Skokanem na víkend

Sledujeme je v televizi. Odvážné muže i ženy, kteří se vydají do nájezdové stopy skokanských můstků a poté dokáží plachtit vzduchem do vzdáleností několika desítek až stovek metrů. Možná vás pak napadá, jaké pocity asi skokané prožívají. Patrně jsou i tací, kteří by si přáli skákání vyzkoušet na vlastní kůži. I takové možnosti v dnešní době existují. Stačí se vydat do sousedního Rakouska či Německa, kde existují střediska nabízející skokanské kurzy pro každého.

Jedním takovým střediskem je německé Lauscha. Na výběr jsou zde jedno případně dvoudenní kurzy, při kterých si můžete skákání vyzkoušet.

Vše začíná příjezdem účastníků (kterých je cca 15 na jeden kurz). Každý se nejprve ostatním představí a řekne důvod, proč se kurzu účastní. Zajímavostí je, že častým důvodem je dárkový poukaz obdržený od přítelkyně. Přítelkyně jsou v těchto případech poměrně škodolibé, neboť si na své drahé polovičky vezmou fotoaparáty a kamery a čekají na nějaký ten nepodařený pokus, který by mohly zdokumentovat.

Po představení se všech účastníků přichází úvodní část kurzu, kterou je příprava teoretická. Trenér, který celou víkendovou akci vede vysvětluje průběh skoku od posazení se do nájezdového postavení, provedení odrazu, po to, jak držet tělo v letové fázi, jak dopadnout a jak po skoku odjet.

Celá skupina se pak vydá ven, kde se vše nacvičuje „na sucho“. Na labilních plochách se zkouší nájezdové postavení a rovnováha obecně, postupně se přejde k odrazu až k doskakování do telemarku. Dopoledne prvního dne je zakončeno prohlídkou zdejších můstků od K10 po K90. Cestou zpět si každý vyfasuje lyže, boty a kombinézu a postupně se vydá na zasloužený oběd.

Po chutném guláši se všichni převléknou do skokanského a vydají se na můstek. Tedy přesně řečeno ne úplně nahoru na můstek, ale k jeho odrazové hraně. Pro začátek stačí pouhé sjíždění bubnu místní K15. Když se vám po pár pokusech vytratí z nohou nejistota a zdá se, že si lyžím jakž takž přivykáte, zakřičí trenér „Schanze“, což je pokyn k tomu, vzít lyže na ramena a vydat se až nahoru na můstek. Nyní začíná to opravdové skákání. Jeden pokus následuje druhý, mezi tím trenér vše hodnotí a upozorňuje na nedostatky. Když už máte v nohách 10 – 15 skoků a tím pádem i stejný počet výšlapů na nájezd, začíná se smrákat a to je ta chvíle, kdy je potřeba přestat a přichystat se na neděli.

Pokud má město Lauscha, místo výroby vánočních ozdob a očních protéz, nějakou vadu, pak je to noční život. Vydáte-li se na večeři, skončíte patrně setkáním s dalšími účastníky kurzu, kteří brázdí město z opačného směru nemohouc najít hospodu. Celí zoufalí nakonec narazíte na výčep, kde hostinského dělá člověk s vizáží Krakonoše, mající ve svém podniku čtveřici štamgastů, který je vaším příchodem velmi šokován, neboť hosty zde neměl asi dlouho. Pokud pomalu získáváte pocit, že se zde zastavil čas, jste v tom kompletně utvrzeni poté, co je vám pod pivo postaven porcelánový tácek, na který jsou vám tužkou zaznamenávány čárky značící počet zkonzumovaných piv.

V nedělním ránu se celá skokanská parta opět sejde a pokračuje se tam, kde se včera skončilo. Tedy na můstku. Zde se opět skáče, skáče a skáče. Hrstka diváků potleskem každého sportovce oceňuje a fandí si i všichni navzájem. Postupně začínáte mít pocit, že skoky jsou jednoduché a že vám to docela jde. Tento pocit je rozmetán na kusy po obědě, kde je všem promítáno video, které trenéři během dopoledne natočili. Televizní záběry odhalí pravdu v celé své nahotě. Do profesionálních skokanů všem něco chybí. Inu za dva dny se profesionálním sportovcem nestanete v žádném sportovním odvětví.

Vše se postupně schyluje ke zlatému hřbetu víkendového programu. Tedy k závodům. Hodnotí se pouze délka. Za pád je vám metr odečten, za telemark metr přičten. Pro navození správné atmosféry hlavní trenér celý průběh vtipně komentuje a každého skokana představuje publiku.

Po závodech je vyhlášeno pořadí, každý obdrží na památku tričko a CD s fotkami a videem. To hlavní, co si však odvezete domů jsou jedinečné zážitky. Je pouze škoda, že se doposud neinspirovalo některé středisko v České republice. Domnívám se, že o takový druh zážitků by byl mezi veřejností zájem.