A je to! Tři slova mohli s povzdechem nebo úlevou vyslovit po závěrečném klání Světového poháru ve slovinské Planici fanoušci a samotní aktéři skokanského maratonu, jenž se rozběhl koncem loňského listopadu v norském Lillehammeru a skončil o uplynulém víkendu opět na legendární Letalnici. Nebyla to ale jen sezóna Gregora Schlierenzauera.
Největší události předolympijské sezóny? Famózní Schlierenzauer, závody mix týmů nebo nová pravidla
Není snadné vyzdvihnout událost, která zahýbala skokanským světem v právě skončeném ročníku SP. Tedy sezóně, jež předchází roku s olympijským nádechem. Určitě se bude stále připomínat fenomenální Gregor Schlierenzauer, protože ovládl letošní sezonu s rekordním zápisem 50 dosažených výher v kariéře, čímž překonal legendárního Mattiho Nykänena. Ale nedá se říct, že sezóna patřila pouze jemu. Na mistrovství světa v italském Val di Fiemme totiž nezískal žádné individuální zlato. Mistry světa se naopak stali jeho „úhlavní“ soupeři Anders Bardal z Norska (střední můstek) a Polák Kamil Stoch (velký můstek). Ani obhájce křišťálového glóbu Bardal ale nedokázal Rakušana porazit v celkovém hodnocení SP.
Novinkou je bezesporu převratný druh závodů smíšených týmů. V této nové disciplíně se družstva střetla ve SP hned na úvod celého seriálu v Norsku, tam brali vítězství domácí. První zápolení družstev skládajících se z dvou skokanů a stejného počtu skokanek rozdělilo širokou skokanskou veřejnost na jeho příznivce a ty, které to zatím příliš neoslovilo. To samé se dá říct o novince v pravidlech, taktické posouvání nájezdu trenérem určitého skokana ne vždy přineslo kýžený úspěch.
Kam všude zavítal letošní ročník SP? Kromě tradičních destinací i na olympijské můstky
Dějišti Světového poháru se letos staly opět vyhlášené skokanské areály, nově se skokané podívali i do polské Wisly, která s úspěchem pořádala už poněkolikáté letní Grand Prix, nebo rozestavěného dějiště příštích olympijských her v ruském Soči. Tam se také kromě Lillehammeru skákal hned na podzim jeden ze dvou závodů na středním můstku, což dlouhá léta nebývalo v nejvyšší soutěži zvykem. A změnou byly také některé posuny v kalendáři SP. Letošní ročník neotvíral tradiční podnik ve finském Kuusamu. Tamní pořadatelé si pro letošek vyměnili termín s Nory a SP tak startoval v Lillehammeru, zatímco Kuusamo přišlo na řadu začátkem prosince. I český fanoušek mohl být příjemně naladěn. Harrachov se svými tradičními potížemi s počasím, které často znemožňovaly odskákat pohodové závody SP, měl letos povoleno uspořádat závody až v únoru. I to nakonec ale nepřineslo očekávaný efekt a dva závody se díky větru musely vměstnat do jednoho dne. A druhý z nich nakonec skončil po prvním kole, opět kvůli silnému větru. Součástí sezóny byly samozřejmě seriály jako Turné čtyř můstků, FIS Team Tour v Německu a severské turné v Norsku a Finsku.
Foto: Můstky v Harrachově (autor: Vendula Bittnerová)
Japonci baví svět, Finové zklamáním
Perličkou letošní sezóny byl bezesporu jeden ze závodů v japonském Sapporu. Daiki Ito právě zde hodlal restartovat kariéru po nepříjemném zranění, takový návrat si však rozhodně nepředstavoval. Po prvním úspěšném klání, kdy skončil šestý, měl ve druhém klání jistě patřičné sebevědomí. To mu ale vzal pád z nájezdové lavice, z níž se Ito „svezl“ až téměř k odrazové hraně. Příčinou bylo podklouznutí ruky při odrážení. Ito nakonec ale kvůli 30. místu dlouho nesmutnil. Po zlatu ve smíšených týmech na MS získal dvě pódiová umístění a návrat ke SP tak loňský čtvrtý muž celkového pořadí vylepšil konečným 26. místem. Dalším hrdinou Japonců pak byl nestárnoucí Noriaki Kasai, který už závodí ve SP neuvěřitelných 23 let! A letošní sezónu zakončil stylově – dvakrát v Planici pošilhával po stupních vítězů, zůstal ale u dvou 4. míst. Noriaki Kasai může být vzorem pro mladé skokany po celém světě. To se naopak nedalo říct o finských skokanech, pod vedením Pekky Niemeläho zakončili chlapci ze severu letošní sezónu tragicky. I díky zdravotním problémům Happonena, Koivuranty nebo Larinta získali Finové dohromady jen 87 bodů, přičemž nejlépe na tom byl 46. Lauri Asikainen.
