Třetí díl o jednom z nejdůležitějších závodů letošní skokanské sezóny je logicky zaměřen na poslední MS v Japonsku, které se konalo na přelomu února a března. Nejlepší skokani světa se utkali v Sapporu na ostrově Hokkaidó, kde bojovali o nejcennější trofeje. My se pojďme podívat, jak to celé dopadlo. Tento třetí díl je aktuálním navázáním na Světové skokanské šampionáty minulosti.
První díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii I.
Druhý díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii II.
Letos se skokanská špička sjela do japonského Sappora. Velká akce se v Zemi vycházejícího slunce konala naposled na Olympijských hrách v Naganu. V minulých letech většina nejlepších skokanů „bojkotovala“ závody v Japonsku hlavně kvůli potížím s časovými posuny, takže z můstků v Sapporu a Hakubě přiváželi výborná umístění a body závodníci, kteří se jinak nedokázali prosadit. Navíc je Okurayama známá špatnými povětrnostními podmínkami, hlavně častým větrem. Proto mnozí odborníci předvídali, že vítězi budou stejně neočekávaní jako náhodní. Naštěstí bylo počasí dne, nebo spíš večera (všechny závody byly večerní z důvodu časového rozdílu k Evropě) 24.2.2007, příznivé a celkem spravedlivé. Favoritů bylo mnoho, ale po prvních tréninkových skocích bylo zřetelné, že forma hegemonů počátku sezóny je tatam. Mladíci Jacobsen a Schlierenzauer se nedokázali adaptovat a jejich skoky byly průměrné, o čemž svědčí 14. resp. 10. místo z můstku HS134.
Foto: Simon Amman se svou stříbrnou medailí (zdroj: skispringen.com)
Výsledky prvního kola zajišťovaly napínavý finiš konfrontace. První opravdu dlouhý skok v druhém kole předvedl Janne Ahonen. Fin dolétl na 130m a uskočil Vassiljevovi o necelých patnáct bodů. Ještě lépe se skok vydařil Thomasi Morgensternovi (131,5m). Když po prvním kole čtvrtý Adam Malysz dal 133m, komentátor polské televize jásal a hlásil jistou medaili, nebo možná i vítězství. Nebylo tomu tak. Roar Ljokelsoey skočil dva metry dále, a byl přitom rozhodčími placen jako vždy velmi dobře. Skokem dne se pak vytáhl mladý Harri Olli. Finových 136,5m utišilo polské optimisty. Na nájezdu čekal již pouze jeden muž, Švýcarský Harry Potter, Simon Ammann. I když skočil dva metry blíž než Olli, styloví arbitři rozhodli ve prospěch skokana Helvetského kříže.
Foto: Můstek v Sapporu (zdroj: skispringen.com)
Sporné je, jestli Švýcar skočil opravdu s telemarkem, či ne, každopádně si na své konto k dvěma olympijským zlatům přičetl titul mistra světa. Naši skokani si vedli průměrné. Nejlepší byl Jakub Janda, když se po druhém kole z pětadvacátého místa dostal na dvacáté. Naopak pohoršil si Roman Koudelka, který z 22. příčky vystřídal Jandyse na místě 25. Nedařilo se Antonínu Hájkovi, čerstvý dvacátník skončil až 45. Ještě hůř skočil Martin Mesik, z 50 závodníků právě on uzavíral výsledkovou listinu.
Foto: Jakub Janda v Sapporu (zdroj: skispringen.com)
Den poté byla na plánu soutěž družstev. Nejžhavějšími adepty na vítězství byli Rakušané, zbylé místa na pódiu si málo kdo troufal tipovat. Své role favoritů se naši jižní sousedé zhostili na výbornou. Po prvním kole to opět vypadalo velmi zajímavě. Na druhém místě figurovali stabilní Norové, bronzovou příčku okupovali domácí, za kterými se těsně plížili Poláci. Tak či onak, bronz by byl v obou případech překvapením. Velmi slabý skok Roberta Mateje v druhém kole pohřbil polské ambice a naši severní sousedé skončili opět bez placky. Stupně vítězů se podle prvního kola nezměnily a Japonci se takto mohli radovat ze zasloužené medaile. Bohužel naši neměli důvod k radosti, obsadili nepostupové 9. místo, takže si v druhém kole nezaskákali.
Foto: Adam Malysz – radost po vydařeném skoku (zdroj: skispringen.com)
O necelý týden později se závodilo na středním můstku Miyanomori. Od začátku bylo evidentní, že to bude závod jednoho skokana. Adam Malysz v trénincích pokaždé skákal nejdál a nejinak tomu bylo v ostré konfrontaci. Knock out 102m v prvém kole jej katapultoval na první místo před dva Švýcary Kuettla a Ammanna. V druhém kole se ale Andreasi Kuettlovi nevydařil skok, takže klesl na páté místo, Ammann si tímto vyskákal stříbro, na bronz dosáhl Thomas Morgenstern. Opět nejdál zalétl Malysz a nikoho nenechal na pochybách kdo byl dnes nejlepší. Z našich byl i podruhé nejlepší Jakub Janda, který v druhém kole udržel 18. příčku. Pětadvacáté místo si zopakoval Koudy. Mimo třicítku byl Hájek (36.), Ondřej Vaculík obsadil předposlední 50. post.
Mistrovství světa skončilo a nám nezbývá než čekat na další, které je na plánu v Liberci v roce 2009. Toto je cíl našich skokanů a proto doufejme, že toto domácí mistrovství bude o mnoho úspěšnější než to letošní a že budeme moci být spokojení s jeho výsledky.
První díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii I.
Druhý díl čtěte zde: Světový skokanský šampionát v historii II.
Foto: Adam Malysz se svým ukořistěným zlatem (zdroj: skispringen.com)
