Zatímco předešlé závody provázely větší či menší problémy s větrem, Bischofshofen opět potvrdil statut nejspravedlivější zastávky Turné čtyř můstků. Nijak mu neuškodilo ani poměrně husté sněžení, které nám naopak konečně připomnělo, že sledujeme zimní sport. A to rozhodně na té nejvyšší úrovni. Napínavý souboj o vítězství nakonec před domácími diváky zvládl Stefan Kraft, což se mu na Turné povedlo vůbec poprvé v kariéře. Celkovým šampionem Turné se ale po čtyřech druhých místech stal Rjoju Kobajaši. Roman Koudelka si připsal další body za 27. místo.
Kraft prvním triumfem mimo Oberstdorf dohání Finy v historických tabulkách
Již včerejší den naznačoval, že o vítězství by si to dnes mohli rozdat Kraft s Kobajašim. Správně. Dva titáni skokanských skoků na lyžích se snad vůbec poprvé potkali s brilantní formou ve stejný moment a v areálu pojmenovaném po legendárním Seppu Bradlovi svedli bitva, která možná také vejde do dějin. Nakonec ji na svou stranu po parádní koncovce strhnul Stefan Kraft (136,5 a 140 m), jemuž k 1,3 bodové převaze nad po prvním kole vedoucím Kobajašim (137 a 139 m) dopomohly lepší stylové známky a o metr delší skok ve finále. Kraft si připsal 36. triumf a 107. pódium kariéry, čímž zaznamenal další vylepšení svých už tak brilantních statistik. Již v příštím závodě může vyrovnat historický rekord pódiových umístění Janneho Ahonena, v počtech vítězství už ztrácí jen desítku zářezů na Mattiho Nykkänena. Nejdelší skok závodu převedl v závěrečném kole Anže Lanišek (134,5 a 141 m) a podruhé v rámci letošního Turné vystoupal na stupně vítězů; tentokrát na bronzovou pozici.
Nejlepší sezonní výkon a vůbec nejlepší výsledek kariéry před domácím publikem zaznamenal čtvrtý Manuel Fettner (134,5 a 135 m), který porazil také vítěze úvodního závodu Turné Andrease Wellingera (132 a 137 m). Wellinger tudíž ani letos nezlomil německé prokletí na Turné a nyní 23leté čekání na přílet zlatého orla bude ještě delší. Další rakouské životní maximum padlo v podání šestého Clemense Aignera (133,5 a 131 m), pro něhož se jedná o celkové kariérní maximum. Krok vpřed zaznamenali druhým nejlepším závodem ročníku sedmý Halvor Egner Granerud (132 a 133 m) a po výbuchu v Innsbrucku osmý Pius Paschke (129 a 133,5 m). Pro zkušeného Němce jde navíc o nejlepší výsledek v rámci závodů Turné. Devátý byl dnes Peter Prevc (131 a 135 m), aspoň na desáté místo se prokousal po slabém prvním skoku Jan Hörl (126,5 a 137,5 m). Životní závod dnes předvedl i Nor Benjamin Østvold, kterému se konečně povedlo navázat na dobré výkony v COC a trénincích, což jej katapultovalo na 12. místo a první kariérní účast mezi elitní dvacítkou.
Roman Koudelka se rozhodně stydět nemusí
Dlouhodobá česká jednička čekala na sezonu, kde bude bodovat ve více než jednom standardně obsazeném závodě od roku 2020. Nyní se Koudelkovi povedlo bodovat ve třech závodech ze čtyř, což je pro celou situaci českého skoku fantastická zpráva. Dnes sice přes Itala Insama neprošel, vešel se však do pětky šťastných poražených a nakonec bral díky skokům 122,5 a 124,5 m dlouhým 27. místo. Hned za ním skončil Fin Aalto, jenž aspoň trochu vylepšil obraz finské mizérie na Turné. Moc se nedařilo ani Švýcarům, které ve finále reprezentoval jen 24. Deschwanden. Zklamáním je rozhodně také nepostup do druhého kola v podání Forfanga či Leyheho – při skvělé formě Constantina Schmida v Kontinentálním poháru je rozhodně výměna v německém týmu reálnou alternativou.
Kobajaši přepisuje historii Turné
Čtyřikrát první? To již Rjoju Kobajaši zvládl v sezoně 2018/2019 a málem také o tři roky později, kdy mu další grand slam až v posledním závodě vyfoukl Daniel Huber. Letos tedy přišla na řadu větší výzva v podobě kvarteta druhých míst a celkového prvenství. Tu nakonec Kobajaši zvládl jako vůbec první v dějinách. Na šampiona bez výhry v dílčím závodě se čekalo od sezony 1998/1999, kdy jedno ze svých rekordních pěti vítězství slavil Janne Ahonen. V minulosti se podobný kousek povedl také Jiřímu Raškovi, jenž v sezoně 1970/1971 po páté příčce v Oberstdorfu posbíral na cestě k triumfu stříbra na všech zbylých můstcích. Celkem zná Turné devět závodníků, kteří ve zlatém roce nezaznamenali žádný závodní triumf. Pro zajímavost, v sezoně 1954/1955 se sovětskému závodníkovi Kamienskému povedlo triumfovat dokonce bez jakéhokoliv pódiového umístění…
I přes absenci výhry v jakémkoliv závodě si japonská hvězda vybudovala značný náskok. Druhý Wellinger nakonec zůstal zpět o 24,5 bodu, dnes vítězný Kraft byl pozadu o dalších osm bodů. Čtvrté místo nakonec před zle dotírajícím Laniškem uhájil Jan Hörl. Všechny skoky na Turné zvládlo celkem 18 závodníků. Jediný pokus chyběl Romanu Koudelkovi, jenž končí letošní ročník na 25. pozici, což je jeho a celkově české nejlepší umístění od roku 2020 a výborný odrazový můstek k ještě lepším zítřkům.
Konečné pořadí Turné čtyř můstků
Průběžné pořadí Světového poháru mužů 2023/2024
Průběžné pořadí Poháru národů mužů 2023/2024
Komu by jedno skokanské turné nestačilo, na toho už za rohem čeká další. Hned příští víkend totiž startuje premiérový ročník PolSKI tour, který se bude sestávat z celkem pěti závodů ve Wisle, Szczyrku (kam SP zavítá vůbec poprvé) a v Zakopanem. Podobně jako kdysi v rámci FIS Team Tour nezíská trofej pro vítěze nejlepší závodník, ale země. Půjde tedy rozhodně o zajímavou podívanou, do které by navíc v Zakopanem měli Češi dorazit v rozšířené sestavě. Máme se tedy nač těšit! Začínáme již v pátek 12. ledna večerní kvalifikací na můstku Adama Malysze ve Wisle nedaleko od českých hranic.
Foto: Stefan Kraft (autor: Maja Gara)