Světový skokanský šampionát v historii I.

Na přelomu února a března jsme byli svědky jednoho z nejdůležitějších závodů letošní skokanské sezóny, MS v japonském Sapporu na ostrově Hokkaidó, kde se bojovalo o nejvyšší trofeje. Nejinak tomu bylo v minulosti, kdy mnohé medaile světového šampionátu přiváželi domů naši reprezentanti. Čtěte první díl (ze tří) exkluzivního shrnutí historie světového skokanského šampionátu.

Druhý díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii II.
Třetí díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii III.

Píše se rok 1925 a v Jánských lázních se utkává tehdejší špice lyžařů- klasiků. Oficiální název sice zní Středoevropské závody FIS, ale posléze jsou uznány jako první mistrovství světa. Na startu se sice nesešla tak kosmopolitní skupina jak je tomu u vrcholových soutěží dnes, stejně ale je na místě si povšimnout výborných výsledků českých lyžařů. Z celkového počtu 12 medailí 10 zůstalo doma. Ve skoku v konkurenci 156 závodníků Willen Dick bral zlato a František Wende bronz. Závod se těšil velké přízni diváků, přišlo jich 12 tisíc. Mezi kombiňáky Češi získali zlato a stříbro, nejlépe tomu ale bylo u běžeckých soutěží, kde domácí nejen zabrali všechna místa na stupních vítězů, ale obsadili prvních 5 u běhu na 18 km, resp. 6 míst u dlouhého 50 km běhu. Kromě Čechoslováků si z těchto mistrovství cenné kovy odvezli po jednom Norové a Švýcaři.

Další mistrovství se konalo ve finském Lahti v roce 1926. Zde závodili prakticky jenom Skandinávcové, proto se není čemu divit, že všechny skokanské medaile putovaly do sousedního Norska. To rok poté se mohli v italské Cortině d’Ampezzo radovat Švédové. Obsadili první a třetí místo (vyhrál Tore Edman), stříbro si vyskákal náš Willen Dick. Češi si také vylepšili chuť v severské kombinaci, kde brali všechny tři místa na bedně. Běžci vybojovali stříbro a bronz. O dost horší výsledek (snad kvůli rostoucí konkurenci) nás čekal na Olympijských hrách 1928 ve Svatém Mořici, kde jedinou placku vybojoval za třetí místo Rudolf Burkert, poražen dvěma Nory, Alfem Andersenem a jedním z legendárních bratří Ruudů, Sigmundem. Byl ale jediný na této olympiádě, která udělovala dvojí titul (olympijský a mistrovský), kdo dokázal prolomit nadvládu Skandinávců. Systém dvojího mistrovství se udržel na hrách až do roku 1980.


Foto: Krakonošův můstek – Jánské lázně (zdroj: archiv)

Polské Zakopané hostilo mistrovství světa poprvé v roce 1929. Tady vyhrál Sigmund Ruud před svými dvěma krajany. Opět kralovali severští lyžaři. Podobně jako v dalším roce v norském Oslu. Také doma všechny místa na pódiu skokanské soutěže brali Norové. Tentokrát Sigmund Ruud vybojoval bronz, předběhli ho dva Andersenovi, Gunnar a Reidar. Roku 1931 se mistrovství přeneslo do Německa. V Oberhofu zvítězil Sigmundův mladší bratr Birger, pozdější hvězda. Druhý byl Švýcar Kaufmann, třetí Švéd Eriksson. Birger Ruud triumfoval i rok poté na americké Olympiádě v Lake Placid, kde si Norové opět uzurpovali tři první místa. V roce 1933 se do hry o medaile MS vrátili Češi. V Innsbrucku získali 3 stříbra, z čehož jedno přivezl domů Rudolf Burkert. Předběhl jej pouze Švýcar Marcel Reymond, bronz patřil, stejně jako před dvěma léty, Svenu Erikssonovi. Ve švédském Solleftea ´34 se domácí Eriksson (v některých pramenech uváděn pod příjmením Selĺnger, což bylo jeho rodiště) musel spokojit opět s bronzem, „přelétli“ ho Norové Johansson a Hovde.

Po deseti letech se mistrovství světa vrací do Československa. Na můstku u Štrbského plesa vítězí Birger Ruud, na dalších místech stupňů vítězů stojí druhý nejlepší skokan mistrovství na Holmenkollenu 1930, Reidar Andersen, třetí je také Andersen, tentokrát Alf. Birgeru Ruudovi se rok na to na Olympijských krách v Ga- Pa ´36 daří husarský kousek, vítězí a získává své druhé olympijské zlato, počtvrté je mistrem světa. Štěstí se usmálo i na Erikssona, který si vyskákal druhé místo, třetí byl Reidar Andersen. Také v roce 1937 na můstku ve francouzském Chamonix kraluje Birger Ruud, na stupních vítězů ho věrně doprovází Reidar Andersen, třetí místo patří také norskému skokanovi Sigurdu Solidovi.

Rok na to ve finském Lahti nenašel přemožitele Asbjřrn Ruud, nejmladší z fantastické Kongsberské rodiny. Mezi něj a třetího Nora Hilmara Myhreho se vtěsnal Stanislaw Marusarz, výborný polský skokan, ke kterému je často přirovnáván Adam Malysz. V roce devětatřicátem je svět na pokraji války. Mistrovství světa se vrací do Zakopaného a vítězí na něm Rakušan Josef “Sepp” Bradl, který již reprezentuje hitlerovské Německo. Birger Ruud se musí spokojit se stříbrem, bronz díky výsledku Arnholdta Kongsgaarda putuje rovněž do Norska.

