Na Mistrovství Ruska jsme měli možnost naposledy sledovat Ilju Rosliakova v nájezdové stopě. Rosliakov v Nizhniym Tagilu nijak neoslnil a svou kariéru uzavřel osmým místem. Za 11 let svého působení mezi elitou skokanského světa však zaznamenal několik zajímavějších výsledků.
Skokan zpoza polárního kruhu
Až za polárním kruhem se v přístavním městě Murmansk 18. února 1983 narodil Ilja Rosliakov. V tomto městě blízko finských hranic jsou příhodné podmínky pro zimní sporty, ale oblíbenější než skoky jsou zde sobí závody a lyžařské maratóny. Ilja, který kromě ruštiny ovládá i angličtinu, se však rozhodl pro skoky na lyžích.
Nadějný začátek kariéry
Pod hlavičkou FIS se Rosliakov poprvé objevil v srpnu 2002, když dokázal bodovat 27. místem v letním Kontinenálním poháru v Oberstdorfu. V prosinci téhož roku debutoval ve Světovém poháru. Kvalifikace ve švýcarském Engelbergu mu vyšla nad očekávání dobře, byl v ní dvanáctý. Závodní skok už se tolik nepovedl a Rus si na úvod připsal 49. pozici.
Prvních bodů se dočkal za necelé dva měsíce v německém Willingenu, kde obsadil vynikající 13. příčku. Ve zbytku kariéry se Rosliakovi vedlo ve Světovém poháru lépe jen jednou. Povedlo se také premiérové vystoupení na Mistrovství světa v italském Val di Fiemme, odkud si Ilja odvezl 27. a 30. místo.
Foto: Ilja Rosliakov (autor: Vendula Bittnerová)
Devatenáctý muž světa
Od své úvodní sezony neprožil Rosliakov zrovna plodné časy, ale vše si vynahradil v roce 2007 na Mistrovství světa v japonském Sapporu. V závodě jednotlivců na středním můstku bral výbornou 19. pozici, která už zůstala jeho nejlepším výsledkem na vrcholné akci v kariéře. Radost si navíc udělal i v soutěži týmů, kde pomohl k šestému místu ruské sborné.
Pěkné výsledky nastřádal ruský skokan v témže roce během letní Grand Prix. V německém Hinterzartenu proklouzl díky deváté příčce do elitní desítky, v japonské Hakubě se umístil jako patnáctý a o příčku níž stanul ve švýcarském Einsiedelnu.
Žně s ruským týmem a vydařené Turné čtyř můstků
Sezona 2008/2009 přinesla Rosliakovi největší úspěchy. V létě se probojoval na deváté místo na letní Grand Prix v Hakubě, ale to hlavní přišlo v zimě. Rosliakov skvěle načasoval formu na Turné čtyř můstků. V Innsbrucku se radoval z 12. pozice, v Bischofshofenu z 14. Celkově mu na Turné patřila 17. příčka. Formu pak ještě přetavil v 16. místo v Zakopaném. V celkovém hodnocení Světového poháru díky tomu dosáhl nejlepšího kariérního výsledku, 38. příčky.
Rosliakovi se však možná ještě více dařilo v týmových soutěžích. On a jeho kolegové Dimitry Vassiliev, Denis Kornilov a zesnulý Pavel Karelin vytvořili velmi silný tým, který byl schopný bojovat o nejvyšší příčky. Dvakrát to stačilo na pódium, v obou případech se tomu událo na mamutím můstku. V německém Obersdorfu si Rusové vyskákali druhou pozici a v prestižním finále ve slovinské Planici se postavili na třetí pódiový stupínek. Jako bonbónek přišel titul Mistra Ruska.
Jediná olympijská účast
Jen jednou dostal Rosliakov příležitost startovat na olympijských hrách. Stalo se tomu tak v roce 2010 ve Vancouveru. Do Kanady si všal Ilja nepřivezl ideální formu. Na velkém můstku skončil až 44., s týmem pak zůstal na desátém místě.
V následujících sezonach se Rosliakov prosazoval výhradně v létě. Spolu s triem Dimitry Ipatov, Denis Kornilov a Pavel Karelin vydoloval v roce 2011 třetí místo v týmové soutěži letní Grand Prix v Zakopaném. V témže roce se prosadil na deváté místo v Einsiedelnu. O rok později se mu vedlo v kazašském Almaty, když uzmul 10. a 14. příčku.
Smutné loučení
Loučení Ilji Rosliakova nebylo nikterak veselé. V uplynulé sezoně absolvoval po jednom závodě v létě a v zimě. V letní Grand Prix využil slabší konkurence v Almaty a stanul na 21. pozici. Světový pohár ukusil jenom v Zakopaném, kde se s ruským týmem nedostal do druhého kola. K 76 účastí v závodech Světového poháru tak už Rosliakov další nepřidá.
Zdroj: fis-ski.com, wikipedia.org
Hlavní foto: Ilja Rosliakov (autor: Vendula Bittnerová)
