Na zasedání MOV 31. července 2015 v Kuala Lumpur bylo konání XXIV zimních olympijských her uděleno čínskému Pekingu. Organizátoři her rozhodli o výstavbě skokanských můstků v blízkosti města Čang-ťia-kchou, konkrétně poblíž vesnice Guyangšu ležící asi 180 km severovýchodně od Pekingu v provincii Chej-Pej.
Prvotní náklady na výstavbu můstků byly odhadnuty na 60 milionů amerických dolarů. Stavba byla zahájena v roce 2017 a dokončena měla být v roce 2019, ale vzhledem k neobvyklému umístění v prohlubni mezi dvěma kopci se stavba protáhla a byla nakonec dokončena v listopadu 2020. Olympijský skokanský stadion s kapacitou 6000 diváků byl 21. prosince 2020 slavnostně otevřen.
Architektura můstků vychází ze žezla „Ruyi“ čínského talismanu-ornamentu symbolizujícího štěstí. Tato symbolika byla začleněna do křivky můstků, jenž je celý z oceli. Podle toho se také skokanský areál nazývá „Snow Ruyi“. Na nájezdové věži ve výšce 40 metrů se tyčí kruhová vyhlídková plošina o průměru 80 metrů s panoramatickou restaurací. A pokud se na můstky podíváme z druhého konce, tak dojezdová plocha může být přes léto využívána jako fotbalové hřiště.
Jednou ze zajímavostí při navrhování můstků bylo také to, jak je z psychologického hlediska pro skokany důležitý rozhled, který mají, než se spustí z nájezdové věže. Dle studií to sice trvá jen 0,3 sekundy, ale má to velký vliv na psychické rozpoložení skokana (jak se asi musí cítit můstku v Innsbrucku, kde skokané koukají na hřbitov). Dávají tím za příklad můstky ve Whistleru, kde se konaly hry v roce 2010, kde se před můstky tyčí hory a skokané mají chuť letět k těm horám. Toto uvedl děkan a profesor Žang z architektonické školy, jenž byl hlavním architektem skokanských můstků. Z tohoto důvodu proběhla mezi architekty a lidmi z Mezinárodní lyžařské federace diskuse, po které padlo rozhodnutí původní návrh pozměnit tak, že se celý můstek otočil o 20 stupňů proti směru hodinových ručiček. Po této změně je kopec nyní obrácen do údolí, kde se nad ním klikatí ruiny Velké čínské zdi. Pořadatelé doufají, že toto prostředí bude skokany motivovat k lepším výkonům. Něco v tom smyslu „budeš mít štěstí – skočíš daleko, až k Velké zdi“.
Po dokončení stavby má velký můstek konstrukční bod na 125 metrech s velikostí můstku (HS 140 m), rekord můstku zde drží David Siegel z Německa, který zde 5. 12. 2021 skočil do vzdálenosti 141metrů. Souboje o medaile zde svedou muži v závodě jednotlivců a soutěži družstev.
Střední můstek má konstrukční bod na 95 metrech s velikostí můstku (HS 106 m), rekord můstku zde drží japonský sdruženář Juja Jamamoto 4. 12. 2021 zde skončil do vzdálenosti 102,5 metrů. Na tomto můstku budou bojovat o medaile muži v závodě jednotlivců, ženy v závodě jednotlivkyň a olympijskou premiéru zde zažije soutěž smíšených družstev.
V sezóně 2020/2021 po otevření se zde měly konat premiérové závody, ale kvůli pandemii Covid 19 byly zrušeny. Nakonec se zde poprvé závodilo 3.-5. 12 2021, a to v rámci tzv. druhé ligy Kontinentálního poháru ve skocích na lyžích a severské kombinaci. Skokané startující ve Světovém poháru, kteří budou nominováni na olympijské hry si můstky poprvé vyzkouší až na olympiádě, což určitě není pro závodníky úplně ideální. Dle prohlášení finského trenéra Kojonkoskiho jsou olympijské můstky hodně podobné můstkům ve slovinské Planici.
Po skončení her bude skokanský areál sloužit jako národní tréninkové centrum, případně se zde do budoucna uvažuje o výstavbě ještě menších můstků.
Petr Franc
