Matti Ensio Nykänen, patrně neúspěšnější skokan dosavadní historie tohoto sportu. V dobách své největší slávy čněl o třídu výš nad ostatní. Fin hrál, řečeno fotbalovou terminologií vyšší ligu. V podstatě měl jen jediného soupeře – sám sebe.
Narodil se 17.7. 1963 v Jyväskyle. Ve škole příliš nevynikal. Spíš naopak. Nezískal ani základní vzdělání, neboť dochodil pouze sedmou třídu. Od svého mládí žil jen pro jednu věc, pro skoky na lyžích. Co mu bylo ubráno po stránce intelektu, to mu bylo měrou vrchovatou přidáno v oblasti sportovního talentu.
Nebyl to však jen jeho nadání, co z něj v budoucnu udělalo superhvězdu. Byl to hlavně náročný fyzický trénink. Matti byl schopen udělat 60 skoků za den. Svou technikou předběhl dobu. Přišel s detailně rozfázovaným odrazem, který plynule přecházel do letové fáze. Měl velký cit pro vzduch a dokázal skočit daleko i v obtížných podmínkách.
Jeho tvrdá práce přinesla záhy své ovoce a v roce 1981 se stal juniorským mistrem světa. Netrvalo dlouho a začal vyhrávat i mezi dospělými. V roce 1982 se stal mistrem světa na Holmenkollenu. O necelý rok později vyhrál Turné čtyř můstků. V Ga-Pa překonal rekord můstku, v Innsbrucku vyhrál náročný závod v husté mlze po několikerých přerušeních. Zatímco ostatní závodníci žehrali na špatnou viditelnost, Matti stroze prohlásil: „Já jsem viděl dostatečně.“ Když se ho novináři zeptali, zda byl nervózní, odpověděl: „Nervy? Ne to neznám.“
Na Sarajevské olympiádě si pověsil na krk nejcennější kov na velkém můstku, stříbro přidal na středním. Porazit ho dokázal jen Němec Jens Weißflog. Ve slibně rozjeté kariéře však náhle přišel pád. Matti se začal dostávat do problémů s alkoholem. Až došla finskému lyžařskému svazu trpělivost a hříšníka vyloučila z reprezentace. Jeho eskapády jsou legendární. „Nikdo nevěděl, kde je. Najednou ho přivezli na můstek. Přijel úplně na poslední chvíli, měl ještě oblečené džíny,“ vzpomíná bývalý reprezentant František Jež na jeho chování během olympiády v Calgary. „Jen se někde rychle převlékl, skočil, vyhrál, sebral se a zase nikdo nevěděl, kde je.“ Svou historku má i Pavel Ploc: „Jednou jsme seděli po mistrovství světa v Kulmu, on měl něco vypito. Měl tam slečnu, která mu chtěla něco říct, ale on se zrovna bavil s někým jiným. Měl v ruce whisky s colou, tak jí polil. Měl takové úlety. Třeba mu to nešlo na Turné, ztratil se a odjel na Srí Lanku.“
Finský reprezentační kouč Matti Pulli si s ním užil své. Matti začal mít manýry hvězd. Nechtěl jezdit ve společném týmovém mikrobusu, ale v soukromé limuzíně. Společné ubytování na závodech mu také nevonělo, chtěl pro sebe a svou přítelkyni soukromí. Nikomu jinému by kouč podobné průšvihy prominout nemohl. Ale vyhoďte z týmu skokana, který, ač ho najdete ve čtyři ráno ve stavu, že není schopen pohybu, o pár hodin později porazí zbytek světa o deset metrů.
Přesto byl během své kariéry kvůli rozhodnutí finského lyžařského svazu z národního týmu vyloučen několikrát. Hlavně před olympijskými hrami v roce 1988 to pro Mattiho bylo bolestné. Nykänen začal trénovat. Dřel. Nezřídka se kvůli náročnosti tréninku pozvracel. Do Calgary odjel. Výsledek? Maximální počet zisku zlatých medailí. Trojici nejcennějších kovů z jedněch her zatím žádný jiný skokan nezískal.
Sportovní kariéra kontroverzního Fina se začala blížit konci. Důvodem bylo zdraví. Jeho lékař mu kvůli problémům se zády a s několikrát operovanými koleny skákat zakázal. Finové však chtěli, aby jejich miláček skákal. Reprezentační lékař jej shledal zcela zdravým, akorát mu předepsal tuny léků a před závody mu aplikoval injekce proti bolesti. Jeho ošetřující lékař nad tím kroutil hlavou: „Je zvláštní, že zdravý člověk potřebuje tolik léků …“
V devadesátém získal Nykänen druhé místo na leteckém světovém šampionátu. A to byl konec. V šestadvaceti letech. I přes poměrně brzký konec kariéry, navíc několikrát přerušené, je výčet jeho úspěchů fascinující. Pět olympijských medailí (z toho čtyři zlaté). 46 výher v závodech SP (dosavadní rekord), 4 celková vítězství v SP. Čtyřnásobný mistr světa a vítěz šampionátu v letech. Dvojnásobný vítěz Turné.
Po kariéře zůstal bez peněz. Doplatil na svůj styl života i na to, že měl za sebou několik rozvodů. Celkem byl ženatý čtyřikrát. Když se v roce 1996 oženil se Sari Paanala, změnil si dokonce jméno. Stal se z něj Matti Paanala. Manželství dlouho nevydrželo a Matti se vrátil ke svému původnímu jménu.
Aby si vydělal na živobytí a dostal se z dluhů, stal se zpěvákem. Hudebník Jussi Niemi pro něj v roce 1992 složil popovou desku. Její umělecká kvalita byla mizerná. Přesto se prodávala neskutečně dobře. Během dvou týdnů se prodalo dvacet tisíc nosičů, což stačilo na zlatou desku. Kapela se vydala na turné po zemi tisíce jezer, zanedlouho vydal druhou desku Samurai. Ta však úspěch nesklidila, kapela se rozpadla a Matti se opět dostal do dluhů.
Ve snaze dostat se z tíživé finanční situace se poněkolikáté v životě držel nesprávných lidí. Jeho „kamarád“ jej přemluvil k prodeji svých medailí, později ke zpívání v nočním klubu. Zašel však ještě dál a donutil Mattiho ke striptýzu. Ten následně dostal nabídky na účinkování v pornofilmech ze Švédska a USA.
Matti se v životní spirále dostával stále níž. Finské soudy často projednávaly případy Nykÿnenova násilí proti manželce. Před čtyřmi lety dokonce pod vlivem alkoholu pobodal svého kamaráda Aarna Hujanena, který málem vykrvácel. Soud poslal bývalou hvězdu na 26 měsíců za mříže. Absolvoval zde protialkoholní léčbu. Poté ho však postihla srdeční příhoda. Byl podmínečně propuštěn. Dostal se na dno. „Byl jsem připraven spáchat sebevraždu. Už jsem věděl, kde seženu zbraň, a jak ji budu muset použít. Nakonec se mi přeci jen zachtělo žít,“ vyznal se o své nejhlubší krizi.
Před nedávnem dal o sobě opět vědět. Po dlouhé době upoutal něčím jiným než skandálem. Po patnácti letech se opět spustil z můstku. Stalo se tak na veteránském mistrovství světa. Obsadil 1. a 5. příčku.
V článku byly použity materiály z deníku Sport z 12.12. 2007
Fotografie – www.skijumping.pl, Hanu Lindros