Slavní skokané historie – Eddie Edwards

V roce 2006 byl natočen film o jednom z nejlepších skokanů historie – o Matti Nykänenovi. Zanedlouho by měl spatřit světlo světa další film s podobnou tématikou. Tentokrát o tom vůbec nejhorším skokanovi všech dob. O Michaelu Edwardsovi.

On sám se však za nejhoršího nepovažuje. „Nebyl jsem ve všech závodech poslední. Za svoji kariéru jsem porazil Španěla, Bulhara i Maďara.“ Nakonec však navrhne: „Dobře, tak aspoň pište, že jsem nejlépe vypadající z nejhorších skokanů všech dob.“

Přišel jako zjevení. Do světa odvážlivců, kteří se nebojácně pokládají na lyže aby tak dosáhli co nejdelších letů, se najednou vmísil zrzavý Brit se strachem v očích. Jeho touhou nebylo dosahovat rekordů můstků. On se pouze snažil dostat se bezpečně dolů.

Pavel Ploc na něj vzpomíná: „Všichni jsme se mu smáli. Měl brýle jako popelníky, byl tlustej, se skokany neměl nic společného. Nám připadal jak komik, čekali jsme, co bude. Ale vždycky se nějak dostal dolů, ačkoliv na dopadu měl problémy zatočit. Každopádně však musel mít odvahu, to se musí nechat, když se z toho můstku vůbec spustil.“

Jeho nejslavnější okamžiky přišli na olympiádě v Calgary. Mohl se jí zúčastnit díky tomu, že v Británii nebylo lepšího skokana na lyžích, než byl on. Přesněji řečeno, v Británii nebylo jiného skokana kromě něj. V té době mohla každá země vyslat své zástupce do jednotlivé olympijské disciplíny.

Už samotný přílet do dějiště zimních her byl nezapomenutelný. Michaelovi se letišti rozpadl kufr a on své zatoulané spodní prádlo honil po zavazadlovém pásu. Nezapomenutelný byl ovšem i na můstku. Zrzavý Brit s knírkem pod nosem a hlavně s nepřehlédnutelnými dioptrickými brýlemi, o deset kilo těžší, než nejtěžší z jeho soupeřů, předvedl pokusy 55 a 71 metrů a pokaždé skončil beznadějně poslední. Ačkoli po sportovní stránce byl zbytkem startovního pole zastíněn, popularitou je porážel. Při závěrečném ceremoniálu šéf organizačního výboru Frank King ve svém projevu uvedl: „Na těchto hrách někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a jeden muž létal jako orel.“ V tu chvíli 100 tisíc diváků na stadionu začalo skandovat: „Eddie, Eddie.“

Našli se však i lidé, z „Orla Eddieho“ tak nadšení nebyli. Pro ně nebyl hrdinou. Pro ně byl člověkem, který skokanský sport znevažuje. Někteří činovníci MOV označili Edwardsovo vystoupení v Calgary za „výsměch sportu“ a přičinili se o změnu kvalifikačních kritérií.
Ano, tak se na Edwardsovo počínání můžeme koukat. Nabízí se však i opačný úhel pohledu. Vždyť nejslavnější citát zakladatele novodobých olympiád Pierra de Coubertina zní: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ Francouz by měl z Eddieho a třeba i z jamajských bobistů radost.

Když se podíváme důkladněji na Edwardsovu kariéru, musíme jedině smeknout. Od svého mládí snil o účasti na nejslavnějším setkání nejlepších světových sportovců. Jako vstupenku na olympiádu si zvolil judo, volejbal, sjezdové lyžování a jezdectví. Až skoky na lyžích byly trefou do černého. Na jednu stranu se to může zdát jako snadná propustka na zimní klání pod pěti kruhy, jelikož nikdo jiný v jeho zemi tento sport neprovozoval. Na stranu druhou, Británie neměla žádné můstky.

Ve dvaceti letech začal trénovat s koučem Berghornem v Lake Placid. Kompletní vybavení si vypůjčil. „Ale boty byly velké, musel jsem nosit šest párů ponožek.“ Aby ušetřil, Edwards tehdy často nocoval, kde se dalo: v autě, v kravíně, v blázinci. Už po třech letech svého snažení se dostal na mistrovství světa. V Oberstdorfu skončil 98. Tedy poslední.

Rok po olympiádě v Calgary, na Turné v Innsbrucku spadl z hrany přímo na hlavu a zlomil si klíční kost. Tím v podstatě jeho kariéra skončila. Pokoušel se sice dostat na další tři olympijské hry, ale kvalifikační kritéria nesplnil. Naposledy předvedl svůj um u příležitosti otevírání nového můstku v Oberstdorfu. Skočil 18 metrů a říkal: „Výborně, přistál jsem na obou nohách. Elegantní let, že? Jen véčko jsem nestihl udělat, na to jsem letěl příliš krátce.“

Příběh vystudovaného právníka se tedy dostává na filmová plátna. Eddie chtěl, aby jej hrál Brad Pitt nebo Tom Cruise. Režisér však do hlavní role obsadili komika Steva Coogana. „Doufám, že mě Coogan nezpodobní jako směšnou figurku nebo životního loosera. Protože ani jedním rozhodně nejsem!“ uzavírá Michael „Eddie“ Edwards.

V článku byly použity materiály ze serveru sport.idnes.cz
Fotografie – www. nilsreichelt.de a www.sportinglife.com