba se totiž mohou po letošní sezoně bez skrupulí počítat mezi světovou špičku.
Vše začalo již na samém počátku, ve finském Kuusamu a norském Lillehammeru. Zde si Roman Koudelka po pátém a čtvrtém místu prakticky stanovil, kde že se bude po většinu sezony objevovat ve výsledkových listinách – v osmi z 27 závodů skončil Roman za TOP10 a vůbec nebodoval jen na Holmenkollenu v Oslu, kde si ale vítr vybral daleko více „obětí“. Roman „Koudy“ Koudelka se dokonce vyšplhal až na pódiové umístění, životní maximum si stanovil druhým místem ve Willingenu. Sezonu zakončil na pozici, kterámu zajistila příslušnost k elitní desítce a další sezony tak mohou být pro stále mladého českého reprezentanta jen příslibem.
Foto: Roman Koudelka (autor: Michaela Vondrášková)
Parťákem byl Koudelkovi i jeho týmový kolega Lukáš Hlava, který může tento ročník SP také označit za svůj přelomový. Pětkrát se probojoval do TOP10 a ve většině závodů se umísťoval těsně za ní. A třetím místem na středním můstku ve finském Lahti, kam pořadatelé přesunuli závod z můstku velkého kvůli zhoršenému počasí, na sebe „Hlávka“ definitvně upozornil. A není to jen skokan malých můstků, jak dokázal třeba ve finále v Planici, kde si skočil osobní maximum 214,5 metru. Překonal i nepříjemné zranění z Bischoshofenu a dokázal se vrátit ve stejné formě. Celkově se Lukáš umístil 14. v konečném pořadí SP, což je také jeho nejlepší výsledek kariéry.
Foto: Lukáš Hlava (autor: Michaela Vondrášková)
Jakub Janda sice prožívá ústup z někdejší slávy, z letošní sezony ale nemusí být vůbec zklamaný. Tvořil základní stavební kámen českého družstva a 25. místo ve SP není žádným propadákem. Výsledkově „Jandysovi“ vyšly nejlépe podniky v Sapporu (12.), Innsbrucku (14.), Oberstdorfu (16.) a Garmischi (16.). Díky svému stále vynikajícímu stylu dokázal Jakub velmi často vynahrazovat v závodech chybějící metry.
Foto: Jakub Janda (autor: Michaela Vondrášková)
Najít čtvrtého ideálního skokana do party pro týmové soutěže byl pro kouče Davida Jiroutka letos zřejmě nadlidský úkol. Jan Matura neprodal své zkušenosti a výsledkově paběrkoval, důkazem budiž až konečná 52. příčka ve SP. Nejvíce se mu zadařilo na domácí půdě v Harrachově a následně v Engelbergu, oba závody dokončil na 20. místě.
Foto: Jan Matura (autor: Michaela Vondrášková)
Další čeští skokané už spíše sledovali dění v „áčku“ jen z povzdálí. Jen Martin Cikl dokázal bodovat v Harrachově (28. místo). Své šance nedokázali prodat jak Antonín Hájek, tak talentovaný Vojtěch Štursa. Prvně jmenovaný nepostoupil ani v jednom z harrachovských klání do druhého kola, pomohl alespoň k pěkným umístění v týmových závodech. Ve Willingenu z toho byla pro Čechy 6. příčka, na mamutu v Oberstdorfu pěkné 5. místo. Štursa se prezentoval prakticky jen solidní kvalifikací v norském Lillehammeru. Po většinu sezony ale oba skokané zůstávali spíše v Kontinentálním poháru.
[b]Konečné pořadí SP 2011/12[/b]
A jak tedy dopadla letošní sezona? Kdo naplnil očekávání svých věrných fanoušků, kdo naopak propadl na celé čáře?
Titul a křišťálový globus má ve svém držení Anders Bardal z Norska, druhým mužem letošního pořadí je Gregor Schlierenzauer a třetí skončil Andreas Kofler. Čtvrté místo náleží Daikimu Itovi z Japonska, ten měl při svých čtyřech premiérových vítězstvích v závodech SP i trochu smůly, medaile na něj tak nezbyla. Pátý je letos Polák Kamil Stoch, který stále dokazuje, že polští fanoušci v něm mají zdatnou náhradu za legendárního Adama Malysze. Richard Freitag letos vládl Němcům a šesté místo je příslibem, že tento 20-letý skokan bude v brzké době na úplné špici světového skoku. Sedmé místo stvrzuje další vynikající rok pro rakouské barvy, jeho držitelem je stále vynikající Thomas Morgenstern. Pozice v TOP10 uhájil i další Němec Severin Freund a grandiózním závěrem sezony také Robert Kranjec. Desátá příčka nese díky Romanu Koudelkovi českou vlaječku.
Foto: Daiki Ito měl letos životní sezonu, skončil 4. ve SP (autor: Michaela Vondrášková)
Na závěr snad připomeňme, že po loňském loučení několika elitních skokanů letos fanoušci smutní „jen“ za dvěmi jmény bývalé či současné světové extratřídy – Johana Remena Evensena napodobil v Planici Fin Matti Hautamäki.
