Slavní skokané historie – Sepp Bradl

Jsou sportovci, jejichž jména nejde používat jen tak samostatně. Například ve všech článcích o Antonínu Panenkovi je k jeho jménu automaticky dodáno: autor rozhodující penalty ve finále mistrovství Evropy 1976. Stejné je to u Seppa Bradla. Není článku, v němž by nebylo zmíněno: „První skokan na lyžích překonavší vzdálenost sta metrů.“

Tento jediný významný skok jakoby zastiňoval zbylé úspěchy slavného Rakušana. Jako kdyby neexistovalo nic jiného, co ve svém sportovním životě dokázal. A že toho nebylo málo.

V osobních dokladech měl jméno Josef, fanoušci ho však nazývali raději Sepp. Známý byl také pod přezdívkou Bubi a jeho nejbližší kamarádi mu říkali Buwi. Byl usměvavým optimistou, šířil dobrou náladu kamkoli přišel a s kýmkoli mluvil, a to i přesto, že mu osud zasadil nejednu těžkou ránu.

27. dubna 1930, vyrazil tehdy dvanáctiletý chlapec s milovaným otcem, pracovníkem v rudném dolu, brzy ráno do hor. Stále se horšící počasí přimělo výpravu k návratu.. Na zpáteční cestě se strhla lavina a vzala s sebou Seppova otce. Než na místo dorazila záchrana přišel silně krvácející muž o život. Stalo se tak přímo před zraky budoucí skokanské hvězdy. Jaký šok pro mladého kluka!

Aby toho nebylo málo, postihli pozůstalé finanční problémy. Sepp se proto v roce 1934 dobrovolně přihlásil do služby. Domů sice žádné peníze neposílal, neboť si vydělal pouhých 50 grošů za den. Alespoň měl stravu a ubytování zadarmo, což velmi pomohlo jeho mamince, která tak živila o jeden hladový krk méně. Když si službu odkroutil vydal se pěšky na 150 kilometrovou štreku zpět z Schwanenstadtu do Mühlbachu. Za našetřené peníze si koupil své první opravdické skokanské šponovky.

V sedmi letech stál poprvé na skokanských lyžích. Ve svých osmnácti překonal stometrovou hranici, jako vůbec první člověk na planetě. Světový rekord vylepšil o dva roky později pokusem dlouhým 107 metrů. V jednadvaceti se stal světovým šampiónem. Psal se 19. únor roku 1939, když v Zakopaném porazil ty největší hvězdy skokanského sportu – Birger Ruud a Arnold Kongsgaard se zařadili až na stříbrnou resp. bronzovou pozici. Sepp tak vyšplhal na svůj sportovní Olymp, ačkoli se nikdy nestal olympijským vítězem. Nejlepším umístěním bylo pro orla z Hochkönigu 12. místo z Cortina d´Ampezzo 1956. V roce 1953 se stal historicky prvním vítězem Turné čtyř můstků. Za zmínku stojí, že se před posledním podnikem v Bischofshofenu přidal k partě dobrovolníků, kteří nosili na můstek sníh.

V roce 1952 vydal knihu popisující jeho dosavadní život. Jmenuje se „Má cesta k titulu mistra světa“. V předmluvě se o něm můžeme dočíst: „Vyznačoval se jasnou představou o svém cíli, maximálním soustředěním, velkým sportovním talentem, ale také schopností obětovat se. Odříkání a strádání, to byly vlastnosti, které Bradl položil na misky vah svého osudu.“

Když pověsil v roce 1956 skokanskou kariéru na hřebík, vypadalo to s rakouským skokem na lyžích bledě. Bradl proto inicioval stavbu tréninkového centra. Později se stal reprezentačním koučem, který vedl olympijské medailisty Otto Leodoltera, Reinholda Bachlera, Baldura Preimla a mnoho dalších.

Svůj poslední boj prohrál 3. března 1982, kdy podlehl rakovině. V Bischofshofenu pod můstkem stojí Seppova pamětní deska, která dává návštěvníkům vzpomenout na tohoto výjimečného člověka.

Fotografie – www.sportgeschiedenis.nl