Mnoho let táhla Wendy Vuik nizozemský skok, v příští sezoně na ni však skokanský trpaslík nebude moci dále spoléhat. Vuik se rozhodla ukončit svou kariéru, během které musela bojovat s nedostatečným zázemím a také se samotou.
Od fotbalu ke skokům
Když se 25. listopadu 1988 v nizozemském přístavním městě Rotterdamu narodila Wendy Vuik, tak nic nenasvědčovalo tomu, že by malá Wendy mohla někdy reprezentovat svou vlast v netypickém skoku na lyžích. Postupem času to spíš vypadalo na úspěšnou fotbalovou kariéru. Mladá Vuik hrála za kluby VV Nieuwerkerk a VV Groeneweg, který sídlí v jejím bydlišti – v Zevenhuizenu. Zlom přišel až v roce 2003, kdy se Nizozemka rozhodla pro dráhu skokanky na lyžích a v počátku hodně spolupracovala s Rakouskem.
Počáteční otrkávání v Kontinentálním poháru a na MSJ
Poprvé jsme mohli Vuik více zaznamenat v roce 2007 na Mistrovství světa juniorů v italském Tarvisiu, kde obsadila sice solidně vyhlížející 29. místo, ale v konkurenci pouhých 30 závodnic. V další sezoně se jí vedlo už lépe. Prosadila se v Kontinentálním poháru, který v té době byl nejvyšší soutěží žen. Maximum si vytvořila v italském Dobbiacu, kde skončila 17., a toto umístění vyrovnala ještě v japonském Zau. Poměrně povedenou sezonu 2007/2008 korunovala 24. pozicí na Mistrovství světa juniorů v polském Zakopaném.
Úspěchy na Mistrovství světa v Liberci a v Oslu
Nizozemský skok nikdy neměl své zástupce v elitní třicítce na vrcholných akcích, to však změnila Wendy Vuik. Pod vedením Bastiana Tielmanna si na Mistrovství světa u nás v Liberci vyskákala velmi pěknou 23. příčku a v o dva roky později ji v norském Oslu dokonce obhájila. Mezitím se jí dařilo i v Kontinentálním poháru. Tam dosáhla jednou na 11. místo v Ramsau, 4x byla dvanáctá a 2x třináctá. Zkusila si i atmosféru Univerziády v tureckém Erzurumu, kde byla šestá ze sedmi.
Body ve Světovém poháru a v letní Grand Prix
V sezoně 2011/2012 se udály v kariéře Vuik dva zásadní milníky. Ve finském Rovaniemi si vylepšila osobní maximum z Kontinentálního poháru, umístila se jako sedmá. Větší radost však přišla v německém Hinterzartenu. V nově vzniklém Světovém poháru si vytvořila maximum v podobě čtrnáctého místa. Lépe už nikdy neskončila. Když tedy nepočítáme letní Grand Prix. V roce 2012 se jí totiž velmi dařilo na kazašské půdě v Almaty, odkud si do Nizozemska přivezla 8. pozici. Nezklamala však ani v zimě, když dokázala hned dvanáctkrát bodovat ve Světovém poháru, nejvýše pak stanula v Sapporu. V Japonsku byla patnáctá. Celkem jí vyšel i vrchol sezony, 27. pozici z Mistrovství světa v italském Val di Fiemme musela brát pozitivně.
Poslední závody
V uplynulé sezoně jí vyšlo léto, když dokázala hned 4x bodovat v letní Grand Prix. Svou kariéru uzavírala ve Falunu a to hodně stylově. V rámci Kontinenálního poháru si doskočila pro životní třetí pódiový stupínek. Úplně poslední pro ni byl závod Světového poháru ve stejném středisku. Ten ji však tolik nevyšel a rozloučila se 43. místem.
Důvody k rozhodnutí o ukončení kariéry Vuik nastínila už dříve: „Není tak zábavné, když člověk cestuje sám.“ Ideální to rozhodně nebylo ani s přípravou, za kterou museli Nizozemci cestovat: „Většinou trénujeme v Německu,“ vysvětlovala minulou sezónu Vuik. Osobním rekordem v poslední době poslední skákající Nizozemky zůstává 121 metr. Další mety bude sympatická dívka zdolávat ve školství, chtěla by se totiž stát učitelkou.
Zdroj: fis-ski.com, wikipedia.org, wendyvuik.nl
Foto: Wendy Vuik (autor: Vendula Bittnerová)