Foto: Daiki Ito (autor: Olga Maciejewska)
Skokané roku – Schlierenzauer, Matura nebo mladé pušky
Hodnotit největší hvězdy právě uplynulé sezóny asi přísluší odborníkům na slovo vzatým, přesto vyberme pár osobností, bez kterých by SP byl letos asi nudnější. Řeč už byla o rekordmanovi z Rakouska, který ovládl sezónu s historicky rekordním počtem dosažených triumfů v kariéře. Tentokrát však již neměl vedle sebe skokany, kteří by tvořili nepřekonatelný rakouský tým, na což jsme byli v minulosti zvyklí. Ostatně týmové hodnocení letos těsně vyhráli Norové, Anders Bardal navíc skončil druhý v pořadí SP. Mrzet jej může také smůla Anderse Jacobsena, Bardalův krajan se zranil v závěru SP v Planici a bude mít před sebou delší pauzu od skoků. Nesmíme opomenout ani Slovince, kteří po většinu ročníku vzbuzovali strach soupeřů. Kranjec, Tepeš a Prevc posbírali v sezóně několik individuálních i týmových trofejí, navíc se mohli opřít i o talentovaného Jaku Hvalu. Ten patřil letos společně s Němcem Andreasem Wellingerem a Stefanem Kraftem z Rakouska k příjemným překvapením SP, mladíci nejednou potrápili favority v závodech SP, který skákali poprvé v kariéře.
Foto: Jaka Hvala (autor: Simona Horká)
A český zápis do letošních análů? Po Romanu Koudelkovi, který nenavázal na loňský úspěšný rok, je tu další skokan z českých luhů a hájů ve světové špičce – Jan Matura. Poměrně dlouho skákal tento bývalý sdruženář z Českého Krumlova SP bez většího úspěchu. Už to vypadalo, že brzy zakončí nezajímavou kariéru, když přišel opravdový boom – vyhrál dvě klání v japonském Sapporu a náhlý strmý vzestup ještě stvrdil doma v Harrachově, kde byl druhý a třetí! Od těchto závodů již patřil do elitní společnosti skokanů ve SP a sezónu zde zakončil na lichotivé 10. příčce.
Foto: Jan Matura (autor: Olga Maciejewska)
Čeští skokané se střídavými úspěchy
Jan Matura se tak stal další reprezentační jedničkou po Jakubu Jandovi, Romanu Koudelkovi a Lukáši Hlavovi. Právě tato čtveřice patřila v letošním ročníku k pravidelným účastníkům závodů SP. Jenže společně nedokázali Češi „vykouzlit“ příliš úsměvů na tvářích českého fanouška. Individuálně se na výsluní dokázal nejvíce udržet právě Matura, který však zaznamenal raketový posun vzhůru až po Turné čtyř můstků. Do té doby český tým spíše paběrkoval. Lukáš Hlava byl ve formě v létě, ale s nástupem zimy a novým pravidlem o užších kombinézách už to tak slavné nebylo. Nakonec však skončil jako druhý nejlepší český skokan na 35. místě (159 bodů). Roman Koudelka po loňském 10. místě zaznamenal letos pouhých 40 bodů a sezónu zakončil s propadem o 39 míst níže oproti předchozímu ročníku SP. Olympijské hry v Soči budou dost možná závěrem kariéry Jakuba Jandy, český matador letos spíše ladil formu, zaskákal si i Kontinentální pohár. V tom světovém si připsal jedno z nejnižších postavení v kariéře (62. místo – 13 bodů).
Český kouč David Jiroutek ale naštěstí má v rezervě ještě skokany, kteří dokáží zazářit v pravý čas. Letos to byli především letci Čestmír Kožíšek a Antonín Hájek. Kožíšek si nejlepší momenty sezóny připsal na mamutech v Harrachově a Vikersundu, kde jej od ještě vyššího bodového zisku „odstřihla“ diskvalifikace v jednom ze závodů. Celkově ale může být Čestmír navýsost spokojen, ve SP sice dosáhl jen na 47. místo (46 bodů), mezi letci byl ale dvacátý sedmý. Ještě o dvě místa lépe na tom byl Antonín Hájek, který si může gratulovat k dobrým výkonům v Planici nebo Oberstdorfu, také jeho trenér „vytáhnul“ spíše na závody na mamutích můstcích. Celkově získal Hájek ve SP 56 bodů, což mu vyneslo 45. pozici.
Foto: Čestmír Kožíšek (autor: Simona Horká)
Konečné hodnocení Světového poháru mužů 2012/13
Konečné pořadí národů 2012/13
Hlavní foto: Gregor Schlierenzauer (autor: Vendula Bittnerová)
