Směr Vancouver, část 3: město Whistler

Letošní zimní olympiáda, do které zbývá 44 dní, bude mít podobně jako ta minulá v Turíně dvě olympijská centra – jedno ve Vancouveru a druhé ve Whistleru. Obě místa jsou od sebe vzdálená 130 kilometrů. I proto se může stát problematickým místem doprava, především výjezd z města na dálnici číslo 99. Na cestu do hor se bude využívat hlavně dálniční most se šesti pruhy a navíc bude fungovat speciální olympijský pruh pouze pro akreditovaná vozidla. I tak bude cesta z Vancouveru do Whistleru trvat zhruba hodinu a půl.

Narozdíl od Turína ale nebudou pořadatelé nutit držitele medailí cestovat z hor do města ke slavnostnímu ceremoniálu. Ceremoniály budou propojené přes obří obrazovky. Vancouver uvidí přes obrazovku ceremoniál ve Whistleru a naopak.

V roce 2006 zde žilo něco málo přes 9000 lidí. Toto číslo se zdaleka nešplhá takovým výšinám jako počet návštěvníků, kteří sem každý rok zavítají. Do města a lyžařského střediska se každoročně podívá přes 2 miliony návštěvníků a to nemluvíme o olympijské sezóně.

Teď se podíváme zpět do historie. Údolí Whistler Valley bylo tradiční obchodní cestou indiánů z kmene Squamish už dávno před příchodem Evropanů, ale svůj název dostalo toto městečko díky společnosti Royal Navy, která zde provedla jako první průzkum v 60. letech 19. století. Pojmenovali tuto oblast jako London Mountain, kvůli hvízdání místního druhu sviště se však začala neoficiálně nazývat Whistler.

Ale žádného velkého rozmachu se nedočkala. Pro lovce kožešin to tu byl opravdový ráj, a tak se zde ve 20. století začaly utvářet tábory. Zvěsti o přírodní kráse této oblasti se šířily neuvěřitelnou rychlostí. Zanedlouho se sem začali lidé stěhovat a oblast v okolí Whistleru stala populární. Potom šlo vše ráz na ráz. Výstavba železnice Pacific Great Eastern Railway, rozvoj turismu, který je zde populární dodnes, těžba dřeva.

Probíhaly zde i pokusy o hledání zlata a lovení zvířat do pastí, avšak z těchto aktivit neplynul žádný velký zisk. Až do konce 60. let neexistovala v této oblasti téměř žádná infrastruktura, nebyla zde žádná kanalizace, voda, elektřina a žádná cesta ze Squamishu, či Vancouveru.

V roce 1962 prozkoumali tuto oblast čtyři obchodníci z Vancouveru. Měli zájem o vybudování lyžařského střediska a sportovišť pro zimní olympiádu v roce 1968. Za tímto účelem vznikla společnost Garibaldi Lift Company, jejíž akcie se prodávaly na burze a v roce 1966 se lyžařské středisko na Whistler Mountain otevřelo pro veřejnost.

Olympijská vesnice ve Whistleru se bude nacházet v již zmiňovaném městě Whistler v Britské Kolumbii a bude stejně jako vesnice ve Vancouveru využívána pro účely Zimních olympijských a paralympijských her v roce 2010. Svými rozměry a kapacitou by měla být o něco menší než vesnice ve Vancouveru, ale to na významu nic nemění. Bude se zde nacházet ubytování pro více než 2400 lidí, přičemž 450 lůžek bude speciálně upraveno pro potřeby vozíčkárů.

Pro lyžaře jsou tu ideální podmínky – je to největší lyžařské středisko v Severní Americe. Whistler tedy bude pořádat soutěže v alpském rychlostním a technickém lyžovaní, ve sjezdech v nedalekém údolí Callaghan Valley a všechny paralympijské soutěže, s výjimkou zahajovacího ceremoniálu, sledge hokeje a curlingu na kolečkovém křesle. Po konci olympijských her bude přestavěna na novou obytnou čtvrť.

Přípravné práce začaly v roce 2006, samotná výstavba se rozběhla v březnu 2007. Náklady na její výstavbu se odhadovaly na 32 milionů dolarů. Dnes je výstavba zcela dokončena a očekává příjezd sportovců.

Zdroj: wikipedia.cz, svetsportu.info, kanada.orbion.cz
Zdroj fotografií: wikipedia.org, interbourse.org