Během války se v roce 1941 (místo původně plánováných norských soutěží z roku 1940) odehrálo v Cortině další mistrovství, ovšem výsledky nebyly FISem po skončení války v plné míře akceptované. První dva místa zde obsadili Finové Paavo Vierto a Leo Laakso, bronz si odvezl reprezentant Švédska Sven Eriksson. Norsko v téže době oficiálně neexistovalo, což bylo důvodem absence borců z této země. Takto poprvé od počátku dějin MS na bedně chyběli skokané ze země fjordů. Úplně jinak se vyvíjel závod ve Svatém Mořici roku 1948. Všechny skokanské medaile olympijských her získali Norové. Zvítězil Hugsted, druhý byl Birger Ruud, třetí místo obsadil Schjelderup. Tomu se říká odveta.


Foto: Jiří Raška (zdroj: archiv)

Po válce FIS rozhodl o změně termínu konání mistrovství. MS se měly střídat s OH každé dva roky, přičemž byl vítězům olympijských soutěží i nadále udělován titul mistrů světa. V roce 1950 se díky změně předpisů konaly závody v americkém Lake Placid. Nejlepším skokanem světa byl vyhlášen Nor Hans Bjřrnstad před skokanem ze země Tří korun Thure Lindgrenem. Bronz odcestoval rovněž do Norska zásluhou Arnfinna Bergmanna. Ve Falunu roku ´54 podstupujeme lehké Déjŕ Vu směřující k rozporuplným mistrovstvím 1941. Opět nejlepší byli Finové, tentokrát Matti Pietikäinen a Veikko Heinonen, třetí skončil Švéd Bror Östman. Finové se skvělé prezentovali také doma v Lahti o 4 roky později. Vyhrál Juhani Kärkinen před svým krajanem Ensio Hyytiäem. První medaili pro samostatné Východní Německo zde získal Helmut Recknagel, byl to bronz.

V roce 1962 měla na Mistrovství světa v Zakopaném premiéru nová tradice. Od té doby se soutěže ve skoku odehrávaly dvě. Na normálním (K-70) a velkém (K-90) můstku. Hvězdou mistrovství se stal Recknagel. Vyhrál na velkém můstku a na sedmdesátce bral bronz. Druhým vítězem byl Nor Toralf Engan, domácím velkou radost udělalo druhé místo Antoniho Laciaka na menším z můstků. Sovětský svaz se mohl pyšnit první plackou z MS, bylo to rovněž stříbro, ovšem z K-90. Nikolai Kamenski takto doložil cihličku k celkové výhře SSSR v Zakopaném. V Norském Oslu o čtyři roky později domácí Bjřrn Wirkola nedal šanci protivníkům a vyhrál oba závody. Na menším objektu si pro stříbro doskočil Dieter Neuendorf z NFR, třetí byl Fin Paavo Lukkariniemi. První větší japonský úspěch ve skocích zaznamenal Takashi Fujisawa, skončil druhý na devadesátce. Fin Kjetil Sjöberg obsadil místo třetí.

Po veleúspěchu Jiřího Rašky na OH 1968 v Grenoblu byly očekávání obrovská. Skvělé připravený Rus Gari Napalkov si odvezl z Vysokých Tater dvě zlata a pro našeho skokana zbylo stříbro z většího můstku, kde předstihl Poláka Stanislawa Gasienicu-Daniela. Fanoušky skoku určitě ale potěšilo vítězství Ladislava Rygla mezi kombiňáky. Na normálním můstku se velmi pěkně prezentoval Rudolf Höhnl, čekala jej ale “pouze” brambora. Předstihli ho kromě Napalkova rovněž druhý Japonec Yukio Kasaya a Lars Grini z Norska. To o čtyři roky později se Höhnlovi vedlo o něco lépe a dosáhl na bronz. Ve Falunu ´74 ovšem první housle hráli “východní” Němci. Hans-Georg Aschenbach se stal dvojitým mistrem a kromě našeho závodníka si bronz ze středního můstku odnesl Rus Borovitin. Jinak všechny medaile putovaly do NDR.


Foto: Armin Kogler a Matti Nykänen (zdroj: archiv)

V roce 1978 mistrovství světa hostilo Lahti. Na menším objektu si Borovitin zopakoval bronz, první dva místa opět vybojovali reprezentanti Východního Německa Mathias Buse a Henry Glaß. Na můstku devadesátimetrovém druhý Rakušan Alois Lipburger zaostál o 0,3 bodu za Finem Räisänenem. Třetí místo získal “demokratický” Němec Falko Weißpflog. Krom toho se zkušebně skákalo v týmech, zde se z nejlepší strany ukázali reprezentanti NDR před Finskem a třetím Norskem. Naostro se v týmech závodilo až o 4 roky později v Oslu. Zde vyhráli Norové před Rakušany a Finy. Skokané těchto zemí si rozdělili rovněž medaile individuálních závodů. Na K-70 zvítězil Kogler (AUT), stříbro si odvezl Puikkonen (FIN) a bronz Bremseth (NOR). Na větším můstku nejlepší byl Létající Fin Nykänen, na druhém místě skončil Hansson (NOR), na třetím stupni stanul Armin Kogler.

Druhý díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii II.
Třetí díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii III.

Foto: Birger Ruud (zdroj: olympic.org)