Slovinský skokanský tým má velkou sílu nejen ve své mužské části. Slovinské skokanky sice zatím nemají na kontě individuální vítězství na velkých akcích, svou sílu ale ukazují jako celek. Loni skončily v hodnocení národů na druhém místě za Američankami. Jednou ze stálic a úspěšných zástupkyň je Špela Rogelj, která jde, k jeho nelibosti, ve stopách svého otce.
Ač oslaví Špela Rogelj v listopadu teprve své devatenácté narozeniny, už ji musíme označit za zkušenou. Na kontě má tři účasti na mistrovství světa, pět na juniorských šampionátech a 29 v závodech Světového poháru. K největším úspěchům reprezentantky SSK Costella Ilirija patří třinácté místo z MS ve Val di Fiemme 2013, týmové zlato a individuální stříbro z juniorských šampionátů. Ve Světovém poháru si připsala nejvýše dvě čtvrtá místa v Sapporu a Ljubnu.
Pro skoky.net Špela prozradila, co pro ni znamená její klubový trenér Jaroslav Sakala, jaký je její cíl pro zimní sezonu nebo kdo ze Slovinek se zúčastní Memoriálu Jiřího Rašky a FIS Cupu ve Frenštátu pod Radhoštěm.
Jak ses dostala ke skokům na lyžích? A proč sis vybrala právě skoky?
Skákal už můj otec. Jednou mě vzal do Planice podívat se na skoky na lyžích, tam jsem viděla skákat holky a chtěla to taky zkusit. Ale můj otec říkal: „Moje děti nikdy skákat nebudou!“ A teď já i můj bratr skáčeme na lyžích. Takže nikdy neříkej nikdy.
Jak hodnotíš dosavadní průběh letní sezony?
Letos v létě jsem připravená lépe než kdykoliv předtím. Týden po týdnu jsou mé skoky lepší a lepší. Ale potřebuji ještě zlepšovat techniku a být v lepší kondici.
Je součástí Tvého letního tréninku něco speciálního vzhledem k olympijským hrám, které se uskuteční nadcházející sezonu?
Změnili jsme trenéra, takže je program odlišný, což si myslím, že je dobré. Uvidíme, co to přinese za výsledky. Ale trénink není nijak speciální kvůli olympiádě.
Změnil se Tvůj pohled na ženský skok na lyžích od té doby, co se tento sport dostal do programu ZOH?
Můj ne, ale lidi se teď na náš sport dívají jinak a média se o nás více zajímají. Teď lidi vědí, že ženy také skáčou.
Účastnila ses všech tří mistrovství světa v klasickém lyžování, na nichž se představily i skokanky. Vzpomínáš si na svůj první šampionát v Liberci 2009? A v čem cítíš ten nejvýznamnější rozdíl mezi prvním MS a tím posledním ve Val di Fiemme, když pomineme výkonnost?
Ano, vzpomínám. Na prvním šampionátu jsme měly docela těžké povětrnostní podmínky a já byla nezkušená. Nějaký měsíc před MS jsem byla při svém prvním juniorském šampionátu ve druhém kole diskvalifikovaná z průběžného pátého místa a to pak mělo zásadní vliv na další závody. Největší rozdíl mezi prvním a posledním MS je v tom, že je teď na skoky na lyžích žen pohlíženo jinak. Skáčeme na vyšší úrovni a všechny tvrdě trénujeme.
Máš nějaký zvláštní vztah k České republice?
Českou republiku mám ráda už od té doby, co jsem tam poprvé byla. Miluji tamější závody a teď, když jsem tam minulou sezonu získala zlatou medaili na MS juniorů, ještě víc. A druhý důvod je můj klubový trenér Jaroslav Sakala.
Co pro Tebe trenér Jaroslav Sakala znamená a co nejdůležitějšího Tě naučil?
Jaroslava Sakalu velmi respektuji, nakonec je to mistr světa. Je to člověk, kterému maximálně důvěřuji a neodmlouvám mu. Hodně mě naučil, obzvlášť dívat se na skoky jinak. Vždycky hledá nějaké pozitivní věci. Podívá se a vždycky ví co říct, i když je třeba zvýšit hlas.
Od této sezony má slovinský národní tým nového trenéra. Jaká je spolupráce s Jože Berčičem? Pokračujete s ním v tom, co jste začali s Matjažem Triplatem nebo zavedl Berčič zcela nový tréninkový koncept?
Teď máme jiný koncept. Nový trenér – nový styl práce. Největší rozdíl mezi Matjažem a Jožem je, že Matjaž byl přísnější.
Shodou okolností se Matjaž Triplat stal trenérem českého skokanského týmu žen. Co bys Češkách doporučila pro spolupráci s Triplatem?
Chtěla bych jim jen říct, že mají skvělého trenéra a pokud budou pracovat, tak jak on chce, dostanou se daleko.
Zatím jsi nedokázala zvítězit v žádném ze závodů FIS. Co Ti dosud chybělo k výhře? Bylo to trochu potřebného štěstí nebo to jsou Tvé chyby?
Dosud jsem opravdu nevyhrála, ale moc bych si to jednoho dne přála. Je to trochu štěstí, ale víc je to o mých skocích… Musím zapracovat na technice a pak se uvidí.
Co je Tvým cílem pro příští zimní sezonu?
Chci skončit ve Světovém poháru v top 10. Možná získat nějaké pódium a největším cílem je dostat se na olympijské hry.
Budeš se Ty nebo tvé týmové kolegyně účasnit FIS Cupu ve Frenštátě pod Radhoštěm?
Do Frenštátu pojedu já a Urša Bogataj.
Jak vycházíš s fanoušky a co pro Tebe znamená jejich podpora?
Jsem velmi velmi šťastná, že mám své fanoušky a hlavně, že mám svůj vlastní fan klub, který mi přijde fandit na závody. Fanoušci mě nutí pracovat ještě tvrději a dodávají mi energii.
Chtěla bys vzkázat něco fanouškům, které máš v ČR?
Držte mi palce, jste nejlepší!
Foto: Špela Rogelj (autor: Simona Horká)
