Na internetu jsem nalezla rozhovor Toniho Innauera s redakcí deníku Berliner Zeitung, jehož předmětem je stabilní výkonnost Janneho Ahonena. Je sice už rok starý, ale myslím si, že stále aktuální. Nebo přinejmenším byl aktuální – až do olympijských her v Turíně, kdy finského skokana opustila jeho excelentní forma.
BZ: Pane Innauere, proč Janne Ahonen dominuje skokanské scéně?
TI:Proč dominuje Roger Federer tenisové scéně? Federer má tenisovou raketu jako ostatní, ale speciální vnímání, předjímání, které jiným schází. Ahonenovy skoky vypadají lehce a hravě. Ale všichni, kteří mají o skocích alespoň malé povědomí, vědí, že všechno, co dělá, je nadmíru náročné. Jeho styl není okopírovatelný, jinak by to ostatní finští skokané udělali. Je to individuální příběh, jenž se tu už několik let odehrává. Nemělo by smysl učit děti stylu Janneho Ahonena, protože je vázán na jeho zvláštní tělesné předpoklady.
BZ: Na jaké?
TI: Může dělat pohyby, které skoro nikdo jiný nezvládne. Skáče výjimečnou technikou. V tom je jedinečný.
BZ: Z čeho přesně plyne ta výjimečnost? Německý trenér Peter Rohwein si myslí, že Ahonen skáče se zvláštním úhlem v kotnících. Jiní se domnívají, že jeho relativně široká horní část těla mu umožňuje větší vztlak.
TI: Jiní skokané mají také horní část těla širokou. Ne, to zvláštní na Ahonenovi je, že přijíždí na stůl můstku extrémně hluboko a poté přejde do skoku aerodynamicky výhodně. S takovou technikou nasadí obrovskou sílu. To je to umění. Optimalizuje nájezdovou rychlost s enormním zdvihovým účinkem. Nalezl ideální kombinaci. Takové spojení dobrého odrazového a aerodynamického účinku bylo doteď považováno za nemožné.
BZ: Proč?
TI: Protože to kvůli točivým momentům nefunguje.
BZ: Točivým momentům?
TI: Když se příliš silně odrazíte, přepadnete dopředu. Ale Ahonen dokázal sloučit neslučitelné. Jeho převaha souvisí samozřejmě i s tím úhlem v kotníku. Je tak pohyblivý, že dokáže, když má celou podrážku na zemi, dostat koleno na zem – trochu nadsazeně řečeno ovšem. Díky tomu dokáže udržet lyže velmi dlouho v proudění vzduchu.
BZ: Ahonen říká, že o takových detailech nic neví, že jenom skáče a neláme si tím hlavu.
TI: O svém skoku ví dost. Proč ale všechno dobře funguje a proč to dělá tak dobře, to ho fascinovat může. Dovedu si to sám představit, protože jsem sám na tak vysoké úrovni skákal.
BZ: Co se děje v takové situaci?
TI: Člověk si připadá jako by nebyl sám sebou. Najednou je všechno strašně lehké, je jednoduché dělat i těžké věci. Předtím se člověk snaží všechno zoptimalizovat, dovést co nejvíc k dokonalosti a najednou jde všechno. Ahonen je v této fázi hravé lehkosti. Mladí sportovci se většinou děsí svých vlastních možností a nevydrží to dlouho. Ahonenovi se tak daří už dlouhou dobu. Je dobré, když už tak ostřílený typ, jako je Ahonen, této úrovně dosáhne. Je schopen si ji potom i udržet.
BZ: Ale jak dlouho ještě?
TI: Tak jako tak už je to hodně dlouho. Čekám, kdy mu dojdou jeho dlouhé skoky, kdy se přetrhne nit. Takový průběh není nezastavitelný. Ani Ahonen nedělá všechno uvědoměle a kontrolovaně. Mnohé, co v něm je, vzniká jako umělecké dílo. Člověk ale získá spíš pocit, že to nebyl umělec, ale pracant na můstku, kdo to dílo vytvořil. Nevykazuje žádné slabiny a už vůbec ne nasazení. Šetří energií – velmi dobře s ní šetří, aby o sobě stále věděl. Vždycky, když si konkurence myslí, že se Ahonen dostal do potíží, naloží si ještě víc a všem to ukáže. V Innsbrucku 2004 bylo úžasné toto pozorovat podle toho, co se stalo ve zkušebním kole.
BZ: O co šlo?
TI: Na Bergiselu se skákalo z okna číslo deset, tak nízko jako ještě nikdy. A tenhle finský týpek šel potom z okna devět a skočil i tak 124 metrů. To bylo do té doby zhola nemožné. To se pak člověk sám sebe ptá: Jak někoho takového můžu porazit? Myslím si, že předvedl největší výkon od vzniku Světového poháru.
BZ: Jak jste si vy tenkrát udržoval svoji dobrou formu?
TI: Mě zatěžovala. Bylo opojné stát se obdivovaným a nechat se oslavovat. Ale pozoroval jsem na sobě, že s tím nejsem srovnaný, že to stojí síly, že role nadčlověka, do které se člověk dostane, je velice namáhavá. Ahonen ale nezažívá pobyt na výsluní poprvé. Už v šestnácti byl mistr světa. Starší skokan by si s takovou formou poradil lépe. Ale on je připravený.
BZ: A fixovaný na úspěch.
TI: Ano, on se koncentruje velmi silně sám na sebe. V takové situaci na sebe skokan bere téměř jinou identitu. Zpětně se určitě diví Sven Hannawald, do jaké to tenkrát sklouzl on. Jeho to přemohlo, nemohl v takové identitě žít dál. Ale u Ahonena člověk nemá pocit, že se nachází v nějakém stavu tranzu. Stojí oběma nohama pevně na zemi – a přesto podává takové úžasné výkony.
BZ: Vy jste na Turné v letech 1975/76 byl také blízko úplnému „grandslamu“.Jen v Innsbrucku se to pokazilo.
TI: Ztratil jsem nervy a koncentroval jsem se tolik na vítr, že jsem skákal totálně přemotivovaný. Ahonen zůstává ale i při špatných podmínkách koncentrovaný. To jsou znaky vyrovnaného, vyzrálého sportovce – a člověka. Ahonen je velmi vyvážený. Ve vzduchu i na zemi.
